¹⁵ Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění.

¹ Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.

² Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.

³ Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.

⁴ Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.

⁵ Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.

⁶ Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

⁷ Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

⁸ Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

⁹ Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.

¹⁰ Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

¹¹ A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

¹² Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

¹³ Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

¹⁴ Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?

¹⁵ Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?

¹⁶ A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

¹⁷ Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?

¹⁸ Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.

¹⁹ Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.

²⁰ Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,

²¹ Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.

²² Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.

²³ Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.