De Bijbel

 

Jóel 2

Studie

   

1 Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest,

2 Den temnosti a mračna, Den oblaku a mrákoty, jako záře jitřní rozprostřená po horách: Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od věků, aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů.

3 Před tváří jeho oheň zžírati bude, a za ním plamen plápolati; Před ním země tato jako zahrada Eden, ale po něm bude poušť přehrozná, a aniž bude, což by ušlo Před ním.

4 Způsob jeho bude jako způsob koní, a jako jízdní, tak poběhnou.

5 Jako s hřmotem vozů po vrších hor skákati budou, jako hluk plamene ohně zžírajícího strniště, jako lid silný zšikovaný k bitvě.

6 Tváři jeho děsiti se budou lidé, všecky tváře zčernají jako hrnec.

7 Jako rekové poběhnou, jako muži váleční vstoupí na zed, a jeden každý cestou svou půjde, aniž se uchýlí z stezek svých.

8 Jeden druhého nebude tlačiti, každý silnicí svou půjde, a byť i na meč upadli, nebudou raněni.

9 Po městě těkati budou, po zdech běhati, na domy vstupovati, a okny polezou jako zloděj.

10 Před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj.

11 Hospodin pak sám vydá hlas svůj před vojskem svým, proto že velmi veliký bude tábor jeho, proto že silný ten, kdož vykoná slovo jeho. (Nebo veliký bude den Hospodinův a hrozný náramně), i kdož jej bude moci snésti?

12 A protož ještě nyní dí Hospodin: Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením.

13 A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého.

14 Kdo , neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezůstaví-li po něm požehnání, oběti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu.

15 Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění.

16 Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, shromažďte starce, shromažďte maličké i ty, jenž prsí požívají; nechť vyjde ženich z pokojíka svého a nevěsta z schrany své.

17 Kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich?

18 I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své, a slituje se nad lidem svým.

19 A ohlásí se Hospodin, a řekne lidu svému: Aj, já pošli vám obilé, mest a olej, i budete jím nasyceni, aniž vás vydám více v pohanění mezi pohany.

20 Nebo půlnoční vojsko vzdálím od vás, a zaženu je do země vyprahlé a pusté, přední houf jeho k moři východnímu, konec pak jeho k moři nejdalšímu; i vzejde z něho smrad a puch, jakžkoli sobě mocně počíná.

21 Neboj se země, plésej a vesel se; neboť mocně dělati bude Hospodin dílo své.

22 Nebojtež se zvířátka polí mých; neboť se zotaví pastviska na poušti, a stromoví přinese ovoce své, fík i vinný kmen vydadí moc svou.

23 I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas.

24 I budou naplněny stodoly obilím, a oplývati budou presové mstem a olejem.

25 A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky, brouci, chroustové a housenky, vojsko mé veliké, kteréž jsem posílal na vás.

26 Budete zajisté míti co jísti, a nasyceni jsouce, chváliti budete jméno Hospodina Boha svého, kterýž učinil s vámi divné věci, aniž zahanben bude lid můj na věky.

27 A poznáte, že já jsem u prostřed Izraele, a že já Hospodin jsem Bohem vaším, a že není žádného jiného; neboť nebude zahanben lid můj na věky.

28 I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tělo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidění vídati budou.

29 Nýbrž i na služebníky a na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého,

30 A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dymové.

31 Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný,

32 A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, vysvobozen bude; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Hospodin, totiž v ostatcích, kterýchž povolá Hospodin.

   

Van Swedenborgs Werken

 

O Písmu svatém #86

Bestudeer deze passage

  
/ 118  
  

86. Z pasáží, které zmiňují lid a národ, zcela jasně vysvítá, že opakování téže věci se ve Slově objevuje v souvislosti s manželstvím dobra a pravdy:

„Ach, národe hříšný, lide obtížený nepravostí.” (Izajáš 1:4)

„Nebo lid tento chodě v temnostech, uzří světlo veliké. Rozmnožil jsi tento národ.” (Izajáš 9:2-3)

„Běda Assurovi, metle hněvu mého: a na národ ošemetný pošli jej, a o lidu hněvu mého přikáži jemu, aby směle bral kořisti, a loupil bez milosti.” (Izajáš 10:5-6)

