Kommentar

 

Svoboda projevu. Svobodná myšlenka. Svobodné náboženství.

Av New Christian Bible Study Staff (maskinöversatt till čeština)

Sunrise over a field of grain.

Svoboda projevu. Svoboda myšlení. Svoboda náboženství. Jsou důležité. Jsou ve zprávách. Jak souvisí s křesťanstvím? Pojďme to začít přemýšlet.

Co o nich říká Bible?

Vezměte si jako příklad Jana Křtitele. Byl základním svobodným řečníkem, „hlasem jednoho volajícího na poušti“, který připravoval cestu Bohu. Mluvil svobodně a prohlásil nové živé náboženství. Pak však vešel Herodes, zajal ho, uvěznil a zabil. John (mám něco, o čem musím svobodně mluvit) je dobrý člověk; Herodes (nemám rád tvůj projev) je ten zlý.

v Daniel 6:7-23, je tu slavný příběh Daniela a Lví doupěte. Daniel byl uvržen do lvů, protože mluvil svobodně - modlil se k Jehovovi, ne ke králi Dariusovi - proti vládnímu nařízení. Daniel je hodný chlap. Darius, dokud nečiní pokání, je špatný člověk.

Snad nejsilnějším biblickým příkladem je Ježíšova služba, která vyžadovala svobodu projevu - svobodu formovat, učit a vytvářet nové náboženství. Jeho svoboda projevu způsobila převrat v myšlenkách jeho posluchačů. A co udělali mocní náboženští vůdci té doby? Obvinili ho z rouhání. Snažili se ho chytit. Aby ho odvolal. Být potichu. Věděl, že to nemůže udělat; Jeho úkolem bylo přinést do žíznivého světa nové pravdy.

Během Ježíšova vstupu do Jeruzaléma na Květnou neděli se koná skvělá scéna „svobody projevu“ Lukáš 19:37-40:

„A když už byl blízko sestupu Olivové hory, celé množství radujících se učedníků začalo chválit Boha velkým hlasem za všechna díla moci, která viděli, a řekl:„ Požehnaný král, který přichází ve jménu Páně! Mír v nebi a sláva na výsostech! ' Někteří farizeové z davu mu řekli: „Učiteli, kárej své učedníky.“ A on jim odpověděl a řekl jim: ‚Říkám vám: Pokud by tito měli mlčet, kameny by křičely. '

Toto jsou docela jasné příklady. Bible si cení svobody projevu.

Svoboda projevu a svobodné myšlení spolu úzce souvisejí. Hluboká komunikace je velkou součástí toho, co z nás dělá člověka. Lidé si prostřednictvím sdílených příběhů vytvořili schopnost spolupráce ve velkém měřítku. Pokud nemůžeme mluvit svobodně, ztrácíme schopnost komunikovat skutečné myšlenky, ztrácíme schopnost sdílet nové myšlenky a náš potenciál klesá.

Tady jsou tři výňatky z prací Swedenborga, které se k tomu vztahují:

„... když je omezen svoboda projevu a svoboda tisku, trpí také svoboda myšlení, tj. zkoumání věcí úplným a úplným způsobem ... Naše vyšší porozumění se tedy přizpůsobuje tak, aby vyhovovalo je zde spousta svobody říkat a dělat to, o čem uvažujeme. “ (Pravé křesťanské náboženství 814).

„Ani ve stavu intelektuální slepoty není nikdo reformován. I tito jednotlivci si nejsou vědomi pravd a nevědí o životě, protože v těchto věcech nás musí poučit naše rozlišování a naše vůle, která je musí jednat ven. Když naše vůle dělá to, co nám říká naše rozlišování, máme život v souladu s pravdami; ale když je naše rozlišování slepé, je naše vůle také zablokována. “ (Božská Prozřetelnost 144)

„Nikdo není reformován ve státech, kde chybí svoboda a racionalita.“ (Božská Prozřetelnost 38)

Mluvil jsem o tom s přítelem a on mi připomněl, že existují šedé oblasti, kde existuje určitá svoboda a rozlišovací schopnost, ale jsou omezené. Myslím, že má pravdu; většinou žijeme v těchto šedých oblastech. Pravděpodobně existují vzácné případy, kdy svoboda a racionalita jsou na nule - možná když je někdo v kómatu. A pochybuji, že někdo má 100% svobodu nebo rozlišovací schopnost. V některých ohledech to dělá svobodu projevu a svobodné myšlení ještě důležitější. Život není křišťálově čistý nebo svobodný a věci, které nám mohou pomoci, když hledáme porozumění a svobodu, jsou opravdu vzácné.

