圣经文本

 

Genesis第32章

学习

   

1 Jákob pak odšel cestou svou, a potkali se s ním andělé Boží.

2 I řekl Jákob, když je viděl: Vojsko Boží jest toto. A nazval jméno místa toho Mahanaim.

3 Poslal pak Jákob posly před sebou k bratru svému Ezau, do země Seir, do kraje Idumejského.

4 A přikázal jim, řka: Takto povězte pánu mému Ezau: Totoť vzkazuje služebník tvůj Jákob: U Lábana jsem byl pohostinu, a zůstával až do tohoto času.

5 A mám voly a osly, ovce, a služebníky i děvky; a poslal jsem, abych se ohlásil pánu svému, a našel milost před očima tvýma.

6 I navrátili se poslové k Jákobovi, řkouce: Přišli jsme k bratru tvému Ezau, kterýž také jde proti tobě, a čtyři sta mužů s ním.

7 Jákob pak bál se velmi, a rmoutil se náramně. Tedy rozdělil lid, kterýž s sebou měl, ovce také a voly, a velbloudy na dva houfy.

8 Nebo řekl: Jestliže by přišel Ezau k houfu jednomu, a pobil by jej, bude aspoň zadní houf zachován.

9 I řekl Jákob: Bože otce mého Abrahama, a Bože otce mého Izáka, Hospodine, kterýž jsi mi řekl: Navrať se do země své, a k příbuznosti své, a dobře učiním tobě,

10 Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy, kterouž jsi učinil s služebníkem svým; nebo s holí svou přešel jsem Jordán tento, nyní pak dva houfy mám.

11 Vytrhni mne, prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ezau; nebť se ho bojím, aby přijda, nepohubil mne i matky s dětmi.

12 Však jsi ty řekl: Dobře učiním tobě, a rozmnožím símě tvé jako písek mořský, kterýžto pro množství sečten býti nemůže.

13 I zůstal tu noci té; a vzal z toho, což bylo před rukama, poctu bratru svému Ezau:

14 Totiž dvě stě koz, a kozlů dvadceti, ovec dvě stě, a beranů dvadceti,

15 Velbloudů s mladými jich třidceti, krav čtyřidceti, volů deset, oslic dvadceti, a oslátek deset.

16 A poručil je služebníkům svým, každé stádo obzvláštně, a řekl služebníkům svým: Jděte přede mnou, a stádo od stáda ať jde opodál.

17 I poručil přednímu, řka: Když se potká s tebou Ezau bratr můj, a optá se tebe, řka Čí jsi? a kam jdeš? a čí jest to stádo před tebou?

18 Řekneš: Jsem služebníka tvého Jákoba, a dar tento jest poslán pánu mému Ezau; a teď i sám jde za námi.

19 Poručil také druhému i třetímu, a všechněm jdoucím za těmi stády, řka: V táž slova mluvte k Ezau, když byste naň trefili.

20 A díte také: Aj, služebník tvůj Jákob za námi; nebo řekl: Ukrotím tvář jeho darem, kterýž jde přede mnou, a potom uzřím tvář jeho; snad přijme tvář mou.

21 A tak předšel dar před ním; on pak zůstal tu noc při houfu.

22 A vstav ještě v noci, vzal obě ženy své, a dvě děvky své, a jedenácte synů svých, a přešel přes brod Jabok.

23 Vzav tedy je, přepravil je přes tu řeku; přepravil také i vše, což měl.

24 A zůstal Jákob sám; a tu zápasil s ním muž až do svitání.

25 A vida, že ho nepřemůže, obrazil jej v příhbí vrchní stehna jeho; i vyvinulo se příhbí stehna Jákobova, když zápasil s ním.

26 A řekl: Pusť mne, nebť zasvitává. I řekl: Nepustím tě, leč mi požehnáš.

27 I řekl jemu: Jaké jest jméno tvé? Odpověděl: Jákob.

28 I dí: Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale také Izrael; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi, a přemohls.

29 I otázal se Jákob, řka: Oznam, prosím, jméno své. Kterýžto odpověděl: Proč se ptáš na jméno mé? I dal mu tu požehnání.

30 Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel; nebo jsem prý viděl Boha tváří v tvář, a zachována jest duše má.

31 I vzešlo mu slunce, když pominul místa toho Fanuel, a kulhal na nohu svou.

32 Protož nejedí synové Izraelští až do tohoto dne té žily krátké, kteráž jest v vrchním příhbí stehna, proto že obrazil příhbí stehna Jákobova na žile krátké.

   

来自斯威登堡的著作

 

Arcana Coelestia#4243

学习本章节

  
/10837  
  

4243. 'With Laban I have sojourned, and have stayed until now' means that it had taken to itself the good meant by 'Laban'. This is clear from the representation of 'Laban' as intermediate good, that is, good which is not genuine good but nevertheless serves to introduce genuine truths and goods, dealt with in 3974, 3982, 3986 (end), 4063; from the meaning of 'sojourning' as receiving instruction, dealt with in 1463, 2025; and from the meaning of 'staying' or 'staying wish' as that which has reference to the life of truth when accompanied by good, dealt with in 3613, at this point as taking to oneself. From this it is evident that the words 'With Laban I have sojourned, and have stayed until now' mean that it had taken to itself the good meant by 'Laban'.

[2] The implications of all this are as follows: Truth cannot be implanted in good unless means exist to effect this. Those means were the subject in previous chapters, where Jacob's sojourning and staying with Laban, and the flock he acquired there, are referred to. The present chapter deals with the process by which truth and good are joined together, and so with an inversion of state, when order is turned around so that truth is made subordinate to good. Truth seemingly occupies the first position during the time a person is learning truth from an affection for it, though he is not as yet living in accordance with it to any real extent. But good occupies the first position when he does live in accordance with the truth he has learned from an affection for it, for in that case truth becomes good since that person now believes that good consists in acting in accordance with truth. People who are regenerate are governed by this good, as also are those who possess conscience, that is, who no longer reason whether it is the truth but do it because it is the truth, and so who have taken it to themselves in faith and in life.

  
/10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.