Біблія

 

Matthew 12:48

Дослідження

       

48 Baina harc ihardesten çuela erran cieçón hura erran cionari, Nor da ene ama, eta nor dirade ene anayeac?

Коментар

 

Co říká Bible o tom, že se znovu narodí

За John Odhner (машинний переклад на čeština)

Photo by Jenny Stein

Nedávno jsem mluvil s někým, kdo se těšil, až se stane otcem. Zeptal se mě: "Je těžké naučit se být dobrým otcem? Jak ses vyrovnal s tou změnou ve svém životě?"

"Jednou z pěkných věcí na tom, stát se otcem," řekl jsem, "je to, že se to stalo krok za krokem. Nejprve jsme se zasnoubili a po nějaké době jsme se vzali. Během té doby mi povídání o rodičovství pomohlo připravit se na to, mentálně. Pár měsíců po naší svatbě moje žena otěhotněla a pak jsme měli ještě devět měsíců, než se naše dítě skutečně narodilo.“

"Samozřejmě, že narození miminka byla velká změna, ale přesto bylo mnoho rodičovských úkolů, které přicházely později. Například první rok nebyla disciplína problémem a trvalo dva roky, než jsme našemu synovi museli pomáhat." Naučte se vycházet s jeho novou sestřičkou. Být dobrým otcem najednou by bylo nemožné, ale Pán nám dává šanci učit se pomalu."

Většina změn v našem životě probíhá postupně. Palec růstu může dítěti trvat půl roku. Naučit se mluvit novým jazykem nebo hrát na hudební nástroj může trvat několik let. Dva lidé se mohou vzít za den, ale skutečné manželství myslí trvá desetiletí.

Změny v našem duchovním životě jsou také pozvolné. Probíhají krok za krokem a duchovní růst bude snazší, budeme-li vědět, že neproběhne za okamžik. Je to pokračující proces. Ježíš řekl,

"Dokud se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit království Boží." (Jan 3:3)

Mnoho pasáží v Bibli naznačuje, že znovuzrození duchovně bude procesem krok za krokem stejně jako fyzické početí, těhotenství, narození, růst a vývoj. Například Peter to popisuje v sedmi různých krocích:

"Přidej ke své víře ctnost a ke ctnosti poznání a k poznání sebeovládání a k sebeovládání vytrvalost a k vytrvalosti zbožnost, k zbožnosti, bratrskou laskavost a k bratrské laskavosti lásku." Pouze dokončením tohoto procesu si můžeme být jisti, že vstoupíme do Božího království. (2 Petr 1:5)

Jedním z důvodů, proč znovuzrození musí být postupný proces, je to, že zahrnuje úplnou změnu charakteru. Pavel to popisuje takto:

"Je-li kdo v Kristu, je novým stvořením: staré věci pominuly, hle, vše se stalo novými." (2 Korinťanům 5:5)

Znovuzrození zahrnuje nové poznání, nové zvyky, nové činnosti, nové lásky a nové vědomí Pána.

Nové znalosti

Znovuzrození neprobíhá slepým skokem víry, ale postupným vzděláváním, studiem a osvětou. Ježíš řekl,

"Pokud budete pokračovat v mém Slovu, ...pravda vás osvobodí." (Jan 15:3)

Pravda je nástrojem změny, prostředkem k novému životu. Ježíš řekl,

"Nyní jsi čistý skrze slovo, které jsem k tobě mluvil." (Jan 15:3)

Abychom se znovuzrodili, místo toho, abychom bez pochyby přijímali dogmata, musíme pochopit pravdu. Být „dětský“ neznamená být dětinský v našem přesvědčení.

"Ve zlobě buďte dětmi, ale v porozumění buďte dospělí." (1 Korinťanům 14:20)

V jednom ze svých příběhů Ježíš popisuje dobrého člověka jako toho, „kdo slyší Slovo, rozumí mu a také nese ovoce“. (Matouš 12:23)

Nejdůležitější ze všeho je porozumění Bohu. Pokud je pro nás Boží přirozenost tajemstvím, těžko můžeme říci, že jsme znovuzrozeni nebo že jsme Jeho synové. (Porovnej Jan 15:15.)

Poznání Boha jde ruku v ruce se zrozením z Něho. (1 Jan 4:7)

"Čistý v srdci uvidí Boha." (Matouš 5:8)

Když jsme znovuzrozeni, Bůh „září v našich srdcích, aby dal světlo poznání Boží slávy ve tváři Ježíše Krista“. (2 Korinťanům 4:6)

Nové návyky

Každý, kdo má ve zvyku dělat nebo myslet na zlé věci, žije „starý“ život a není schopen skutečné dobroty toho, kdo je překonal.