Příkladem je Helen Keller. V den, kdy Anne Sullivan dorazila do jejího domu, nazvala „narozeniny mé duše“. Ve své autobiografii, Příběh mého života (1903), Keller popsala okamžik, kdy si uvědomila, že pohyb prstů Anny, který jí do ruky hláskoval w-a-t-e-r, symbolizoval vodu, kterou jí leje na ruku:

„Stál jsem na místě a celá moje pozornost se upínala na pohyby jejích prstů. Najednou jsem pocítil mlhavé vědomí něčeho zapomenutého - vzrušení z opakující se myšlenky; a nějak se mi zjevilo tajemství jazyka ... Živé slovo probudil mou duši, dal jí světlo, naději, osvobodil ji! “

Helen Keller také řekla: „Člověk nikdy nemůže souhlasit s plazením, když cítí popud k vznášení.“

Svoboda projevu a svobodné myšlení se navzájem potřebují. A ... co náboženství?

Náboženství je základní sada myšlenek. Pokud nemůžete svobodně mluvit, vaše myšlení je otřeseno. Pokud nemůžete svobodně přemýšlet, jak můžete doufat, že se dostanete k základním myšlenkám o tom, proč existujeme a co budeme dělat - jak budeme žít? Náboženství je jádrem toho. I když náboženství úplně odmítnete, stále žijete v jakémsi systému víry, i když je materialistický nebo nihilistický.

Pokud vám bylo řečeno, čemu musíte věřit, obvykle to nefunguje moc dobře. Existuje přirozená tendence bouřit se. Tuto svobodu potřebujeme, abychom si to mohli vyřešit sami.

Albert Einstein řekl něco, co k tomu mluví:

"Ve skutečnosti není zázrakem, že moderní metody výuky ještě úplně neškrtily svatou zvědavost vyšetřování;" protože tato jemná malá rostlina kromě stimulace potřebuje hlavně svobodu. Bez toho by to bez problémů selhalo a zničilo. “

Paul Schilpp, „Albert Einstein: Filozof-vědec (1949)„ Autobiografické poznámky ““

A ... tady je další výňatek z práce Swedenborga, Nebe a peklo :

Jedním slovem, cokoli, co do nás nevstoupí ve svobodě, nezůstane s námi, protože to nepatří k naší lásce nebo záměrům; a cokoli, co nepatří k naší lásce nebo záměrům, nepatří k našemu duchu. Skutečnou realitou našeho ducha je láska nebo vůle - používáme frázi „láska nebo vůle“, protože cokoli milujeme, máme v úmyslu. Proto nemůžeme být reformováni, leda ve stavu svobody. (Nebe a Peklo 598)

M. Scott Peck posiluje tuto myšlenku:

Neexistuje nic jako dobré náboženství „hand-me-down“. Aby bylo naše náboženství životně důležité, aby bylo to nejlepší, čeho jsme schopni, musí být zcela osobní, kované zcela ohněm našeho dotazování a pochybování v kelímku naší vlastní zkušenosti s realitou.

M. Scott Peck - Cesta méně cestovaná

Nakonec se vraťme zpět a podívejme se, co o tom říká Bible, v těchto dvou pasážích:

Saul z Tarsu pronásledoval křesťany - snažil se zničit jejich svobodu vyznání. Měl zázračnou zkušenost s obrácením, která ho vedla k přejmenování na Pavla, velkého křesťanského učitele a evangelistu. (Skutky apoštolů 9)

Shadrach, Meshach a Abednego byli pronásledováni - uvrženi do ohnivé pece - za to, že uctívali svým vlastním způsobem a popírali edice Nebuchadnezzara. Zachránil je anděl, který jim zabránil v upálení. (Daniel 3)

Zabalit to ...

Je zcela jasné, že svoboda projevu, svobodné myšlení a svobodné náboženství jsou součástí stejné struktury. Jsou do značné míry součástí člověka. V Bibli jsou dobře podporováni. Byli zapleteni do lepších vlád naší doby.

Musíme se o ně dobře starat. Jsou nezbytné, abychom se mohli naučit pravdu a odmítat faleš - a „Přestaňte dělat zlo, naučte se dělat dobro.“ (Izajáš 1:16)

Från Swedenborgs verk

 

Pravé křesťanství #814

Studera detta avsnitt

  
/ 853  

Hittills innehåller denna översättning passager upp till #80. Det är förmodligen fortfarande ett pågående arbete. Om du trycker på vänsterpilen kommer du att hitta det sista numret som har översatts.

  
/ 853  

Many thanks to Lenka Máchová for her permission to use her translation on this site.

