圣经文本

 

Genesis第41章

学习

   

1 Stalo se pak po dvou letech, měl Farao sen. Zdálo mu se, že stál nad potokem.

2 A aj, z toho potoku vycházelo sedm krav, pěkných na pohledění a tlustých, kteréžto pásly se na mokřinách.

3 A aj, sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku, šeredných na pohledění a hubených, kteréžto stály podlé oněch krav při břehu potoka.

4 A ty krávy na pohledění šeredné a hubené sežraly oněch sedm krav na pohledění pěkných a tlustých. I procítil Farao.

5 A když usnul zase, zdálo se jemu podruhé. A aj, sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho, plných a pěkných.

6 A aj, sedm klasů tenkých a východním větrem usvadlých vzcházelo za nimi.

7 A ti klasové tencí pohltili sedm oněch klasů zdařilých a plných. I procítiv Farao, a aj, byl sen.

8 Když pak bylo ráno, zkormoucena byla mysl jeho; a poslav, svolal všecky hadače Egyptské, a všecky mudrce jejich. I vypravoval jim Farao sny své; a nebylo žádného, kdo by je vyložil Faraonovi.

9 Tedy mluvil nejvyšší šeňk Faraonovi takto: Na provinění své rozpomínám se dnes.

10 Farao rozhněvav se na služebníky své, dal mne byl do vězení v domě nejvyššího nad drabanty, mne a správce nad pekaři.

11 Měli jsme pak sen jedné noci, on i já, jeden každý podlé vyložení snu svého.

12 A byl tam s námi mládenec Hebrejský, služebník nejvyššího nad drabanty, jemuž když jsme vypravovali, vykládal nám sny naše; jednomu každému podlé snu jeho vykládal.

13 A stalo se, že jakž vykládal nám, tak bylo: Já jsem navrácen k úřadu svému, a on oběšen.

14 Tedy poslav Farao, povolal Jozefa, a rychle vypustili ho z žaláře. Kterýžto oholiv se, a změniv roucho své, přišel k Faraonovi.

15 I řekl Farao Jozefovi: Měl jsem sen, a není, kdo by jej vyložil; o tobě pak slyšel jsem to, že když uslyšíš sen, umíš jej vyložiti.

16 Odpověděl Jozef Faraonovi, řka: Není to má věc; Bůh oznámí šťastné věci Faraonovi.

17 Tedy řekl Farao Jozefovi: Zdálo mi se ve snách, že jsem stál na břehu potoka.

18 A aj, z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pěkných, kteréžto pásly se na mokřinách.

19 A aj, sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených; neviděl jsem tak šeredných ve vší zemi Egyptské.

20 A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnějších tlustých.

21 A ač dostaly se do břicha jejich, však nebylo znáti, by se dostaly v střeva jejich; nebo na pohledění byly mrzké, jako i před tím. I procítil jsem.

22 Viděl jsem také ve snách, ano sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho plných a pěkných.

23 A aj, sedm klasů drobných, tenkých a východním větrem usvadlých vycházelo za nimi.

24 I pohltili klasové ti drobní sedm klasů pěkných. Což když jsem vypravoval hadačům, nebyl, kdo by mi vyložil.

25 Odpověděl Jozef Faraonovi: Sen Faraonův jednostejný jest. Což Bůh činiti bude, to ukázal Faraonovi.

26 Sedm krav pěkných jest Sedm let, a Sedm klasů pěkných tolikéž jest Sedm let; sen jest jednostejný.

27 Sedm pak hubených krav a šeredných, vystupujících za nimi, Sedm let jest; a Sedm klasů drobných a větrem východním usvadlých bude Sedm let hladu.

28 Toť jest, což jsem mluvil Faraonovi: Což Bůh činiti bude, ukazuje Faraonovi.

29 Aj, sedm let nastane, v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské.

30 A po nich nastane sedm let hladu,v nichž v zapomenutí přijde všecka ta hojnost v zemi Egyptské; a zhubí hlad zemi.

31 Aniž poznána bude hojnost ta v zemi, pro hlad, kterýž přijde potom; nebo velmi veliký bude.

32 Že pak opětován jest sen Faraonovi podvakrát, znamená, že jistá věc jest od Boha, a že tím spíše Bůh vykoná to.

