A Bíblia

 

Genesis 31

Estude

   

1 Když pak uslyšel Jákob slova synů Lábanových, ani praví: Pobral Jákob všecko, co měl otec náš, a z těch věcí, kteréž byly otce našeho, způsobil sobě tu všecku slávu;

2 A viděl tvář Lábanovu, a aj, nebyla k němu tak jako prvé:

3 I řekl mu Hospodin: Navrať se do země otců svých, a k příbuznosti své, a budu s tebou.

4 Protož poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému.

5 A řekl jim: Vidím tvář otce vašeho, že není ke mně tak jako prvé, ješto Bůh otce mého byl se mnou.

6 A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu.

7 Ale otec váš oklamal mne, a na desetkráte změnil mzdu mou; však nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil.

8 Když takto řekl: Co bude peřestého,to nechť jest mzda tvá, tedy všecky ovce rodily peřestý plod. Když pak takto řekl: Co přepásaného na nohách, to bude mzda tvá, tedy všecky ovce rodily přepásané na nohách.

9 A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně.

10 Nebo takto bylo: Tehdáž, když se dobytek běžel, já jsem pozdvihl očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách, peřestí a skropení.

11 Tedy řekl mi anděl Boží ve snách: Jákobe! A já jsem odpověděl: Teď jsem.

12 I řekl: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď, že všickni berani scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách, peřestí a skropení; nebo jsem viděl všecko, co tobě Lában dělá.

13 Já jsem ten silný Bůh, kterýž jsem se ukázal tobě v Bethel, kdež jsi pomazal kamene, kdež jsi mi se slibem zavázal; vstaniž nyní, vyjdi z země této, a navrať se do země příbuznosti své.

14 Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía, řkouce: Zdaž ještě máme díl jaký a dědictví v domě otce našeho?

15 Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i peníze naše do čista utratil.

16 Všecko zajisté bohatství, kteréž odjal Bůh otci našemu, naše jest a synů našich; protož nyní učiň vše, což mluvil tobě Bůh.

17 Vstav tedy Jákob, vsadil syny své a ženy své na velbloudy.

18 A pobral všecken dobytek svůj, a všecko jmění své, kteréhož byl dosáhl, dobytek svého vychování, kteréhož nabyl v Pádan Syrské, aby se navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské.

19 (Lában pak byl odšel, aby střihl ovce své. V tom ukradla Ráchel modly, kteréž měl otec její.

20 I ušel Jákob tajně od Lábana Syrského, neoznámiv mu, že jde pryč.)

21 Takž ušel se vším, což měl; a vstav, přepravil se přes řeku, a bral se přímo k hoře Galádské.

22 I povědíno jest Lábanovi dne třetího, že utekl Jákob.

23 Tedy on vzav bratří své s sebou, honil ho za dnů sedm; a postihl ho na hoře Galádské.

24 (Přišed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té, řekl mu: Varuj se, abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky.)

25 Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té hoře; Lában také položil se s bratřími svými na též hoře Galádské.

26 I řekl Lában k Jákobovi: Cos to učinil? Nebo jsi ušel tajně, a odvedls dcery mé jako zjímané mečem.

27 Proč jsi tajně utekl, a vykradl se ode mne, a nepověděls mi, ješto bych tě byl vesele sprovodil s zpěvy, s bubnem a s harfou?

28 A nedopustils mi, abych políbil synů svých a dcer svých? Nemoudřes jistě udělal, čině tak.

29 Mělť bych dosti s to moci, abych vám zle učinil, ale Bůh otce vašeho mluvil mi noci pominulé, řka: Hleď, abys nemluvil s Jákobem nic jináč, než přátelsky.

30 Ale již to tam, poněvadž jsi předce odšel, roztouživ se po domu otce svého; než proč jsi ukradl bohy mé?

31 Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi, řekl: Ušel jsem tajně; nebo jsem se bál a řekl jsem, že bys snad mocí odjal dcery své.

32 Nalezneš-li pak u koho bohy své,nechať ten umře; před bratřími našimi ohledej sobě, jest-li co u mne tvého, a vezmi sobě. Ale nevěděl Jákob, že Ráchel je ukradla.

33 Všed tedy Lában do stanu Jákobova, a do stanu Líe, a do stanu obou děvek, nic nenalezl. A vyšed z stanu Líe, všel do stanu Ráchel.

