A Bíblia

 

Leviticus 7

Estude

   

1 Tento pak bude řád oběti za provinění; svatá svatých jest.

2 Na kterémž místě zabijí se obět zápalná, na témž zabijí i obět za vinu, a pokropí krví její oltáře svrchu vůkol.

3 Všecken pak tuk její obětovati bude z ní, ocas i tuk střeva přikrývající.

4 Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách; a branici, kteráž jest na jatrách, s ledvinkami odejme.

5 I bude páliti to kněz na oltáři v obět ohnivou Hospodinu; obět za provinění jest.

6 Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti bude ji, na místě svatém jedena bude; svatá svatých jest.

7 Jakož obět za hřích, tak obět za vinu, jednostejné právo míti budou; knězi, kterýž by ho očišťoval, přináležeti bude.

8 Knězi pak, kterýž by něčí obět zápalnou obětoval, kůže té oběti zápalné, kterouž obětoval, přináležeti bude.

9 Nadto všeliká obět suchá, kteráž v peci pečena bude, a všecko, což na pánvici aneb v kotlíku strojeno bude, knězi, kterýž to obětuje, přináležeti bude.

10 Tolikéž všeliká obět suchá olejem zadělaná aneb upražená, všechněm synům Aronovým přináležeti bude, a to jednomu jako druhému.

11 Tento pak bude řád oběti pokojné, kterouž by obětoval Hospodinu:

12 Jestliže by ji obětoval v oběti chvály, tedy obětovati bude v obět chvály koláče nekvašené, olejem zadělané a oplatky nekvašené, olejem pomazané a mouku bělnou smaženou, s těmi koláči olejem zadělanými.

13 Mimo ty koláče také chléb kvašený obětovati bude obět svou, v obět chvály pokojných obětí svých.

14 A budeť obětovati z něho jeden pecník, ze vší té oběti Hospodinu obět ku pozdvižení, a ten přináležeti bude tomu knězi, kterýž kropil krví té oběti pokojné.

15 Maso pak obět, z té oběti chvály, jenž jest obět pokojná, v den obětování jejího jedeno bude, aniž co zůstane z něho do jitra.

16 Jestliže by pak z slibu aneb z dobré vůle obětoval obět svou, tolikéž v den obětování jejího jedena bude; a jestliže by co zůstalo z toho, tedy na druhý den jísti se bude.

17 Jestliže by pak co masa z té oběti zůstalo do třetího dne, ohněm spáleno bude.

18 Pakli by kdo předce jedl maso oběti pokojné dne třetího, nebudeť příjemný ten, kterýž ji obětoval, aniž přijata bude, ale ohavnost bude, a kdož by koli jedl je, ponese nepravost svou.

19 Též maso, kteréž by se dotklo něčeho nečistého, nebude jedeno, ale ohněm spáleno bude; maso pak jiné, kdož by koli čistý byl, bude moci jísti.

20 Nebo člověk, kterýž by jedl maso z oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu obětována, a byl by poškvrněný: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého.

21 A kdož by se dotkl něčeho nečistého, buďto nečistoty člověka, buď hovada nečistého aneb všeliké ohavnosti nečisté, a jedl by maso z oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu posvěcena: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého.

22 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

23 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Žádného tuku z vola, aneb z ovce, aneb z kozy nebudete jísti.

24 Ačkoli tuk mrtvého a tuk udáveného hovada může užíván býti k všeliké potřebě, ale jísti ho nikoli nebudete.

25 Nebo kdož by koli jedl tuk z hovada, kteréž obětovati bude člověk v obět ohnivou Hospodinu, vyhlazen bude člověk ten, kterýž jedl, z lidu svého.

26 Tolikéž krve žádné jísti nebudete ve všech příbytcích svých, buď z ptactva, buď z hovada.

27 Všeliký člověk, kterýž by jedl jakou krev, vyhlazen bude z lidu svého.

28 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:

29 Mluv k synům Izraelským a rci: Kdož by obětoval obět svou pokojnou Hospodinu, on sám přinese obět svou Hospodinu z obětí pokojných svých.

30 Ruce jeho obětovati budou obět ohnivou Hospodinu. Tuk s hrudím přinese, a hrudí aby bylo v obět sem i tam obracení před Hospodinem.

