圣经文本

 

Genesis第42章

学习

   

1 Vida pak Jákob, že by potrava byla v Egyptě, řekl synům svým: Co hledíte jeden na druhého?

2 I mluvil jim: Aj, slyšel jsem, že mají potravu v Egyptě; jděte tam, a kupte nám odtud, abychom živi byli a nezemřeli.

3 Tedy šlo deset bratrů Jozefových, aby nakoupili obilí v Egyptě.

4 Ale Beniamina, bratra Jozefova, neposlal Jákob s bratřími jeho, nebo řekl: Aby se mu tam něco zlého nepřihodilo.

5 I šli synové Izraelovi spolu s jinými, aby kupovali; nebo byl hlad v zemi Kananejské.

6 Jozef pak byl nejvyšší správce v zemi té; on prodával obilí všemu lidu země. Tedy přišli bratří Jozefovi, a skláněli se před ním tváří až k zemi.

7 A uzřev Jozef bratří své, poznal je; a ukázal se k nim jako cizí, a tvrdě mluvil k nim,řka jim: Odkud jste přišli? I odpověděli: Z země Kananejské, abychom nakoupili potrav.

8 Poznal, pravím, Jozef bratří své, ale oni nepoznali ho.

9 Tedy zpomenul Jozef na sny, kteréž měl o nich, a řekl jim: Špehéři jste, a přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země.

10 Kteřížto odpověděli jemu: Nikoli, pane můj, ale služebníci tvoji přišli, aby nakoupili pokrmů.

11 Všickni my synové jednoho muže jsme, upřímí jsme; nikdyť jsou nebyli služebníci tvoji špehéři.

12 Jimž zase řekl: Není tak, ale přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země.

13 Odpověděli oni: Dvanácte nás bratří služebníků tvých bylo, synů muže jednoho v zemi Kananejské; a aj, nejmladší s otcem naším nyní jest doma, a jednoho není.

14 I řekl jim Jozef: Toť jest, což jsem mluvil vám, když jsem řekl: Špehéři jste.

15 Touto věcí zkušeni budete: Živť jest Farao, že nevyjdete odsud, až přijde sem bratr váš mladší.

16 Vyšlete z sebe jednoho, ať vezma, přivede bratra vašeho; vy pak u vězení zůstaňte, a zkušena budou vaše slova, pravdu-li jste mluvili. Pakli nic, živť jest Farao, že jste špehéři.

17 Tedy dal je všecky spolu do vězení za tři dni.

18 Třetího pak dne řekl jim Jozef: Toto učiňte, abyste živi byli; neboť já se bojím Boha.

19 Jste-li šlechetní muži, jeden bratr váš ať jest ukován v žaláři, v němž jste byli; vy pak jděte, a odneste obilí k zapuzení hladu domů vašich.

20 Bratra pak svého mladšího přivedete ke mně; a pravdomluvná prokázána budou vaše slova, a nezemřete. Tedy učinili tak.

21 I mluvil jeden k druhému: Jistě provinili jsme proti bratru svému. Nebo viděli jsme ssoužení duše jeho, když nás pokorně prosil, a nevyslyšeli jsme ho; protož přišlo na nás ssoužení toto.

22 Odpověděl pak jim Ruben, řka: Zdaliž jsem tehdy vám nepravil těmito slovy: Nehřešte proti pacholeti. Ale neposlechli jste; pročež také krve jeho, hle, vyhledává se.

23 A nevěděli oni, že by rozuměl Jozef; nebo skrze tlumače mluvil jim.

24 A odvrátiv se od nich, plakal. Potom navrátiv se k nim, mluvil s nimi, a vzav Simeona z nich, svázal ho před očima jejich.

25 Přikázal pak Jozef, aby naplněni byli pytlové jejich obilím, a navráceny peníze jejich jednomu každému do pytle jeho, a aby dána jim byla potrava na cestu. I stalo se tak.

26 A vloživše obilí svá na osly své, odešli odtud.

27 A rozvázav jeden z nich pytel svůj, aby dal obrok oslu svému v hospodě, uzřel peníze své, kteréž byly na vrchu v pytli jeho.