34 Ráchel pak vzavši modly, vložila je pod sedlo, kteréž na velbloudu bývá, a sedla na ně. I přemetal Lában všecken stan, ale nic nenalezl.

35 A ona řekla otci svému: Nechť to není proti mysli, pane můj, že nemohu povstati proti tobě; nebo vedlé běhu ženského nyní mi se přihodilo. A všecko přehledav, nenalezl modl.

36 Protož rozhněvav se Jákob, tuze se domlouval na Lábana. I odpověděl Jákob, a řekl Lábanovi: Jaké jest přestoupení mé? Jaký hřích můj, že rozpáliv se, honíš mne?

37 Nu již jsi přemetal všecky mé věci, a cos nalezl ze všech věcí domu svého? Polož teď před bratřími mými a bratřími svými, nechť rozeznají mezi námi dvěma.

38 Byl jsem již dvadceti let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly; a skopců stáda tvého nejedl jsem.

39 Co od zvěři roztrháno, toho jsem neodvodil tobě; sám jsem tu škodu nahražoval, a ty jsi z ruky mé vyhledával toho, jako i toho, co bylo ukradeno ve dne aneb v noci.

40 Bývalo tak, že ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak že odcházel i sen můj od očí mých.

41 Již dvadceti let, jakž jsem v domě tvém; sloužil jsem tobě čtrnácte let za dvě dcery tvé, a šest let za dobytek tvůj, a změnils mzdu mou na desetkrát.

42 A kdyby Bůh otce mého, Bůh Abrahamův, a strach Izákův nebyl se mnou, jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného; ale trápení mé, a práci rukou mých viděl Bůh, protož tě pominulé noci trestal.

43 Odpovídaje pak Lában, dí Jákobovi: Dcery tyto jsou Dcery mé a synové tito jsou synové moji, i dobytek tento můj dobytek jest, ano cokoli vidíš, mé jest; ale což mám již učiniti dcerám těmto svým aneb synům jich, kteréž zrodily?

44 Protož poď, vejděme v smlouvu já a ty, aby byla na svědectví mezi mnou a tebou.

45 Tedy Jákob vzal kámen, a postavil jej vzhůru na znamení.

46 A řekl bratřím svým: Nasbírejte kamení. A nabravše kamení, udělali hromadu, a jedli tu na té hromadě.

47 I nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed.

48 Nebo řekl Lában: Tato hromada nechžť jest svědkem od dnešku mezi mnou a tebou. Protož nazval jméno její Gál Ed,

49 A Mispah; nebo řekl Lában: Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe, když se rozejdeme od sebe.

50 Jestliže bys trápil dcery mé, a uvedl bys jiné ženy na dcery mé, žádného člověka není s námi; hlediž, Bůh jest svědek mezi mnou a tebou.

51 A řekl ještě Lában Jákobovi: Aj, hromada tato, a aj, sloup, kterýž jsem postavil mezi sebou a tebou,

52 Svědkem ať jest hromada tato, svědkem také sloup tento, já že nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto, a ty tolikéž že nepůjdeš dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento, k činění zlého.

53 Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka.

54 Nabil také Jákob hovad na té hoře, a pozval bratří svých, aby hodovali; i hodovali a zůstali přes noc na též hoře.

55 I vstal Lában velmi ráno, a políbiv synů svých a dcer svých, požehnal jich; i odšel a navrátil se k místu svému.

   

Das Obras de Swedenborg

 

Arcana Coelestia # 4067

Estudar Esta Passagem

  
/ 10837  
  

4067. 'And behold, he was not at all friendly towards him as before' means that towards the good meant by 'Jacob' the state was completely altered; yet nothing had been taken away from that good, for it possessed what was its own as it had done previously, apart from its link with [the intermediate good]. This becomes clear from the statement that 'he was not at all friendly towards him as before' meaning that the state had altered completely towards Jacob, that is, towards the good meant by 'Jacob'; and from what was said previously [in 30:31] about nothing being received from Laban, that is, from the good meant by 'Laban'. Rather it possessed what was its own as it had done previously.

