50. Tyto body nyní objasním jednotlivě.

1. Všemohoucnost, vševědoucnost a všudypřítomnost jsou atributy božské moudrosti z božské lásky. Všemohoucnost, vševědoucnost a všudypřítomnost jsou atributy božské moudrosti z božské lásky, a nikoli atributy božské lásky jednající skrze božskou moudrost. Jde o tajemství z nebe, které doposud nikomu nevstoupilo na mysl, protože nikdo nevěděl, co to je Láska ve své podstatě a Moudrost ve své podstatě, a již vůbec ne, jak jedno působí na druhé. Láska se vším, co jí náleží, plyne do moudrosti a přebývá v ní jako král ve svém království nebo jako pán ve svém domě. Veškerou správu spravedlnosti nechává na moudrosti a jejím soudu. A jelikož spravedlnost je věcí lásky a soud je věcí moudrosti, nechává veškerou správu lásky své [partnerce] moudrosti. Více světla vrhneme na toto tajemství v následujícím textu, prozatím nám výše uvedené tvrzení poslouží jako obecné pravidlo.

Skutečnost, že Bůh je všemocný, vševědoucí a všudypřítomný díky moudrosti své lásky, vyjadřují také tato slova u Jana:

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. Svět povstal skrze ně; a Slovo se stalo tělem. (Jan 1:1.  3.  4.  10.  14)

„Slovem“ se zde míní božská pravda neboli (což je totéž) božská moudrost. Proto se Slovo nazývá také „životem“ a „světlem“ - život a světlo nejsou ničím jiným než moudrostí.