"Může leopard změnit své skvrny? Pak můžete také konat dobro, kdo jste zvyklí konat zlo." (Jeremiáše 13:23) "Kdo páchá hřích, je služebníkem hříchu." (Jan 8:34)

Přijetí nového života vyžaduje boj proti starým zvykům.

"Odvrhněte od sebe všechna provinění, kterých jste se dopustili, a získejte nové srdce a nového ducha. Proč byste měli zemřít? ...Obraťte se a žijte!" (Ezechiel 18:21, 31-32.)

"Umyjte se, očisťte se, odstraňte z mých očí zlo svého konání! Přestaň konat zlo, nauč se konat dobro." (Izajáš 1:16.)

Tento druh pokání se nemůže uskutečnit pouze modlitbou za odpuštění. Vyžaduje to boj, neustálý boj o překonání starých způsobů života. Pavel to nazval bojem mezi „tělem“ a „duchem“. (Galatským 4:29, Římanům 8:7.)

Je to bitva, která vyžaduje naše největší úsilí – „celé vaše srdce a celou vaši duši a veškerou vaši sílu“. (Deuteronomium 6:4)

Nakonec nám Bůh neustálým úsilím dává takovou moc nad našimi zvyky, že už by nás nenapadlo dělat něco zlého. Když tento čas konečně přijde, můžeme být nazýváni „znovuzrozeni“.

"Kdo se narodil z Boha, nehřeší... Nemůže hřešit, protože se narodil z Boha." (1 Jan 3:9)

"Co se narodilo z Boha, vítězí nad světem.... Víme, že kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale kdo se narodil z Boha, zachovává se a ten ničemný se ho nedotýká.“ (1 Jan 5:4, 18)

Nové aktivity

Spolu s novými návyky přicházejí i nové aktivity. Člověk, který zanedbává být užitečný, se nemůže znovu narodit a nemůže jít do nebe. Ježíš naznačil, že někteří křesťané nebudou spaseni, protože nemají dobré skutky.

"Ne každý, kdo mi říká, Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích." (Matouš 7:21)

V jednom ze svých podobenství Ježíš vyprávěl o některých lidech, kteří půjdou do věčného trestu, ne proto, že by jim chyběla víra, ale protože nedokázali pomoci lidem, kteří byli v nouzi. (Matouš 25:41-46)

Po smrti Pán „oddává každému podle jeho skutků“. (Matouš 16:27)

Znovuzrozený člověk se zajímá o ostatní a svůj život orientuje na práci, kterou může dělat, aby pomohl druhým.

"Víra sama o sobě, pokud nemá skutky, je mrtvá... Člověk je ospravedlněn ze skutků, a ne pouze z víry." (List Jakubův 2:17, 24)

Abyste se znovu narodili, musíte „přinášet ovoce hodné pokání“. (Lukáš 3:8) Služba a užitečnost jsou znaky nového života.

Nové lásky

Ještě více než víra a více než skutky je síla, která způsobuje znovuzrození člověka, láska. Petr nám říká, že jsme znovuzrozeni prostřednictvím lásky a za účelem milovat druhé.

"Protože jste očistili své duše v poslušnosti pravdy skrze ducha v upřímné lásce k bratřím, milujte se navzájem vroucně čistým srdcem, znovuzrození...slovem Božím." (1 Petr 1:22, 23)

John také velmi jasně říká, že pouze ti, kdo milují druhé, mohou získat nový život:

"Víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme bratry. Kdo nemiluje svého bratra, zůstává ve smrti." (1 Jan 3:14)

"Každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a zná Boha. Kdo nemiluje, nezná Boha, neboť Bůh je láska." (1 Jan 4:7-8)

Nové vědomí Pána

Musíme vzít na sebe víru, bojovat se zlými pudy v sobě, sloužit druhým a milovat druhé, chceme-li se znovu narodit. Přesto si ve všech těchto věcech musíme také uvědomit, že je to Pán, kdo v nás působí.

"Také jsi v nás vykonal všechna naše díla." (Izajáš 26:12)

"Existuje mnoho forem práce, ale všechny ve všech lidech jsou dílem téhož Boha." (1 Korinťanům 12:6)

V procesu znovuzrození si uvědomujeme, že je to Pán působící v nás, který nám umožňuje pracovat, věřit, bojovat a milovat. Tyto schopnosti jsou Jeho milosrdným darem. On říká,

"Dám ti nové srdce a vložím do tebe nového ducha...a způsobím, že budeš chodit v mých nařízeních." (Ezechiel 36:26-27)

Trpělivost

Abychom se znovuzrodili, musíme obnovit své znalosti, zvyky, činy, lásky a vztah s Pánem. To vše vyžaduje čas, dokonce celý život. Stejně jako porod a růst vyžaduje trpělivost a vytrvalost, tak i znovuzrození.