[2] To enable people to understand the way in which goods and truths exist with a person, something scarcely known by anyone must be revealed. It is indeed known and acknowledged that all good and all truth come from the Lord; and some also acknowledge the existence of influx, the nature of which however remains unknown to man. Now because no knowledge exists, at least no acknowledgement in the heart, of the truth that around man spirits and angels are present and that the internal man dwells in the midst of these and is thereby governed by the Lord, there is little belief in that truth even when it is spoken about. Countless communities exist in the next life, and these are arranged and set in order by the Lord according to all the genera of good and truth; also communities that are the complete opposite, according to all the genera of evil and falsity. They are so arranged and set in order that no genus of good or truth exists, nor any species of that genus, nor even any specific difference, which does not have [a link with] such angelic communities, that is, to which angelic communities do not correspond. Nor on the other hand does any genus of evil or falsity exist, or any species of that genus, or even any specific difference, to which communities of devils do not correspond. Interiorly, that is, as regards his thoughts and affections, everyone is within a community of such angels or devils, although he is not actually aware of it. Everything that a person thinks and wills originates there, so much so that if the communities of spirits or angels in which he dwells were taken away from him, he would instantly cease to have any thought or will at all; indeed he would instantly fall down completely dead. Such is the nature of man's state of being, though he believes that he himself is the originator of all he thinks and wills, and that neither hell nor heaven exists, or that hell is far removed from him, and heaven too.

[3] What is more, the good present with a person seems to him to be something that is a simple or single whole, but in fact it is something so complex, consisting of so many varying features, that he cannot possibly explore even so much as its general ones. And the same applies to the evil present with a person. But as is the good present with a person, so is the community of angels present with him; and as is the evil present with a person, so is the community of evil spirits present with him. A person chooses certain communities for himself, that is, he places himself within one of these; for like is brought into association with like. For example, one who is grasping chooses for himself communities of like-minded spirits who are motivated by his kind of desire; one who loves himself pre-eminently and despises others chooses for himself others who are like himself; while one who takes delight in acts of revenge chooses for himself such as delight in these; and so on with everyone else. Those spirits are in communication with hell, with man in the midst of them and utterly under their control, so much so that he is not under his own jurisdiction but under theirs, although he imagines from the delight he experiences, and so from the freedom he has, that he is in control of himself. But one who is not grasping, or one who does not love himself pre-eminently and does not despise others, or one who does not take delight in acts of revenge, dwells in a community of like-minded angels and through them is led by the Lord, and indeed by means of freedom to everything good and true to which he allows himself to be led. And as he allows himself to be led to good which is more interior and more perfect, so he is conveyed to more interior and more perfect angelic communities. His changes of state are nothing else than changes of communities. The truth of this is evident to me from continuing experience which has lasted for several years now, from which it has become something as ordinary and everyday for me as any ordinary everyday thing experienced by anyone since he was a young child.

[4] These considerations now make clear the situation with the regeneration of man, and with the intermediate delights and forms of good by which a person is conveyed by the Lord from the state of the old man to that of the new, that is to say, it is effected by means of angelic communities and by changes of those communities. Intermediate forms of good and delight are nothing else than such communities, with which the Lord brings man into contact so that by means of them he may be introduced to spiritual and celestial kinds of good and truth. Once he has been conveyed to these, those communities are separated, and more interior and more perfect ones become linked to him. Nothing else than this is understood by the intermediate good meant by 'Laban', and nothing else by the separation of that good, which is the subject of the present chapter.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.

Das Obras de Swedenborg

 

Arcana Coelestia # 358

Estudar Esta Passagem

  
/ 10837  
  

358. 'The face 1 falling' means change taking place as to interiors. This is clear from the meaning of 'the face' and from the meaning of 'falling'. Among the ancients the face meant internal things, for it is through the face that internal things shine forth. What is more, people in most ancient times were such that the face was in complete accord with internal things, so that anyone could see from another person's face the character of his disposition or mind (animus aut mens). They considered it something monstrous to express one thing in the face and to be thinking another; pretence and deceit in those times were abhorrent. Consequently the face meant things that were internal. When charity shone out of the face, the face was said to be 'lifted up', but when the reverse happened the face was said to 'fall'. This also explains why the Lord is referred to as lifting up His face upon man, as in the Blessing in Numbers 6:26 and Psalms 4:6, which means the Lord's gift of charity to man. What 'the falling of the face' means is clear in Jeremiah,

I will not cause My face to fall upon you, for I am merciful, said Jehovah. Jeremiah 3:12.

By 'Jehovah's face' is meant mercy. When He 'lifts up His face' on anyone, He is from His mercy imparting charity to him. The reverse is the case when He 'causes His face to fall', that is, when man's face falls.

Notas de rodapé:

1. literally, faces

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.