Bibliorum

 

Ezechiel 33

Study

   

1 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

2 Synu člověčí, mluv k synům lidu svého a rci jim: Když uvedu na zemi některou meč, jestliže vezme lid té země muže jednoho od končin svých, a ustanoví jej sobě za strážného,

3 A ten vida meč přicházející na tu zemi, troubil-li by na troubu a napomínal lidu,

4 A slyše někdo zvuk trouby, však by se nedal napomenouti, a v tom přijda meč, shladil by jej: krev jeho na hlavu jeho bude.

5 Nebo slyšel hlas trouby, však nedal se napomenouti; krev jeho na něm zůstane.Byť se byl napomenouti dal, duši svou byl by vysvobodil.

6 Pakli strážný vida, an meč přichází, však by nezatroubil na troubu, a lid by nebyl napomenut, a přijda meč, zachvátil by někoho z nich: ten pro nepravost svou zachvácen bude, ale krve jeho z ruky strážného toho vyhledávati budu.

7 Tebe pak synu člověčí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne.

8 Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš, a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu.

9 Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho, tak aby se od ní odvrátil, a však neodvrátil by se od cesty své: onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš.

10 Protož ty synu člověčí, rci domu Izraelskému: Takto mluvíte, říkajíce: Proto že přestoupení naše a hříchové naši jsou na nás, a my v nich svadneme, i jakž bychom živi byli?

11 Rci jim: Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, žeť nemám líbosti v smrti bezbožného, ale aby se odvrátil bezbožný od cesty své a živ byl. Odvraťtež se, odvraťte od cest svých zlých. I proč mříti máte, ó dome Izraelský?

12 Ty tedy synu člověčí, rci synům lidu svého: Spravedlnost spravedlivého nevytrhne ho v den přestoupení jeho, aniž bezbožný v své bezbožnosti padne, v kterýž by se den odvrátil od bezbožnosti své; tolikéž spravedlivý nebude moci živ býti v ní, v kterýž by den zhřešil.

13 Jestliže dím spravedlivému: Jistě živ budeš, a on doufaje v spravedlnost svou, činil by nepravost: žádná spravedlnost jeho nepřijde na pamět, ale pro tu nepravost svou, kterouž činil, umře.

14 Zase řeknu-li bezbožnému: Smrtí umřeš, však odvrátí-li se od hříchu svého, a činiti bude soud a spravedlnost,

15 Což v zástavě jest, navrátí-li bezbožný, což vydřel, nahradí-li, v ustanoveních života bude-li choditi, nečině nepravosti: jistě že bude živ, neumře.

16 Žádní hříchové jeho, jimiž hřešil, nebudou mu zpomínáni; soud a spravedlnost činil, jistě že bude živ.

17 A vždy říkají synové lidu tvého: Není pravá cesta Páně, ješto jejich cesta není pravá.

18 Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, umřeť pro ty věci.

19 Ale když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své, a činil by soud a spravedlnost, podlé těch věcí živ bude.

20 A předce říkáte: Není pravá cesta Páně. Každého z vás podlé cest jeho souditi budu, ó dome Izraelský.

21 Stalo se pak dvanáctého léta, desátého měsíce, pátého dne téhož měsíce od zajetí našeho, že přišel ke mně jeden, kterýž ušel z Jeruzaléma, řka: Dobyto jest město.

22 Ruka pak Hospodinova byla při mně u večer před tím, než přišel ten, kterýž utekl, a otevřela ústa má, až i ke mně přišel ráno; otevřela, pravím, ústa má, abych nebyl němým déle.

23 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

24 Synu člověčí, obyvatelé pustin těchto v zemi Izraelské mluví, řkouce: Jedinký byl Abraham, a dědičně držel zemi tuto, nás pak mnoho jest; námť dána jest země tato v dědictví.

25 Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Se krví jídáte, a očí svých pozdvihujete k ukydaným modlám svým, i krev vyléváte, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti?