„A budeť v ten den, že na kořen Izai, kterýž staneť za korouhev národům, pohané pilně ptáti se budou.” (Izajáš 11:10)

„Potřískal Hospodin hůl bezbožných, prut panujících, mrskajícho lidi v prchlivosti mrskáním ustavičným, panujícího v hněvě nad národy.” (Izajáš 14:5-6)

„V ten den přinesen bude dar Hospodinu zástupů od lidu rozptýleného a zloupeného, od lidu hrozného zdávna i posavad, národu všelijak potlačeného.” (Izajáš 18:7)

„Protož ctíti tě budou lid silný, města národů hrozných báti se tebe budou.” (Izajáš 25:3)

„A zkazí (Hospodin) na hoře této zastření, kteřéž zastírá všecky lidi, a přikrytí, jímž přikryti jsou všickni národové.” (Izajáš 25:7)

„Přistuptež národové, abyste slyšeli, a lidé pozorujte.” (Izajáš 34:1)

„Já Hospodin povolal jsem tě v spravedlnosti: a dám tě v smlouvu lidu, a za světlo národům.” (Izajáš 42:6)

„Všickni národové nechať se spolu shromáždí, a sberou se lidé.” (Izajáš 43:9)

„Aj, já pozdvihnu k národům ruky své, a k lidem vyzdvihnu korouhev svou.” (Izajáš 49:22)

„Aj, za svědka národům dal jsem jej, za vůdce a učitele národům.” (Izajáš 55:4)

„Aj, lid přitáhne z země půlnoční, a národ veliký povstane od končin země.” (Jeremiáše 6:22)

„Aniž dopustím, aby více slýcháno bylo v tobě potupy národů, aniž útržky lidské snášeti budeš více.” (Ezechiel 36:15)

„I dáno jest jemu panství a sláva i království, aby všickni lidé, národové a jazykové sloužili jemu.” (Daniel 7:14)

„Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich?” (Jóel 2:17)

„Ostatkové lidu mého rozchvátají je, a pozůstalí z lidu mého dědičně je obdrží.” (Sofonjáš 2:9)

„A tak přijdou lidé mnozí a národové nesčíslní, aby hledali Hospodina zástupů v Jeruzalémě.” (Zacharjáš 8:22)

„Nebo viděly oči mé spasení tvé, kteréž jsi připravil před oblíčejem všech lidí, světlo k zjevení národům.” (Lukáš 2:30-32)

„Vykoupils nás Bohu krví svou ze všelikého pokolení a jazyku a lidu i národu.” (Zjevení 5:9)

„Musíš opět prorokovati lidem, a národům, a jazykům, i králům mnohým.” (Zjevení 10:11)

„Postavils mne v hlavu národům: lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.” (Žalmy 18:43)

„Hospodin ruší rady národů, a v nic obrací přemyšlování lidská.” (Žalmy 33:10)

„Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.” (Žalmy 44:14)

„Nebo Hospodin uvozuje lidi v moc naši, a národy pod nohy naše. Nebo král vší země Bůh jest: kralujeť Bůh nad národy.” (Žalmy 47:3, 8-9)

„I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé. Veseliti se a prozpěvovati budou národové: nebo ty souditi budeš lidi v pravosti, a národy spravovati budeš na zemi.” (Žalmy 47:3, 4)

„Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému: abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého.” (Žalmy 106:4-5)

Lid a národ je zmiňován společně z toho důvodu, že národ znamená ty, kdo zůstávají v dobru, a v opačném smyslu ty, kdo jsou ve zlu: výraz lid označuje ty, kdo setrvávají v pravdě, a v opačném smyslu ty, kdo jsou v klamech. Proto jsou ti, kdo patří Pánovu duchovnímu království, označováni jako lid, a ti, kdo náleží jeho nebeskému království, jako národ - neboť v duchovním království jsou všichni v pravdách a v moudrosti, jež z nich vychází, a v nebeském království všichni přebývají v dobru a z něj vycházející lásce.

  
/ 118  
  

Many thanks to Lenka Valešová for her permission to use her translation on this site.