圣经文本

 

Genesis第3章

学习

   

1 Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského?

2 I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme;

3 Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli.

4 I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí!

5 Ale Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.

6 Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl.

7 Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků.

8 A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského.

9 I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi?

10 Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.

11 I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl?

12 I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem.

13 I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem.

14 Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého.

15 Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.

16 Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou.

17 Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.

18 Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní.

19 V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.

20 Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých.

21 I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.

22 Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej.

23 I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl.

24 A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.

   

来自斯威登堡的著作

 

Božská Prozřetelnost#310

学习本章节

  
/340  
  

310. (1) Co to je naše vlastní prozíravost a co to je prozíravost, která nám není vlastní. Lidé žijící svou vlastní prozíravostí jsou ti, kteří se vnitřně utvrdili ve zdání a považují je za pravdu. Jedná se zejména o zdání, že vlastní prozíravost je vším a Božská Prozřetelnost není ničím, pokud není něčím univerzálním, ačkoli - jak již bylo ukázáno výše - nic univerzálního nemůže existovat, neskládá-li se z konkrétních jednotlivostí. Tito lidé jsou také polapeni v iluzích, neboť každá zdánlivost přijatá za pravdu se stává iluzí. Nakolik se nechávají těmito iluzemi vnitřně přesvědčit, natolik se stávají materialisty a nevěří ničemu jinému než tomu, co mohou vnímat některým tělesným smyslem - hlavně zrakem, neboť ten zejména spolupůsobí s myšlením. Nakonec se stávají smyslovými lidmi. A pokud se utvrdí pro přírodu a proti Bohu, uzavírají niterné části své mysli a zastírají je jakýmsi závojem. Potom myslí již jen pod tímto závojem, a vůbec ne nad ním. Starodávní lidé tyto smyslové lidi nazývali hady stromu poznání. V duchovním světě se o nich říká, že jak se ve svých názorech utvrzují, uzavírají postupně niterné části své mysli, až je nakonec uzavřou až k nosu. Nos totiž symbolizuje vnímání pravdy, a to oni nemají žádné.

Nyní si řekneme o jejich charakteru. Tito lidé jsou nad jiné lstiví a zchytralí a jsou nadanými diskutéry. Lstivost a zchytralost pokládají za inteligenci a moudrost, neboť nic jiného neznají. Na ty, kteří takoví nejsou, pohlížejí jako na jednoduché a hloupé - zejména na ty, kdo uctívají Boha a vyznávají Božskou Prozřetelnost. V hloubi své mysli (o níž sami vědí jen málo) jsou jako machiavelisté, kteří za nic nepovažují vraždu, cizoložství, krádež a falešné svědectví, jsou-li tyto skutky nahlíženy o sobě. Pokud argumentují proti nim, je to pouze z prozíravosti, aby se neprojevil jejich skutečný charakter.

O lidském životě ve světě smýšlejí pouze tak, že je podobný životu zvířat. O životě člověka po smrti si myslí, že se podobá jakémusi životnímu výparu, který poté, co vystoupí z mrtvoly či hrobky, klesne zpět a umírá. Z tohoto šílenství pochází i myšlenka, že duchové a andělé mají vzdušnou podstatu. Ti, kteří byli přivedeni k víře ve věčný život, věří, že takto vzdušné jsou i lidské duše - tedy že nevidí, neslyší a nemluví, jsou slepé, hluché a němé a pouze přemýšlejí ve své trošce vzduchu. Říkají: „Jak by mohla být duše jiná? Neumírají snad vnější smysly spolu s tělem? Nemůžeme je získat zpět dříve, než se duše znovu sjednotí s tělem.“ Jelikož nedovedou chápat stav duše po smrti duchovně, ale jen smyslově, drží se těchto závěrů. Jinak by zanikla jejich víra v posmrtný život.

Utvrzují se zejména ve své sebelásce, kterou nazývají životním ohněm a popudem k různým prospěšným činům v zemi. Díky tomu jsou sami sobě idoly; a protože jejich myšlenky jsou iluze povstávající z iluzí, jsou klamnými obrazy. Jelikož hoví radostem svých žádostí, jsou to satani a ďáblové: satany nazýváme ty, kteří se utvrzují v žádostech po zlu, a ďábly ty, kteří jimi žijí.

Bylo mi také dáno poznat charakter těch nejzchytralejších smyslových lidí. Jejich peklo se svažuje hluboko dolů a oni chtějí zůstat nepovšimnuti. Proto vypadají, jako by tam poletovali jako strašidla (jak si představují ve své fantazii). Nazývají se démoni.

Jednou bylo několik těchto duchů vypuštěno z pekla, abych mohl poznat, jací jsou. Okamžitě se přilepili k mému zátylku a odtud pronikli do mých pohnutek. Nechtěli vstoupit do mých myšlenek a obratně se tomu vyhýbali. Měnili mé pohnutky jednu po druhé se záměrem nepozorovaně je překroutit v jejich opak, tedy v žádosti po zlu. A jelikož se vůbec nijak nedotkli mých myšlenek, byli by je překroutili a převrátili, aniž bych si toho povšiml, kdyby tomu Pán nezabránil.

Takovými se stávají ti, kteří ve světě nevěří, že může existovat jakákoli Božská Prozřetelnost a zkoumají druhé jen proto, aby poznali jejich vášně a touhy, a tímto poznáním je dostávali pod svůj vliv, dokud nad nimi nezískají úplnou kontrolu. Jelikož to činí tak skrytě a zchytrale, že o tom druzí nic neví, a po smrti se nijak nemění, ihned po vstupu do duchovního světa jsou svrženi do svého pekla. Když jsou pozorováni v nebeském světle, vypadají, jako by neměli nos. Pozoruhodné je, že ačkoli jsou tak zchytralí, žijí nejvíce ze všech na smyslové úrovni.

Jelikož tito smysloví lidé byli starodávnými lidmi nazýváni hady a jelikož to jsou nade všechny lstiví, zchytralí a chytří diskutéři, píše se: „Nejzchytralejší ze vší polní zvěře byl had.“ (1. Mojžíšova 3:1) Pán také praví: „Buďte obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.“ (Matouš 10:16). I o draku, který se také nazývá dávným hadem, ďáblem a satanem, se píše, že měl sedm hlav a deset rohů a na hlavách sedm královských korun. (Zjevení Janovo 12:3, 9) „Sedmi hlavami“ se označuje zchytralost, „deseti rohy“ moc podvodně přesvědčovat a „sedmi královskými korunami“ znesvěcené posvátné hodnoty Slova a církve.

  
/340  
  

Many thanks to Lenka Máchová for her permission to use this translation on this site.