"Ve své trpělivosti získáte své duše." (Lukáš 21:19)

"Kdo vytrvá do konce, bude spasen." (Matouš 10:22)

Bůh dá věčný život těm, kdo ho hledají „trpělivým pokračováním v činění dobra“. (Římanům 2:7)

Nemůžeme očekávat, že se znovu narodíme v jediném okamžiku. Pokud si přejeme získat nebeské zaslíbení, Bible znovu a znovu radí k vytrvalosti a vytrvalosti.

"Je dobře, že člověk má doufat a tiše čekat na spasení Páně." (Pláč Jeremjášův 3:26, 27)

Neboť to sice nějakou dobu trvá, ale když uděláme svůj díl, Pán to jistě udělá.

"Svěř svou cestu Hospodinu, důvěřuj mu také a on ji uskuteční." (Žalmy 37:5, 7)

Біблія

 

Matouš 26

Дослідження

   

1 I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým:

2 Víte, že po dvou dnech velikanoc bude a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován.

3 Tedy sešli se přední kněží a zákoníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze, kterýž sloul Kaifáš.

4 A radili se, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali.

5 Ale pravili: Ne v den sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu.

6 Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného,

7 Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem.

8 A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato?

9 Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým.

10 A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou.

11 Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.

12 Vylivši zajisté tato mast tuto natělo, ku pohřebu mému to učinila.

13 Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její.

14 Tedy odšed k předním kněžím, jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský,

15 Řekl jim: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni uložili jemu dáti třidceti stříbrných.

16 A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil.

17 Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka?

18 On pak řekl: Jděte tam k jednomu do města, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Čas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými.

19 I učinili učedlníci tak, jakož jim poručil Ježíš, a připravili beránka.

20 A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti.

21 A když jedli, řekl jim: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.

22 I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane?

23 On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčí se mnou rukou v míse, tenť mne zradí.

24 Synť zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten.

25 Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi Řekl.

26 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.

27 A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni.

28 Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.

29 Ale pravímť vám, žeť nebudu píti již více z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého.

30 A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.

31 Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda.

32 Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee.

33 Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším.

34 Dí mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.

35 Řekl jemu Petr: Bychť pak měl také s tebou umříti, nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili.

36 Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto.

37 A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti.

38 Tedy řekl jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto a bděte se mnou.

39 A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. Avšak ne jakž já chci, ale jakž ty chceš.

40 I přišel k učedlníkům, a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou?

41 Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.

42 Opět po druhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá.

43 I přišed k nim, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy.

44 A nechav jich, opět odšel, a modlil se po třetí, touž řeč říkaje.

45 Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných.

46 Vstaňtež, pojďme. Aj, přiblížil se ten, jenž mne zrazuje.

47 A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a starších lidu.

48 Ten pak, jenž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhožťkoli políbím, ten jest; držtež jej.

49 A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej.

50 I řekl jemu Ježíš: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili a ruce vztáhli na Ježíše a jali ho.

51 A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze, uťal ucho jeho.

52 Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou.

53 Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů?

54 Ale kterak by se pak naplnila Písma, kteráž svědčí, že tak musí býti?

55 V tu hodinu řekl Ježíš k zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne.

56 Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila Písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli.

57 A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi, kdežto zákoníci a starší byli se sešli.

58 Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl všeho toho konec.

59 Přední pak kněží a starší a všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali,

60 I nenalezli. A ačkoli mnozí falešní svědkové přistupovali, však nenalézali. Naposledy pak přišli dva falešní svědkové,

61 A řekli: Tento jest pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží a ve třech dnech zase jej ustavěti.

62 A povstav nejvyšší kněz, řekl jemu: Nic neodpovídáš? Což pak tito proti tobě svědčí?

63 Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz, řekl k němu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?

64 Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží a přicházejícího na oblacích nebeských.

65 Tedy nejvyšší kněz roztrhl roucho své, a řekl: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho.

66 Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti.

67 Tedy plili na tvář jeho a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili,

68 Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil?

69 Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským.

70 On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš.

71 A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná děvečka. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským.

72 A on opět zapřel s přísahou, řka: Neznám toho člověka.

73 A po malé chvíli přistoupili blíže, kteříž tu stáli, i řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, neb i řeč tvá známa tebe činí.

74 Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval.

75 I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce.