1. První kniha Mojžíšova (Genesis)

Z doslovného významu Starého zákona nemůže nikdo poznat, že tato část Bible obsahuje hluboká tajemství nebe. Starý zákon jako celek i jeho jednotlivé detaily se vztahují k Pánu, nebi, církvi, víře a ke všemu, co s tím souvisí. Z doslovného textu však nikdo nepochopí nic jiného než to, že se vše ve Starém zákoně týká pouze vnějších obřadů a předpisů židovské církve. Všude v Písmu svatém je však skrytý význam (tzv. vnitřní smysl), který není nikde v doslovném textu patrný. Pouze na několika málo místech Ježíš tento vnitřní smysl svým učedníkům odhalil a vysvětlil - například že oběti představují Pána; země Kanaán a Jeruzalém že znamenají nebe, proto se jim také říká nebeský Kanaán a nebeský Jeruzalém a stejný význam má i slovo ráj. (Pozn. překl.: Skrytý význam neboli vnitřní smysl má většina knih Starého zákona - 5 knih Mojžíšových, Jozue, Soudců, 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. Královská, Žalmy a všechny knihy proroků, z Nového zákona pak evangelia a Zjevení Janovo.)

12. Šestý stupeň znovuzrození nastává, když člověk mluví pravdu a činí dobro proto, že má víru. A protože opravdová víra je zdrojem lásky, člověk teď mluví pravdu a činí dobro z lásky. To, co člověk v této fázi duchovního vývoje vytváří, je v Bibli nazýváno duší živou a zvířaty. A když člověk začíná z víry a zároveň z lásky jednat, stává se duchovním člověkem, který je v Bibli nazván obrazem Božím. Pro svůj duchovní život nalézá člověk v šestém stupni duchovního znovuzrození (tzv. duchovní člověk) podněty a radost v náboženských poznatcích a ve skutcích lásky k bližnímu, které se v Bibli nazývají jeho pokrmem. Protože přírodní život tohoto člověka získává své potěšení a svou výživu z toho, co je tělesné a smyslové, dochází z této situace k boji, který trvá tak dlouho, dokud láska nezvítězí. Tehdy vzniká nebeský člověk, tj. člověk v sedmém stupni duchovního znovuzrození.