31 Páliti pak bude kněz tuk na oltáři, ale hrudí to zůstane Aronovi i synům jeho.

32 A plece pravé dáte knězi ku pozdvižení z obětí pokojných vašich.

33 Kdožkoli z synů Aronových obětovati bude krev obětí pokojných a tuk, tomu se dostane plece pravé na díl jeho.

34 Nebo hrudí sem i tam obracení a plece vzhůru pozdvižení vzal jsem od synů Izraelských z obětí pokojných jejich, a dal jsem je Aronovi knězi i synům jeho právem věčným od synů Izraelských.

35 Toť jest díl pomazání Aronova, a pomazání synů jeho z ohnivých obětí Hospodinových, ode dne toho, v kterémž jim přistoupiti rozkázal k vykonávání kněžství Hospodinu,

36 Kterýž přikázal Hospodin, aby jim ode dne, v kterémž jich pomazal, dáván byl od synů Izraelských právem věčným po rodech jejich.

37 Tenť jest řád oběti zápalné, oběti suché, oběti za hřích, oběti za vinu, a posvěcování i obětí pokojných,

38 Kteréž přikázal Hospodin Mojžíšovi na hoře Sinai toho dne, když přikázal synům Izraelským, aby obětovali oběti své Hospodinu na poušti Sinai.

   

Das Obras de Swedenborg

 

Arcana Coelestia # 9485

Estudar Esta Passagem

  
/ 10837  
  

9485. 'And they are to make an ark' means the inmost heaven. This is clear from the meaning of 'an ark' as the inmost heaven; for 'the Testimony' or 'the Law' in the ark means the Lord, the reason for this being that 'the Testimony' is Divine Truth, and Divine Truth is the Lord in heaven, see below in 9503. So this then is why 'an ark' means the inmost heaven. The ark was therefore a most holy object, and it was worshipped by the people as Jehovah since Jehovah was thought to dwell there, between the cherubs, as is clear in David,

We heard [of Him] in Ephrathah. We will enter His dwelling-place, we will bow down at His footstool. Arise, O Jehovah, to Your resting-place, You and the ark of Your strength. Psalms 132:6-8.

This refers to the Lord, Ephrathah being Bethlehem, where the Lord was born, Micah 5:2; Matthew 2:6. 'Dwelling-place' means heaven where the Lord is; and 'You and the ark of Your strength' means the Lord and a representative of Him.

[2] The fact that the ark is a representative of the Lord is evident in Jeremiah,

I will bring you back to Zion. In those days they will say no more The ark of the covenant; neither will it come to mind, 1 nor will they make mention of it, nor will they desire it, nor will it be restored any more. At that time they will call Jerusalem the throne of Jehovah, and all the nations will be gathered to it, because of Jehovah's name, to Jerusalem. Jeremiah 3:14, 16-17.

This refers to a new Church. The representative of the former Church, which representative is to be done away with at that time, is meant by 'the ark', which will not be spoken of any more, come to mind, or be restored - 'Jerusalem', to which the nations will be gathered, being that new Church. From this it evident that 'the ark' means a representative of the Lord and the worship of Him in the Church, in the same way as 'the continual [sacrifice]' and 'the dwelling-place of [His] sanctuary' do in Daniel 8:11.

[3] The fact that the ark was worshipped as Jehovah by the Israelite and Jewish people and the fact that He was thought to dwell there, between the cherubs, is evident in the second Book of Samuel,

David caused the ark of God to go up, [the ark] on which His name is invoked - the name of Jehovah Zebaoth, who sits above it on the cherubs. 2 Samuel 6:2.

And in Moses,

Whenever the ark travelled Moses said, Arise, O Jehovah, let Your enemies be scattered, and let those who hate You flee before Your face. Whenever it came to rest he said, Return, O Jehovah, to the myriads of the thousands of Israel. Numbers 10:33-36.

The reason why the inmost heaven was meant by 'the ark' was that all the tabernacle or tent represented the whole angelic heaven, the lowest part of it being represented by the court, the middle part of it by the dwelling-place where the priest ministered, and the inmost by the dwelling-place inside the veil where the ark containing the Testimony was.

Notas de rodapé:

1. literally, nor will it come up onto the heart

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.