28 I řekl bratřím svým: Navráceny jsou mi peníze mé, a aj, jsou v pytli mém. Tedy užasli se, a předěšeni jsouce, mluvili jeden k druhému: Což nám to učinil Bůh?

29 Navrátivše se pak k Jákobovi otci svému do země Kananejské, vypravovali jemu všecko, co se jim přihodilo, pravíce:

30 Muž ten, pán země, mluvil k nám tvrdě, a dal nás do vězení, jako špehéře země.

31 A řekli jsme jemu: Upřímí jsme, nikdy jsme nebyli špehéři.

32 Dvanácte bylo nás bratří, synů otce našeho, z nichž jednoho není, a mladší nyní jest s otcem naším v zemi Kananejské.

33 I řekl nám muž ten, pán země té: Po tomto poznám, že upřímí jste: Bratra vašeho jednoho zanechte u mne, a obilí k zapuzení hladu od domů vašich vezmouce, odejděte.

34 A přiveďte bratra svého mladšího ke mně, abych poznal, že nejste špehéři, ale upřímí; tehdy bratra vašeho vrátím vám, a budete moci v zemi této obchod vésti.

35 I stalo se, že, když vyprazdňovali pytle své, a aj, jeden každý měl uzlík peněz svých v pytli svém. Vidouce pak oni i otec jejich uzlíky peněz svých, báli se.

36 I řekl jim Jákob otec jejich: Mne jste zbavili synů: Jozefa není, Simeona nemám, a Beniamina vezmete. Na mneť jsou se tyto všecky věci svalily.

37 Tedy řekl Ruben otci svému těmito slovy: Dva syny mé zabí, jestliže ho nepřivedu zase k tobě; poruč ho v ruce mé, a já zase přivedu ho k tobě.

38 I řekl: Nesstoupíť syn můj s vámi. Nebo bratr jeho umřel, a on sám pozůstal; a přihodilo-li by se mu co zlého na té cestě, kterouž půjdete, uvedli byste šediny mé s bolestí do hrobu.

   

来自斯威登堡的著作

 

Arcana Coelestia#5510

学习本章节

  
/10837  
  

5510. 'The man, the lord of the land, spoke' means the celestial of the spiritual ruling in the natural. This is clear from the representation of Joseph, to whom 'the man, the lord of the land' refers here, as the celestial of the spiritual ('the man' is used to refer to the spiritual, and 'the lord' to the celestial; for in the internal sense 'the man' is truth and 'the lord' good, truth from the Divine being what is called spiritual, and good from the Divine being what is called celestial); and from the meaning of 'the land', in this case the land of Egypt, as the natural mind, dealt with in 5276, 5178, 5280, 5288, 5301. The idea that the celestial of the spiritual, represented by 'Joseph', ruled in both parts of the natural is contained in the internal sense of the previous chapter; and to represent its rule Joseph was set in authority over the land of Egypt.

[2] There are within the natural these two: known facts and the truths known to the Church. The placing of facts into their proper order by the celestial of the spiritual, which is truth from the Divine, has been dealt with already. Now the truths known to the Church, which are represented by 'the ten sons of Jacob', are the subject. Facts must be placed in order within the natural before the truths known to the Church are placed in order there, for the reason that those facts are needed for the grasping of these truths. For nothing can enter a person's understanding without ideas formed from such factual knowledge as has been acquired by him since early childhood. For man is totally ignorant of this, that every truth known to the Church that is called a truth of faith is founded on the facts he knows, or that he comes to grasp that truth, retain it in his memory, and recall it from there with the help of ideas formulated from the facts he knows.

[3] It is quite normal in the next life to demonstrate in a visual way to those who desire it what those ideas are like; for things like this can be presented clearly in visual ways in the light of heaven. At the same time that visual presentation demonstrates in what darkness or else in what kind of beaming light they have kept the truth taught by the Church. With some people that truth is shown to be lying among falsities, with some among absurd, even scandalous ideas, with others among illusions of the senses, with others again among apparent truths, and so on. If a person has been governed by good, that is, if he has led a charitable life, truths are lit up by good, as if by fire sent down from heaven, and the illusions of the senses holding those truths within them are made beautifully radiant. And when they have innocence introduced into them by the Lord they actually look like truths.

  
/10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.