Bibeln

 

Lukáš 19

Studie

   

1 A všed Ježíš, bral se přes Jericho.

2 A aj, muž, jménem Zacheus, a ten byl hejtman nad celnými, a byl bohatý.

3 I žádostiv byl viděti Ježíše, kdo by byl; a nemohl pro zástup, nebo postavy malé byl.

4 A předběh napřed, vstoupil na strom planého fíku, aby jej viděl; neb tudy měl jíti.

5 A když přišel k tomu místu, pohleděv zhůru Ježíš, uzřel jej, i řekl jemu: Zachee, spěšně sstup dolů, nebo dnes v domu tvém musím zůstati.

6 I sstoupil rychle, a přijal jej radostně.

7 A viděvše to všickni, reptali, řkouce: K člověku hříšnému se obrátil.

8 Stoje pak Zacheus, řekl ku Pánu: Aj, polovici statku svého, Pane, dávám chudým, a oklamal-li jsem v čem koho, navracuji to čtvernásob.

9 I dí jemu Ježíš: Dnes spasení stalo se domu tomuto, protože i on jest syn Abrahamův.

10 Nebo přišel Syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo.

11 Toho když oni poslouchali, promluvil k nim dále podobenství, protože byl blízko od Jeruzaléma a že se oni domnívali, že by se hned mělo zjeviti království Boží.

12 I řekl: Člověk jeden rodu znamenitého odšel do daleké krajiny, aby přijal království a zase se navrátil.

13 I povolav desíti služebníků svých, dal jim deset hřiven, a řekl jim: Kupčtež, dokudž nepřijdu.

14 Měšťané pak jeho nenáviděli ho, a poslali poselství za ním, řkouce: Nechcemeť, aby tento kraloval nad námi.

15 I stalo se, když se navrátil, přijav království, rozkázal zavolati těch svých služebníků, kterýmž byl dal peníze, aby zvěděl, jak kdo mnoho získal.

16 I přišel první, řka: Pane, hřivna tvá deset hřiven získala.

17 I řekl jemu: To dobře, služebníče dobrý. Že jsi nad málem byl věrný, mějž moc nad desíti městy.

18 A druhý přišel, řka: Pane, hřivna tvá získala pět hřiven.

19 I tomu řekl: I ty budiž nad pěti městy.

20 A jiný přišel, řka: Pane, aj, teď hřivna tvá, kterouž jsem měl složenou v šátku.

21 Nebo jsem se bál tebe, ješto jsi člověk přísný; béřeš, čeho jsi nepoložil, a žneš, čeho jsi nerozsíval.

22 I řekl jemu: Z úst tvých soudím tebe, služebníče zlý. Věděl jsi, že jsem já člověk přísný, bera, což jsem nepoložil, a žna, čehož jsem nerozsíval.

23 I pročes tedy nedal peněz mých na stůl, a já přijda, byl bych je vzal i s požitky?

24 I řekl těm, kteříž tu stáli: Vezměte od něho hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.

25 I řekli jemu: Pane, máť deset hřiven.

26 I dí jim: Jistě pravím vám, že každému, kdož má, bude dáno, ale od toho, kterýž nemá, i to, což má, bude odjato.

27 Ty pak nepřátely mé, kteříž nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a zmordujte přede mnou.

28 To pověděv, šel předce, vstupuje k Jeruzalému.

29 I stalo se; když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž slove Olivetská, poslal dva učedlníky své,

30 Řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhožto vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němžto nikdy žádný z lidí neseděl. Odvěžtež je, a přiveďte ke mně.

31 A optal-liť by se vás kdo, proč je odvazujete, tak jemu díte: Protože Pán ho potřebuje.

32 Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli tak, jakž jim byl pověděl.

33 A když odvazovali oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč odvazujete oslátko?

34 A oni řekli: Pán ho potřebuje.

35 I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na oslátko, vsadili na ně Ježíše.

36 A když on jel, stlali roucha svá na cestě.

37 Když se pak již přibližoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli,

38 Řkouce: Požehnaný král, jenž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech.

39 Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli k němu: Mistře, potresci učedlníků svých.

40 I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kameníť bude volati.

41 A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním,

42 Řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly; ale skrytoť jest to nyní od očí tvých.

43 Nebo přijdou na tě dnové, v nichž obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě se všech stran.

44 A s zemí srovnají tě, i syny tvé, kteříž v tobě jsou, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, protože jsi nepoznalo času navštívení svého.

45 A všed do chrámu, počal vymítati prodavače a kupce z něho,

46 Řka jim: Psáno jest: Dům můj dům modlitby jest, vy jste jej pak učinili peleší lotrovskou.

47 I učil na každý den v chrámě. Přední pak kněží a zákoníci i přední v lidu hledali ho zahladiti.

48 A nenalezli, co by jemu učinili. Nebo všecken lid jej sobě liboval, poslouchaje ho.