26 Stojíte na meči svém, pášete ohavnost, a každý ženy bližního svého poškvrňujete, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti?

27 Takto mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Živť jsem já, že ti, kteříž jsou na pustinách, mečem padnou, a kdo na poli, toho zvěři dám k sežrání, kdo pak na hradích neb v jeskyních, morem zemrou.

28 I obrátím zemi tu v hroznou poušť a přestane vyvýšenost moci její, a zpustnou hory Izraelské, tak že nebude žádného, kdo by šel přes ně.

29 I zvědí, že já jsem Hospodin, když obrátím zemi tu v hroznou poušť pro všecky ohavnosti jejich, kteréž páchali.

30 Ty pak synu člověčí, slyš, synové lidu tvého často mluvívají o tobě, za stěnami i ve dveřích domů, a říkají jeden druhému a každý bratru svému, řka: Poďte medle a poslechněte, jaké slovo vyšlo od Hospodina.

31 I scházejí se k tobě, tak jako se schází lid, a sedají před tebou lid můj, a poslouchají slov tvých, ale nečiní jich. A ačkoli je sobě ústy svými libují, však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází.

32 A aj, ty jsi jim jako zpěv libý pěkného zvuku a dobře vznějící. Slyšíť zajisté slova tvá, ale žádný jich nečiní.

33 Než když to přijde, (aj, přicházíť), tedy zvědí, že prorok byl u prostřed nich.

   

from the Writings of Emanuel Swedenborg

 

Tajemství nebe #290

Studere hoc loco

  
/ 10837  
  

290. Z toho, co bylo až dosud uvedeno, vyplývá, že církev byla nazvána matkou všech živých proto, že měla víru v Pána, který je Život sám. Existuje pouze jediný zdroj života, z něhož všechny ostatní bytosti přijímají život (viz č. 2). Každý život, který je opravdovým životem, má svůj původ ve víře v Pána, jenž je Život sám (viz č. 30). A každá víra, v níž je život, musí pocházet od Pána, tudíž v ní musí být Pán Sám (viz č. 41).

Z toho důvodu Písmo popisuje Pána jako jedinou živou bytost a nazývá Ho Hospodinem, který žije (Jeremiáš 5:2; 12:16; 16:14-15; 23:7. Ezechiel 5:11), Jediným, kdo žije do věčnosti (Zjevení Janovo 4:10; 5:14 - překlad Bible kralická a 10; 6), zřídlem života (žalmu 36:9 - překlad Miloše Pavlíka), pramenem živých vod. Nebe, které žije z Něho, je nazváno zemí živých (Izajáš 38:11, Ezechiel 26:20; 32:23, 24, 25, 26, 27, 32, žalmy 27:13; 52:7; 142:6). Lidé, kteří věří v Pána, jsou nazýváni živými (žalmu 66:9); o těch, kteří věří, je řečeno, že jsou v knize života či v knize živých (žalmu 69:28, Zjevení Janovo 13:8). Proto o těch, kteří přijmou víru v Pána, je řečeno, že jim bude vrácen život (Ozeáš 6:2, žalm 85:7). Na druhé straně ti, kdo nemají víru, jsou nazýváni mrtvými (Izajáš 26:14), což jsou lidé plní sebelásky, kteří neobživnou nebo nevstanou znovu. Bývají také označováni jako zabití (Ezechiel 32:23-26; 28-31). Jsou též Pánem zváni mrtví a ti, kteří umřou (Jan 5:25; 8:21, 24, 51-52). Peklo bývá také pojmenováno slovem smrt (Izajáš 25:8; 28:15).

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6

Bibliorum

 

Ezechiel 32:32

Study

       

32 Nebo pustím strach svůj v zemi živých, a položen bude mezi neobřezanci s zbitými mečem Farao i všecko množství jeho, praví Panovník Hospodin.