A Bíblia

 

Ozeáš 1

Estude

1 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Ozeášovi synu Bérovu za dnů Uziáše, Jotama, Achasa, Ezechiáše, králů Judských, a za dnů Jeroboáma syna Joasova, krále Izraelského.

2 Když Hospodin začal mluviti k Ozeášovi, řekl Hospodin Ozeášovi: Jdi, pojmi sobě ženu smilnou, a děti z smilstva; nebo nestydatě smilněci tato země, odvrátila se od Hospodina.

3 A tak šel a pojal Gomeru, dceru Diblaimskou, kterážto počala a porodila jemu syna.

4 Tedy řekl jemu Hospodin: Nazoviž jméno jeho Jezreel; nebo po malém času já vyhledávati budu krve Jezreel na domu Jéhu, a přestati káži království domu toho.

5 I stane se v ten den, že polámi lučiště Izraelovo v údolí Jezreel.

6 Opět počala znovu a porodila dceru. I řekl jemu: Nazov jméno její Lorucháma; nebo již více neslituji se nad domem Izraelským, abych jim co prominouti měl.

7 Ale nad domem Judským se slituji, a vysvobodím je skrze Hospodina Boha jejich; nebo nevysvobodím jich lučištěm a mečem, ani bojem, koňmi neb jezdci.

8 Potom ostavivši Loruchámu, opět počala a porodila syna.

9 I řekl: Nazov jméno jeho Loammi; nebo vy nejste lid můj, a já také nebudu váš.

10 A však bude počet synů Izraelských jako písku mořského, kterýž ani změřen, ani sečten býti nemůže. A stane se, že místo toho, kdež řečeno jim bylo: Nejste vy lid můj, řečeno jim bude: Synové Boha silného a živého jste.

11 I budou shromážděni synové Judští a synové Izraelští spolu, a ustanovíce nad sebou hlavu jednu, vyjdou z této země, ačkoli veliký bude den Jezreel.

Das Obras de Swedenborg

 

O Pánu # 16

Estudar Esta Passagem

  
/ 65  
  

16. Snášením nepravostí a hříchů lidí se míní stav církve a Slova znázorněný proroky. Že je to tak, vysvítá z toho, co se praví o proroku Izajáši, tedy že měl po tři léta chodit nahý a bosý, na znamení a zázrak. (Izajáš 20:2-3); o proroku Ezechieli, že si má připravit věci k přesídlení a zastřít si tvář, aby neviděl zemi, a tak má být předzvěstí pro izraelský dům. A pak měl říct: Já jsem předzvěstí toho, co vás čeká. (Ezechiel 12:6, 11)

Že toto bylo oním snášením nepravostí, zřetelně vysvítá u Ezechiela, když mu bylo poručeno, aby 390 dní ležel na levém a 40 dní na pravém boku proti Jeruzalému, a aby jedl ječný koláč s kravskou mrvou. Čteme tam také:

Ty polož se pak na levý bok a vlož na něj nepravost izraelského domu. Tolik dnů, kolik budeš na něm ležet, poneseš jejich nepravost. Za léta jejich nepravosti ti ukládám počet dnů, totiž 390 dnů, v nichž poneseš nepravost izraelského domu. Až skončí tyto dny, lehneš si podruhé, a to na pravý bok, a poneseš nepravost domu judského po 40 dní. (Ezechiel 4:4-6)

Z následujícího je zřejmé, že prorok tím, že nesl nepravosti domu izraelského a domu judského, tyto nepravosti neodstranil, a tedy nesmířil, ale jen znázornil a ukázal:

Hospodin řekl: „Právě tak budou Izraelci jíst svůj pokrm nečistý mezi národy, kam je zaženu. Zlámu v Jeruzalémě hůl chleba. Budou mít nedostatek chleba i vody; muž i jeho bratr budou sklíčení a budou chřadnout pro svou nepravost. (Ezechiel 4:13, 16-17)

Obdobně, když se tentýž prorok ukázal a řekl: Já jsem předzvěstí toho, co vás čeká, a: co jsem dělal já, to udělají jim. (Ezechiel 12:6, 11)

Podobně je tedy třeba rozumět slovům o Pánu, když se praví:

Nemoci naše na Sebe vzal, bolesti naše snášel. Hospodin Jej postihl pro nepravost nás všech. Známostí svou ospravedlní mnohé, neboť jejich nepravosti On na Sebe vezme. (Izajáš 53:4, 6, 11)

V celé této kapitole se pojednává o Pánově utrpení.

