圣经文本

 

Exodus第20章

学习

   

1 I mluvil Bůh všecka slova tato, řka:

2 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby.

3 Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.

4 Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí.

5 Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne,

6 A činící milosrdenství nad tisíci těmi, kteříž mne milují, a ostříhají přikázaní mých.

7 Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo; neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo.

8 Pomni na den sobotní, abys jej světil.

9 Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své;

10 Ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj i děvka tvá, hovado tvé i příchozí, kterýž jest v branách tvých.

11 Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, což v nich jest, a odpočinul dne sedmého; protož požehnal Hospodin dne sobotního, a posvětil ho.

12 Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.

13 Nezabiješ.

14 Nesesmilníš.

15 Nepokradeš.

16 Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví.

17 Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani děvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli jest bližního tvého.

18 Veškeren pak lid viděl hřímání to a blýskání, a zvuk trouby, a horu kouřící se. To když viděl lid, pohnuli se a stáli zdaleka.

19 A řekli Mojžíšovi: Mluv ty s námi, a poslouchati budeme; a nechť nemluví s námi Bůh, abychom nezemřeli.

20 Odpověděl Mojžíš lidu: Nebojte se; nebo pro zkušení vás sám Bůh přišel, aby bázeň jeho byla mezi vámi, abyste nehřešili.

21 Tedy stál lid zdaleka; Mojžíš pak přistoupil k mrákotě, kdež byl Bůh.

22 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Tak povíš synům Izraelským: Vy jste sami viděli, že s nebe mluvil jsem s vámi.

23 Protož nevyzdvihujte ničehož ku poctě se mnou; bohů stříbrných a bohů zlatých neučiníte sobě.

24 Oltář z země uděláš mi a obětovati budeš na něm zápaly své, a pokojné oběti své, ovce své a voly své. Na kterémkoli místě rozkáži slaviti památku jména svého, přijdu k tobě a požehnám tobě.

25 Jestliže mi pak vzděláš oltář kamenný, nedělej ho z kamene tesaného; nebo jestliže pozdvihneš železa na něj, poškvrníš ho.

26 Aniž po stupních vstupovati budeš k oltáři mému, aby hanba tvá u něho odkryta nebyla.

   

来自斯威登堡的著作

 

Božská Prozřetelnost#230

学习本章节

  
/340  
  

230. O znesvěcení posvátného se hovoří v druhém přikázání desatera: „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha “; a že se nesmí znesvěcovat, vyjadřuje Pánova modlitba slovy: „Buď posvěceno Tvé jméno.“ Co se však míní „jménem Božím“, to ví v křesťanském světě jen málokdo. Téměř nikdo to neví z toho důvodu, že v duchovním světě lidé nemají jména tak jako v přírodním světě, ale každý je tam pojmenován podle charakteru své lásky a moudrosti. Jakmile někdo vstoupí do společnosti či společenství druhých, získá okamžitě jméno, jež tam odpovídá jeho charakteru. Takto je pojmenován v duchovním jazyku, jenž má takovou povahu, že může pojmenovat každou jednotlivost, neboť každé písmeno jeho abecedy označuje něco konkrétního - a několik písmen spojených v jedno slovo, jako je jméno člověka, pojímá úplný stav tohoto objektu. To je jedním z divů duchovního světa.

Z toho vysvítá, že „Boží jméno“ ve Slovu označuje Boha se vším Božským, co je v Něm a co z Něj vychází. A jelikož Slovo je Božským plynutím, je Božím jménem. Jelikož pak všechny Božské hodnoty, jež nazýváme duchovními hodnotami církve, pocházejí ze Slova, jsou i ony Božím jménem.

Z toho tedy vidíme, co se míní v druhém přikázání slovy „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha“ a v Pánově modlitbě slovy: „Buď posvěceno Tvé jméno“. „Boží jméno“ a „Pánovo jméno“ mají na mnoha místech Slova obou zákonů obdobný význam - například u Matouš 7:22; 10:22; 18:5, 20; 19:29; 21:9; 24:9-10; u Jan 1:12; 2:23; 3:17-18; 12:13, 28; 14:14-16; 16:23-24, 26-27; 17:6; 20:31 a na mnoha dalších místech, a také ve velkém množství veršů ve Starém zákoně.

Kdo zná význam tohoto „jména“, ten může vědět, co znamenají následující Pánova slova: „Kdo přijme proroka ve jménu proroka, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého ve jménu spravedlivého, obdrží odměnu spravedlivého. A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných ve jménu učedníka, … nepřijde o svou odměnu.“ (Matouš 10:41-42)

Kdo „jménem proroka, spravedlivého a učedníka“ rozumí jen proroka, spravedlivého a učedníka, nezná jiný než pouze literní smysl této pasáže. Neví ani to, co je symbolizováno odměnou proroka, odměnou spravedlivého či odměnou učedníka za číši studené vody. Výrazy „jméno“ a „odměna proroka“ však označují stav a štěstí těch, kdo žijí v Božských pravdách, „jméno a odměna spravedlivého“ označuje stav a štěstí těch, kteří žijí v Božských dobrech, a „učedníkem“ se míní stav těch, kteří žijí některými duchovními hodnotami církve. „Číše studené vody“ označuje určitou míru pravdy.

Že „jméno“ symbolizuje charakter stavu lásky a moudrosti neboli dobra a pravdy, je zřejmé z těchto Pánových slov: „Kdo vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je.“ (Jan 10:2-3) „Volat ovce jménem“ znamená učit a vést každého, kdo žije v dobru lásky k bližnímu, a to podle stavu jeho lásky a moudrosti. „Dveřmi“ se míní Pán, jak je zjevné z verše 9 téže kapitoly: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze Mne, bude zachráněn.“ (Jan 10:9)

Z toho vysvítá, že musíme jít k samému Pánu, abychom mohli být zachráněni, a že každý, kdo jde k Němu, je „pastýřem ovcí“. Ale kdo k Němu nejde, je „zloděj a lupič“, jak praví 1. verš této kapitoly.

  
/340  
  

Many thanks to Lenka Máchová for her permission to use this translation on this site.