38. Nikdo z těch, kdo se oddává potěšení žádostí zla, nemůže nic vědět o potěšení pohnutek dobra, v němž žije celé andělské nebe. Tato potěšení jsou totiž vnitřně zcela protikladná, a jsou proto zcela protikladná i těsně pod povrchem, přestože na vlastním povrchu se odlišují jen nepatrně.
Každá láska má své vlastní potěšení, a to i láska ke zlu v lidech, kteří jsou ovládáni žádostmi. Platí to například pro lásku k cizoložství, mstám, podvodům, krádežím či surovému jednání, a dokonce u těch nejhorších lidí pro lásku k znevažování posvátných hodnot církve a k jízlivému osočování Boha. Zřídlem těchto potěšení je láska k moci prýštící z lásky k sobě. Tato potěšení plynou z žádostí, jež zabírají vnitřní oblasti mysli, a z nich plynou dolů do těla. Tam vyvolávají nečisté reakce, jež vzněcují nervová vlákna. Tak potěšení mysli vyvolávají v závislosti na našich žádostech tělesné požitky.
Identitu a charakter těchto nečistých podnětů, jež vzněcují nervová vlákna, může každý poznat po své smrti v duchovním světě. Obecně mají vztah k mrtvolám, výkalům, hnoji, zápachům a moči. Pekla těchto lidí takovými nečistotami přetékají. Že tyto nečistoty jsou souvztažnosti, viz text v Božské Lásce a Moudrosti 422-424 odst.. Poté, co tito lidé vstoupí do pekla, jejich odporné požitky se změní na strašné věci.
Tolik jsem uvedl proto, aby v následujícím výkladu mohla být pochopena podstata a charakter nebeského štěstí. Vše totiž poznáváme z protikladů.