Že On sám jako největší prorok znázorňoval stav církve vzhledem ke Slovu, je zřejmé z jednotlivých podrobností jeho utrpení, například z toho, že Jej Jidáš zradil; že Jej nejvyšší kněží a starší zajali a odsoudili; že Jej bili pěstmi do hlavy; že Jeho hlavu bili třtinou; že Mu nasadili trnovou korunu; že si rozdělili Jeho roucho a o Jeho spodní šat metali los; že Ho ukřižovali; že Mu dali pít ocet; že Mu probodli bok; že Jej pohřbili a že třetího dne vstal z mrtvých.

Že jej zradil Jidáš znamená, že Jej zradil židovský národ, který v té době měl u sebe Slovo, neboť Jidáš tento národ předobrazoval. Že Jej nejvyšší kněží a starší zajali a odsoudili znamená, že s Ním takto jednala celá židovská církev. Že Ho bičovali, plivali Mu do obličeje, dávali Mu rány pěstí a bili Jej do hlavy třtinou znamená, že obdobně nakládali se Slovem vzhledem k Božským pravdám v něm, jež všechny pojednávají o Pánu. Že Mu nasadili trnovou korunu znamená, že tyto pravdy zfalšovali a porušili. Že si rozdělili Jeho roucho a o Jeho spodní šat metali los znamená, že rozptýlili všechny pravdy Slova, ne však jeho duchovní smysl, který označuje Jeho spodní šat. Že Jej ukřižovali znamená, že zničili a znesvětili celé Slovo. Že Mu nabídli k pití ocet znamená, že vše bylo zfalšovano na lži; proto jej nepil a řekl: Je dokonáno. Že Mu probodli bok znamená, že úplně vyhladili všechnu pravdu a veškeré dobro Slova. Že byl pohřben znamená, že odvrhl to, co Mu zbylo z lidství od matky. Že třetího dne vstal z mrtvých, značí oslavení.

Obdobné je tímto označováno u proroků a u Davida, kde tyto skutečnosti slouží jako předpovědi. Proto také, když byl bičován a předveden s trnovou korunou na hlavě a když na Něj vojáci vložili purpurové roucho, řekl: „Hle, Člověk!” (Jan 19:1, 5) To řekl, protože Člověk označuje církev - Syn člověka totiž označuje Pravdu církve, a tedy Slovo.

Z toho je nyní zřejmé, že snášet nepravosti znamená na sobě znázornit a zpodobnit hříchy proti Božské pravdě Slova. Z dalšího bude zřejmé, že Pán tyto věci nesnášel a netrpěl jako Syn Boží, ale jako Syn člověka; výraz Syn člověka totiž označuje Pána jako Slovo.

  
/ 65  
  

Many thanks to Lenka Máchová for her permission to use her translation on this site.

A Bíblia

 

Izajáš 53

Estude

   

1 Kdo uvěřil kázaní našemu? A rámě Hospodinovo komu jest zjeveno?

2 Nebo před ním vyrostl jako proutek, a jako kořen z země vyprahlé, nemaje podoby ani krásy. Viděliť jsme jej, ale nic nebylo viděti toho, proč bychom ho žádostivi byli.

3 Nejpohrdanější zajisté a nejopovrženější byl z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí, a jako ukrývající tvář svou; nejpohrdanější, pročež jsme ho za nic nevážili.

4 Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl, my však domnívali jsme se, že jest raněn, a ubit od Boha, i strápen.

5 On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno.

6 Všickni my jako ovce zbloudili jsme, jeden každý na cestu svou obrátili jsme se, a Hospodin uvalil na něj nepravosti všech nás.

7 Pokutován jest i strápen, však neotevřel úst svých. Jako beránek k zabití veden byl, a jako ovce před těmi, kdož ji střihou, oněměl, aniž otevřel úst svých.

8 Z úzkosti a z soudu vyňat jest, a protož rod jeho kdo vypraví, ačkoli vyťat jest z země živých, a zraněn pro přestoupení lidu mého?

9 Kterýžto vydal bezbožným hrob jeho, a bohatému, aby byl usmrcen, ješto však nepravosti neučinil, aniž jest nalezena lest v ústech jeho.

10 Taktě se líbilo Hospodinu jej stírati, a nemocí trápiti, aby polože duši svou v oběť za hřích,viděl símě své, byl dlouhověký, a to, což se líbí Hospodinu, skrze něho šťastně konáno bylo.

11 Z práce duše své uzří užitek, jímž nasycen bude. Známostí svou ospravedlní spravedlivý služebník můj mnohé; nebo nepravosti jejich on sám ponese.

12 A protož dám jemu díl pro mnohé, aby s nesčíslnými dělil se o kořist, proto že vylil na smrt duši svou, a s přestupníky počten jest. Onť sám nesl hřích mnohých, a přestupníků zástupcím byl.