33 Protož nyní ať vyhledá Farao muže opatrného a moudrého, kteréhož by ustanovil nad zemí Egyptskou.

34 To ať učiní Farao, a postaví úředníky nad zemí, a béře pátý díl z úrod země Egyptské, po sedm let hojných.

35 Ať shromáždí všeliké potravy těch úrodných let nastávajících, a sklidí obilí k ruce Faraonovi; a potravy v městech ať se chovají pilně.

36 A budou pokrmové ti za poklad zemi této k sedmi letům hladu, kteráž budou v zemi Egyptské, aby nebyla zkažena země tato hladem.

37 I líbila se řeč ta Faraonovi i všechněm služebníkům jeho.

38 Tedy řekl Farao služebníkům svým: Najdeme-liž podobného tomuto muži, v němž by byl Duch Boží?

39 Jozefovi pak řekl: Poněvadž Bůh dal znáti tobě všecko toto, neníť žádného tak rozumného a moudrého, jako ty jsi.

40 Ty budeš nad domem mým, a líbati bude tvář tvou všecken lid můj; stolicí toliko královskou vyšší nad tebe budu.

41 Řekl také Farao Jozefovi: Aj, ustanovil jsem tě nade vší zemi Egyptskou.

42 A sňav Farao prsten svůj s ruky své, dal jej na ruku Jozefovu, a oblékl ho v roucho kmentové, a vložil zlatý řetěz na hrdlo jeho.

43 A dal ho voziti na svém druhém voze, a volali před ním: Klanějte se! I ustanovil ho nade vší zemi Egyptskou.

44 A řekl Farao Jozefovi: Já jsem Farao, a bez dopuštění tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi Egyptské.

45 A dal Farao jméno Jozefovi Safenat Paneach, a dal mu Asenat dceru Putifera, knížete On, za manželku. I vyšel Jozef na zemi Egyptskou.

46 (Jozef pak byl ve třidcíti letech, když stál před Faraonem králem Egyptským.) A vyšed od tváři Faraonovy, projel všecku zemi Egyptskou.

47 A vydala země po sedm let úrodných obilí hojnost.

48 I nahromáždil všelijakých potrav v těch sedmi letech hojných v zemi Egyptské, a složil potravu tu v městech; úrody polní jednoho každého města, kteréž byly okolo něho, složil v něm.

49 A tak nahromáždil Jozef obilí velmi mnoho, jako jest písku mořského, tak že přestali počítati; nebo mu nebylo počtu.

50 Jozefovi pak narodili se dva synové, prvé než přišel rok hladu, kteréž mu porodila Asenat, dcera Putifera, knížete On.

51 A nazval Jozef jméno prvorozeného Manasses, řka: Nebo způsobil to Bůh, abych zapomenul na všecky práce své, a na všecken dům otce svého.

52 Jméno pak druhého nazval Efraim, řka: Nebo dal mi Bůh zrůst v zemi trápení mého.

53 Tedy pominulo sedm let hojných v zemi Egyptské;

54 A počalo sedm let hladu přicházeti, jakž byl předpověděl Jozef. I byl hlad po všech krajinách, ale po vší zemi Egyptské byl chléb.

55 Potom také nedostatek trpěla všecka země Egyptská, a volal lid k Faraonovi o chléb. I řekl Farao všechněm Egyptským: Jděte k Jozefovi, což vám rozkáže, učiníte.

56 A byl hlad na tváři vší země. Tedy otevřel Jozef všecky obilnice, v nichž obilí bylo, a prodával Egyptským; nebo rozmohl se hlad v zemi Egyptské.

57 A všickni obyvatelé země přicházeli do Egypta k Jozefovi, aby kupovali; nebo rozmohl se byl hlad po vší zemi.

   

来自斯威登堡的著作

 

Arcana Coelestia#5223

学习本章节

  
/10837  
  

5223. 'And he sent and called all the magi of Egypt, and its wise men means in consulting factual knowledge, interior as well as exterior. This is clear from the meaning of 'the magi' in the good sense as interior factual knowledge, dealt with below, and from the meaning of 'wise men' as exterior factual knowledge, also dealt with below. The reason 'the magi and wise men of Egypt' means factual knowledge is that Egypt had been one of the kingdoms where the representative Ancient Church existed, 1278, 2385. But in Egypt the facts known to that Church were the particular objects of care and attention, being knowledge about correspondences, representatives, and meaningful signs. For that knowledge was used to explain what had been written in the books of the Church, and to explain the things that were done in their sacred worship, 4749, 4964, 4966. This was how it came about that 'Egypt' meant factual knowledge in general, 1164, 1165, 1186, 1462, as did 'Pharaoh' its king too. The leading people among them who were well-versed in and imparted that knowledge were called magi and wise men. The magi were those well-versed in mystical knowledge, the wise men those well-versed in non-mystical, so that the facts known to the magi were interior ones, while those known to the wise men were exterior. This explains why such factual knowledge is meant in the Word by those two kinds of men. But after they began to misuse the Church's interior factual knowledge and to turn it into magic, Egypt', and likewise 'the magi of Egypt and its wise men', began to mean factual knowledge that led to perversions.

