2. Křesťanům však stále ještě není známo, že všechno, co se ve výše zmíněných knihách Bible píše, a to až do nejmenších podrobností, se zabývá duchovními a nebeskými záležitostmi. A protože to není známo, není na Starý zákon kladen takový důraz jako na Nový. Že však Písmo ve skutečnosti pojednává o duchovních a nebeských otázkách, to by se dalo čekat na základě toho, že to, co je psáno v Bibli, pochází od Boha. Je tedy logické, že se v ní mluví o věcech týkajících se nebe, církve a náboženství. Pokud by tomu tak nebylo, nemohlo by se Bibli říkat Slovo Boží a ani by v sobě Bible nemohla mít život. A kde se tento život bere, ne-li v tom, co patří životu? Tedy v tom, co se jako celek i v jednotlivých detailech vztahuje k Pánu, jenž je Život Sám. Nic, co by nemělo k Pánu vztah, v sobě nemá život. A jakýkoli výraz v Bibli, který by v sobě neobsahoval Pána nebo se k Němu nějakým způsobem nevztahoval, by nebyl Boží.

12. Šestý stupeň znovuzrození nastává, když člověk mluví pravdu a činí dobro proto, že má víru. A protože opravdová víra je zdrojem lásky, člověk teď mluví pravdu a činí dobro z lásky. To, co člověk v této fázi duchovního vývoje vytváří, je v Bibli nazýváno duší živou a zvířaty. A když člověk začíná z víry a zároveň z lásky jednat, stává se duchovním člověkem, který je v Bibli nazván obrazem Božím. Pro svůj duchovní život nalézá člověk v šestém stupni duchovního znovuzrození (tzv. duchovní člověk) podněty a radost v náboženských poznatcích a ve skutcích lásky k bližnímu, které se v Bibli nazývají jeho pokrmem. Protože přírodní život tohoto člověka získává své potěšení a svou výživu z toho, co je tělesné a smyslové, dochází z této situace k boji, který trvá tak dlouho, dokud láska nezvítězí. Tehdy vzniká nebeský člověk, tj. člověk v sedmém stupni duchovního znovuzrození.