1. První kniha Mojžíšova (Genesis)

Z doslovného významu Starého zákona nemůže nikdo poznat, že tato část Bible obsahuje hluboká tajemství nebe. Starý zákon jako celek i jeho jednotlivé detaily se vztahují k Pánu, nebi, církvi, víře a ke všemu, co s tím souvisí. Z doslovného textu však nikdo nepochopí nic jiného než to, že se vše ve Starém zákoně týká pouze vnějších obřadů a předpisů židovské církve. Všude v Písmu svatém je však skrytý význam (tzv. vnitřní smysl), který není nikde v doslovném textu patrný. Pouze na několika málo místech Ježíš tento vnitřní smysl svým učedníkům odhalil a vysvětlil - například že oběti představují Pána; země Kanaán a Jeruzalém že znamenají nebe, proto se jim také říká nebeský Kanaán a nebeský Jeruzalém a stejný význam má i slovo ráj. (Pozn. překl.: Skrytý význam neboli vnitřní smysl má většina knih Starého zákona - 5 knih Mojžíšových, Jozue, Soudců, 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. Královská, Žalmy a všechny knihy proroků, z Nového zákona pak evangelia a Zjevení Janovo.)

6. KAPITOLA 1, Genesis, verše 1-31:

1. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

2. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se Duch Boží.

3. I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo.

4. Viděl, že světlo je dobré a oddělil světlo od tmy.

5. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.

6. I řekl Bůh: „Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!“

7. Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak.

8. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.

9. I řekl Bůh: „Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!“ A stalo se tak.

10. Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré.

11. Bůh také řekl: „Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!“ A stalo se tak.

12. Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré.

13. Byl večer a bylo jitro, den třetí.

14. I řekl Bůh: „Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let.

15. Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí.“ A stalo se tak.

16. Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy.

17. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí,

18. aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré.

19. Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.

20. I řekl Bůh: „Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!“

21. I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré.

22. A Bůh jim požehnal: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi.“

23. Byl večer a bylo jitro, den pátý.

24. I řekl Bůh: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!“ A stalo se tak.

25. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.

26. I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“

27. Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.

28. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“

29. Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.

30. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak.

31. Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.

Stručný obsah vnitřního smyslu 1. kapitoly Genesis

Šest dní - nebo časových intervalů - zmíněných v prvním verši Genesis představuje šest po sobě následujících stupňů duchovního vývoje neboli znovuzrození (čili regenerace) člověka.

701. 7. Kapitola Genesis

1. I řekl Hospodin Noemu: „Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý.

2. Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí.

3. Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi,

4. neboť již za sedm dní sešlu na zemi déšť, který potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Smetu z povrchu země vše, co povstalo, co jsem učinil.“

5. Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal.

6. Šest set let bylo Noemu, když nastala potopa, vody na zemi.

7. Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů do archy.

8. Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se plazí po zemi,

9. vždy po páru vešli samec a samice k Noemu do archy, jak mu Bůh přikázal.

10. Po sedmi dnech pak pronikly na zemi vody potopy.

11. V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely.

12. Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

13. Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, i žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy,

14. oni i všechna zvěř rozmanitých druhů, všechen dobytek rozmanitých druhů, všichni plazící se zeměplazi rozmanitých druhů i všechno ptactvo rozmanitých druhů, každý pták, každý okřídlenec.

15. Vešli k Noemu do archy vždy pár po páru ze všeho tvorstva, v němž je duch života.

16. Vcházeli, samec a samice ze všeho tvorstva, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.

17. Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země.

18. Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod.

19. Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy.

20. Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory.

21. A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk.

22. Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo.

23. Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí až po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.

24. Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů.

Stručný obsah vnitřního smyslu 7. kapitoly Genesis

Tématem této kapitoly je příprava nové církve. Nejprve jsme se v 6. kapitole zabývali přípravou této církve co do rozumových záležitostí a nyní se budeme zabývat její přípravou co do záležitostí vůle (verše 1-5).