[2] The magi in those times had a knowledge of the kinds of things that belong to the spiritual world, and in their teaching about these they employed the correspondences and the representatives known to the Church. For this reason many of those magi also communicated with spirits and learned the arts of illusion which they used to perform miracles that involved magic. But those who were called the wise men had no interest in anything like this. Instead they provided the answers to hard questions and taught about the causes lying behind natural things. It was primarily in arts such as these that the wisdom of those times consisted, and the ability to practise them was called wisdom. This becomes clear from what is recorded about Solomon in the first Book of Kings,

Solomon's wisdom surpassed the wisdom of all the sons of the east, and all the wisdom of the Egyptians, so much so that he was wiser than all people - than Ethan the Ezrahite, and Heman, and Chalcol, and Darda, the sons of Mahol. He spoke three thousand proverbs, and his songs were one thousand and five. In addition he spoke about trees, from the cedars which are in Lebanon even to the hyssop which comes out of the wall. He also spoke about beasts, and about birds, and about creeping things, and about fish. Therefore they came from all peoples to hear the wisdom of Solomon, from all kings of the earth who had heard about his wisdom. 1 Kings 4:30-34.

Also there is what is recorded about the queen of Sheba in the same book,

She came to test him with hard questions; and Solomon gave her an explanation for every matter she mentioned. 1 There was not a matter 2 hidden from the king for which he could not give her an explanation. 1 Kings 10:1 and following verses.

[3] From this one may see what was described in those times as wisdom and who exactly those people were who were called wise men, not only in Egypt but also elsewhere - in Syria, Arabia, and Babel. But in the internal sense 'the wisdom of Egypt' means nothing else than knowledge about natural things, while 'that of the magi' means knowledge about spiritual realities, so that exterior factual knowledge is meant by 'the wise men', and interior factual knowledge by 'the magi', 'Egypt' meaning knowledge in general, 1164, 1165, 1186, 1462, 4749, 4964, 4966.

Egypt and its wise men had no other meaning in Isaiah,

The princes of Zoan are foolish, the counsel of the wise counsellors of Pharaoh has become brutish. How does one say to Pharaoh, I am a son of the wise, a son of the kings of old? Where are your wise men now? Isaiah 19:11-12.

[4] The fact that the term 'magi' was applied to those who had a knowledge of spiritual realities, and who also for that reason received revelations, is clear from the magi who came from the east to Jerusalem, asking where the King of the Jews was to be born and saying that they had seen His star in the east and had come to worship Him, Matthew 2:1-2. The same is also clear from Daniel, who is called the chief of the magi in Daniel 4:9. And in another place,

The queen said to King Belshazzar, There is a man in your kingdom in whom is the spirit of the holy gods. And in the days of your father, light and intelligence and wisdom, like the wisdom of the gods, were found in him. Therefore King Nebuchadnezzar your father set him up as chief of the magi, diviners, Chaldeans, and determiners. Daniel 5:11.

And in yet another place,

Among them all none was found like Daniel, Hananiah, Mishael, and Azariah; for when they were to stand before the king, every matter of wisdom [and] understanding which the king asked of them exceeded ten times [that of] all the magi, the diviners who were in his kingdom. Daniel 1:19-20.

[5] It is well known that in the contrary sense 'magi' 3 is used to mean those who pervert spiritual realities and thereby practise magic, like those mentioned in Exodus 7:9-12; 8:7, 19; 9:11. For magic is nothing else than a perversion, being the perverted use of those kinds of things that constitute true order in the spiritual world, a perverted use that gives rise to magic. But at the present day such magic is called natural, for the reason that no recognition exists any longer of anything above or beyond the natural order. People refuse to accept the existence of anything spiritual unless one means by this an interior dimension of what is natural.

脚注:

1. literally, all her words

2. literally, word

3. The same Latin noun magus describes a wise man or philosopher in a good sense, but a magician in a bad sense.

  
/10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.