82. Genesis 2:1:
„A tak dokonána jsou nebesa a země, i všecko vojsko jejich.“ (Bible kralická)
Tento verš vyjadřuje myšlenku, že člověk se stal duchovním do té míry, že je nyní nazván šestým dnem. Nebesa představují jeho vnitřního člověka a země vnějšího člověka, vojsko (nebo výraz zástupy) představuje lásku a víru, (v 1. kapitole Genesis byly symbolizovány velkými světly a hvězdami) a také poznatky o nich. Že nebesa představují vnitřního člověka a země vnějšího člověka, je patrné z biblických citátů uvedených v první kapitole Genesis, k nimž můžeme připojit následující citáty z Izajáše:
„Způsobím, že člověk bude vzácnější než ryzí zlato, člověk bude nad zlato z Ofíru. Otřesu totiž nebesy a země se pohne ze svého místa prchlivostí Hospodina zástupů v den jeho planoucího hněvu.“ (Izajáš 13:12-13)
„Zapomínáš na Hospodina, který tě učinil, který roztáhl nebesa a položil základy země.. “ (Izajáš 51:13)
„Vložím ti do úst svá slova, přikryji tě stínem své ruky, abych mohl roztáhnout nebesa a položit základy země… “ (Izajáš 51:16)
Z těchto biblických úryvků je patrné, že nebesa a země jsou výrazy, které reprezentují především člověka Nejstarší církve, je jimi však také znázorněn člověk obecně. Vnitřní smysl Písma je však takový, že cokoli je řečeno o církvi, může být také řečeno o každém jednotlivém jejím členu. Ten totiž může být označen slovem církev, jestliže je znovuzrozen a splňuje tak kritéria pro to, aby byl uznán za člena Nejstarší církve. Kdyby tento člověk nebyl tím, co se slovem církev myslí, tj. znovuzrozeným, nemohl by být ani částí církve jako celku. Ten, kdo není chrámem Božím, nemůže být tím, co chrám znázorňuje, a to církví a nebem. Z těchto důvodů je Nejstarší církev nazvána slovem člověk, a to v jednotném čísle.
