814. Pokračování o pekle
Pekla těch, kdo strávili život v nenávisti, pomstě a krutosti
V těchto peklech jsou drženi duchové, kteří chovají v srdci smrtelnou nenávist k ostatním lidem a oddávají se pomstychtivým myšlenkám. Druhému nepřejí nic menšího než smrt a nemají klid, dokud svého cíle nedosáhnou. Tito duchové přebývají v nejhlubším pekle, plném mrtvolného zápachu, který se kupodivu těmto duchům tak líbí, že mu dávají přednost před nejlibějšími vůněmi. Taková je jejich strašlivá přirozenost a z ní plynoucí fantazie.
Když je toto peklo otevřeno (což se děje málokdy a jenom nakrátko), vychází z něho takový zápach, že ostatní duchové nemohou vydržet v jeho blízkosti. Z tohoto pekla sem byli posláni jistí zlí duchové (nebo spíš furie), abych mohl blíže poznat, jací jsou. Ti zamořili ovzduší tak jedovatým a odporným dechem, že dobří duchové, kteří mě obklopovali, to nemohli vydržet. Mně se z toho udělalo zle od žaludku a zvracel jsem. Tito zlí duchové vystupovali v přestrojení za docela hezké malé děti. Měli skrytou dýku, kterou mi poslali a v ruce drželi jakousi nádobku. Z toho jsem poznal, že chtěli pod pláštíkem nevinnosti vraždit, a to buď dýkou nebo jedem. Jejich těla byla nahá a černá. Brzy byli posláni zpět do svého mrtvolného pekla a já jsem mohl pozorovat, jak odcházejí. Směřovali doleva na úrovni mého levého spánku, do velké dálky, aniž by u toho klesali. Později začali klesat dolů, nejprve do něčeho, co vypadalo jako oheň, poté do jakéhosi ohnivého mraku jakoby výhně, pak pod tento mrak a dopředu, kde bylo mnoho nejtemnějších jeskyň vedoucích hlouběji dolů. Cestou stále plánovali něco zlého na nevinné oběti. Když procházeli ohněm, dlouho a hlasitě naříkali. Aby bylo snadné poznat, odkud jsou a co jsou zač, když jsou posíláni ven ze svého pekla, dostanou na cestu jakýsi prsten s připevněnými značkami z mosazi, který drží pevně v rukou a otáčejí jím. To je znamení, že jsou to duchové tohoto druhu a že jsou pod dozorem.
