圣经文本

 

Genesis第17章

学习

   

1 Když pak Abram byl v devadesáti devíti letech, ukázal se mu Hospodin, a řekl jemu: Já jsem Bůh silný všemohoucí; chodiž ustavičně přede mnou a budiž dokonalým.

2 A učiním smlouvu svou mezi sebou a tebou a rozmnožím tě náramně velmi.

3 Padl pak Abram na tvář svou; i mluvil Bůh s ním, řka:

4 Jáť jsem, aj, smlouva má s tebou, a budeš otcem národů mnohých.

5 Aniž více slouti bude jméno tvé Abram, ale bude jméno tvé Abraham; nebo otcem mnohých národů učinil jsem tě.

6 A učiním, abys se rozplodil náramně velmi, a rozšířím tě v národy; i králové z tebe vyjdou.

7 Utvrdím také smlouvu svou mezi sebou a tebou, i mezi semenem tvým po tobě, po rodech jejich, za smlouvu věčnou, totiž abych byl Bohem tvým i semene tvého po tobě.

8 Nadto dám tobě i semeni tvému po tobě zemi, v nížto obýváš pohostinu, všecku zemi Kananejskou k vládařství věčnému; a budu jejich Bohem.

9 Řekl ještě Bůh Abrahamovi: Ty pak ostříhati budeš smlouvy mé, ty i símě tvé po tobě, po rodech svých.

10 Tatoť jest smlouva má mezi mnou a mezi vámi, i mezi semenem tvým po tobě, kteréž ostříhati budete: Aby obřezán byl mezi vámi každý pohlaví mužského.

11 Obřežete pak tělo hanby své; a to bude znamením smlouvy mezi mnou a mezi vámi.

12 Každý tedy pohlaví mužského osmého dne obřezán bude mezi vámi po rodech vašich, doma narozený i koupený za stříbro, z kterých by koli cizozemců byl, jenž není z semene tvého.

13 Konečně ať jest obřezán narozený v domě tvém, i koupený za peníze tvé; a budeť smlouva má na těle vašem za smlouvu věčnou.

14 Neobřezaný pak pacholík, kterýž by neobřezal těla neobřízky své, vyhlazena zajisté bude duše ta z lidu svého; nebo smlouvu mou zrušil.

15 Řekl také Bůh Abrahamovi: Sarai manželce své nebudeš říkati Sarai, ale Sára bude jméno její.

16 Nebo požehnám jí a dámť z ní syna; požehnámť jí, a bude v národy; králové národů z ní vyjdou.

17 Tedy padl Abraham na tvář svou, a zasmáv se, řekl v srdci svém: Zdali stoletému narodí se syn? A zdali Sára v devadesáti letech porodí?

18 I řekl Abraham Bohu: Ó byť jen Izmael živ byl před tebou!

19 Jemužto řekl Bůh: Nýbrž Sára manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Izák; i utvrdím smlouvu svou s ním za smlouvu věčnou, i s semenem jeho po něm.

20 Také o Izmaele uslyšel jsem tě; a aj, požehnám jemu, a učiním to, aby se rozplodil, a rozmnožím ho náramně velmi; dvanáctero knížat zplodí, a rozšířím jej v národ veliký.

21 Ale smlouvu svou utvrdím s Izákem, kteréhožť porodí Sára po roce, při tomto času.

22 A když dokonal Bůh řeč svou s ním, vstoupil od Abrahama.

23 Vzal tedy Abraham Izmaele syna svého, i všecky zrozené v domě svém, i všecky koupené za stříbro své, každého, kdož byl pohlaví mužského, z domácích svých, a obřezal tělo neobřízky jejich hned v ten den, jakž s ním Bůh mluvil.

24 A byl Abraham v devadesáti devíti letech, když obřezáno bylo tělo neobřízky jeho.

25 Izmael pak syn jeho byl v třinácti letech, když obřezáno bylo tělo neobřízky jeho.

26 Jednoho a téhož dne obřezáni jsou, Abraham a Izmael syn jeho.

27 I všickni domácí jeho, doma zrození i za stříbro od cizozemce koupení, obřezáni jsou s ním.

   

来自斯威登堡的著作

 

Arcana Coelestia#2053

学习本章节

  
/10837  
  

2053. 'My covenant shall be in your flesh' means conjunction of the Lord with man in his impurity. This is clear from the meaning of 'a covenant' as conjunction, dealt with above, and from the meaning of 'flesh' as man's proprium, also dealt with above, in 2041. How impure the proprium is has also been stated in that paragraph, and has been shown in Volume One, in 141, 150, 154, 210, 215, 694, 731, 874-876, 987, 1047. The implications of 'My covenant in your flesh' being the conjunction of the Lord with man in his impurity are as follows: No pure intellectual truth, which is Divine truth, resides with man. Instead the truths of faith residing with man are appearances of truth to which illusions of the senses attach themselves, and to these in turn falsities, belonging to the desires that go with self-love and love of the world. Such are the truths that reside with man. And how impure they are becomes clear from the fact that such illusions and falsities attach themselves to them.

[2] Nevertheless the Lord joins Himself to man within those very impurities, for with innocence and charity He brings soul and life to these, and in this way forms a conscience. The truths that constitute conscience vary, that is to say, they depend on the religion of the individual. These truths the Lord is unwilling to violate provided they are not contrary to the goods of faith, because the person has taken them to himself and considered them holy. The Lord breaks nobody, but bends him. This becomes clear from the consideration that every type of religious thought in the Church has followers who are being endowed with conscience. The closer its truths get to the genuine truths of faith the better that conscience is. Since it is from the truths of faith such as this that conscience is formed, it is clear that it has been formed in the understanding part of man's mind, for the understanding part is what receives those truths. This part of his mind the Lord has therefore miraculously separated from the will part. This is an arcanum previously unknown, concerning which see what has appeared in Volume One, in 863, 875, 895, 927, 1023. That 'covenant in your flesh' in addition denotes a meaningful sign, namely that of purification, is clear from what has been shown in 2039 about circumcision.

  
/10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.