The Bible

 

Ozeáš 9

Study

   

1 Neraduj se, Izraeli, s plésáním jako jiní národové, že smilníš, odcházeje od Boha svého, a miluješ mzdu po všech obilnicích.

2 Obilnice ani pres nebude jich pásti, a mest pochybí jim.

3 Aniž budou bydliti v zemi Hospodinově, ale navrátí se Efraim do Egypta, a v Assyrii věci nečisté jísti budou.

4 Nebudou obětovati Hospodinu vína, aniž příjemné jemu bude. Oběti jejich budou jako chléb kvílících, z něhož kdož by koli jedli, poškvrnili by se, protože chléb jejich pro mrtvé jejich nemá přicházeti do domu Hospodinova.

5 Co pak činiti budete v den slavnosti, a v den svátku Hospodinova?

6 Nebo aj, zahynou skrze poplénění, Egypt zbéře je, a pohřbí je Memfis; nejrozkošnějšími schranami stříbra jejich kopřiva dědičně vládnouti bude, a bodláčí v domích jejich.

7 Přijdou dnové navštívení, přijdou dnové odplacení, poznají Izraelští, že ten prorok jest blázen šílený a člověk ničemný, pro množství nepravosti tvé a velikou nenávist tvou.

8 Prorok, kterýž stráž drží nad Efraimem spolu s Bohem mým, jest osídlem čihařským na všech cestách svých, nenávist jest v domě Boha jeho.

9 Hlubokoť jsou zabředli a porušili se, tak jako za dnů Gabaa; zpomeneť na nepravost jejich, a vyhledávati bude hříchy jejich.

10 Jako hrozny na poušti nalezl jsem byl Izraele, jako ranní fíky v prvotinách jejich popatřil jsem na otce vaše; oni odešli za Belfegor, a oddali se té ohavnosti, protož budouť ohavní, tak jakž se jim líbilo.

11 Efraim jako pták zaletí, i sláva jejich od narození a od života, nýbrž od početí.

12 A byť pak i odchovali syny své, však je zbavím věku zmužilého; nýbrž i jim běda, když já se od nich odvrátím.

13 Efraim, jakýž vidím Týr, vštípen jest v obydlí, a však Efraim vyvede k mordéři syny své.

14 Dej jim, Hospodine; co bys dal? Dej jim život neplodný a prsy vyschlé.

15 Vrch zlosti jejich jest v Galgala, protož i tam jich nenávidím. Pro zlost skutků jejich vyženu je z domu svého, aniž jich více budu milovati; všecka knížata jejich jsou zpurná.

16 Bit bude Efraim, kořen jejich uschne, ovoce nepřinesou, a byť pak zplodili, tedy zmořím nejmilejší života jejich.

17 Pohrdne jimi Bůh můj, nebo nechtí ho poslouchati, i budou tuláci mezi pohany.

   

From Swedenborg's Works

 

Tajemství nebe #217

Study this Passage

  
/ 10837  
  

217. Protože je dnes vnitřní smysl Písma ztracen, není už známo, že víno v Písmu symbolizuje duchovní dobro a fíkovník přírodní dobro. Kdekoli je těchto výrazů v Písmu použito, mají uvedené významy. Např. v podobenstvích týkajících se vinného kmene a fíkovníku, jako u Matouše (21:19):

„Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu; ale nic na něm nenalezl, jen listí. I řekl mu: ,Ať se na tobě navěky neurodí ovoce!´ A ten fíkovník najednou uschl.“

To znamenalo, že Ježíš nenalezl na zemi žádné, ani přírodní, dobro.

Podobný je význam vína a fíkovníku v následujícím úryvku, který znamená, že veškeré dobro - jak duchovní, tak přírodní - bylo zničeno. Lidé byli totiž natolik zkažení, že dokonce ztratili stud, jako ti, kdo jsou v současné době pod vlivem zla a nejenže se za to nestydí, ale naopak jsou na to hrdí:

„Zastyděli se, že páchali ohavnosti? Ne, ti se nestydí, neznají zahanbení. Proto padnou s padajícími, klopýtnou v čase, kdy je budu trestat, praví Hospodin.“ ,Sklidím je nadobro´, je výrok Hospodinův, na vinné révě nezbydou žádné hrozny, na fíkovníku žádné fíky, jen zvadlé listí… “ (Jeremiáš 8:12-13)

V obou následujících úryvcích hrozny, vinná réva znamenají duchovní dobro, fíkovník dobro přírodní.

„Jak hrozny na poušti našel jsem Izraele, jak první plody fíkovníku, ty nejranější, spatřil jsem vaše otce.“ (Ozeáš 9:10)

„Neboj se, dobytku na poli, stepní pastviny se zazelenají, strom zase ponese ovoce, fíkovník a réva vydají úrodu.“ (Joel 2:22)

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6