177. Dozvěděl jsem se též, že pokud má člověk v okamžiku smrti zbožné a nábožensky zaměřené myšlenky, andělé ho v těchto myšlenkách udržují. Bylo mi také řečeno, že umírající obvykle myslí na věčný život a jen zřídka na spásu nebo štěstí. Proto je andělé v myšlenkách na věčný život udržují.

449. Byl jsem uveden do stavu necitlivosti tělesných smyslů, tedy téměř do stavu umírání. Můj vnitřní život i s myšlením však zůstal nedotčen, abych mohl pozorovat a zapamatovat si, co se se mnou děje a co se děje s těmi, kteří jsou probouzeni z mrtvých. Zpozoroval jsem, že mé tělesné dýchání bylo téměř úplně potlačeno a zůstalo mi jen vnitřní dýchání, tedy dýchání mého ducha, spojené se slabým a tichým dýcháním těla.

Nejprve bylo ustaveno spojení mezi tlukotem mého srdce a nebeským královstvím, neboť toto království je souvztažné se srdcem člověka. Spatřil jsem také anděly tohoto království, některé v dálce a dva sedící u mé hlavy. Proto mi byly odňaty veškeré mé vlastní pohnutky, zůstalo mi však myšlení a vnímání. V tomto stavu jsem zůstal několik hodin.

Duchové kolem mě se pak vzdálili, neboť se domnívali, že jsem zemřel. Ucítil jsem také sladkou vůni, jež jako by pocházela z balzamovaného těla. Přiblíží-li se totiž nebeští andělé, pak vše, co souvisí s mrtvým tělem, sladce voní, a když tuto vůni cítí duchové, nemohou se přiblížit. Tímto způsobem se také zabraňuje zlým duchům přiblížit se k duchu člověka, když je uváděn do věčného života.

Andělé, kteří seděli u mé hlavy, byli tiší; pouze sdíleli své myšlenky s mými. Pokud duch člověka jejich myšlenky přijímá, andělé vědí, že je ve stavu, kdy může být vyveden z těla. Své myšlenky se mnou sdíleli pohledem do mého obličeje - tak se totiž v nebesích sdílejí myšlenky.

Protože mi bylo ponecháno myšlení a vnímání, abych se dozvěděl a zapamatoval si, jak dochází k probouzení ze smrti, postřehl jsem, že tito andělé nejprve zkoumají mé myšlení, zda je podobné myšlení umírajících, kteří obyčejně myslí na věčný život, a že chtějí mou mysl v těchto myšlenkách udržet. Později mi bylo řečeno, že duch člověka je při umírání těla tak dlouho udržován ve svých posledních myšlenkách, až se vrátí k myšlení pocházejícímu z jeho obecné neboli vládnoucí pohnutky ve světě.

Zejména jsem pozoroval a také cítil, jak jsou hlubší prvky mé mysli (tedy mého ducha) určitým způsobem přitahovány a jakoby vytahování z těla. Bylo mi řečeno, že to činí Pán a že tím dochází ke vzkříšení.

170. Byli u mne přítomni andělé z třetího (tj. nejvyššího) nebe. Zaujímali místo v oblasti mého srdce, takže se zdálo, že jsem s nimi srdcem spojen, a to postupně tak velmi, že mi téměř nic nezůstalo - kromě myšlení a vnímání.

V takovém stavu jsem byl několik hodin.