The Bible

 

Genesis 7

Study

   

1 Potom řekl Hospodin k Noé: Vejdiž ty i všecka čeled tvá do korábu; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto.

2 Ze všech hovad čistých vezmeš sobě sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad nečistých dvé a dvé, samce a samici jeho.

3 Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé zachováno bylo símě na vší zemi.

4 Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterouž jsem učinil.

5 Tedy učinil Noé všecko tak, jakž mu přikázal Hospodin.

6 (Byl pak Noé v šesti stech letech, když ta potopa přišla na zemi.)

7 A protož přišel Noé a synové jeho, i žena jeho, i ženy synů jeho s ním k korábu, pro vody potopy.

8 Z hovad také čistých i z hovad nečistých, i z ptactva a ze všeho, což se hýbe na zemi,

9 Po dvém vešli k Noé do korábu, samec a samice, tak jakž byl rozkázal Bůh Noé.

10 Stalo se pak po sedmi dnech, že vody potopy přišly na zemi.

11 Léta šestistého věku Noé, druhého měsíce, sedmnáctého dne téhož měsíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a průduchové nebeští otevříni jsou.

12 I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí.

13 Toho dne všel Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tři ženy synů jeho s ním do korábu.

14 Oni i všeliký živočich podlé pokolení svého, i všeliké hovado podlé pokolení svého, a všeliký zeměplaz, kterýž se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i všeliké ptactvo vedlé pokolení svého, všelijací ptáci, všecko, což křídla má,

15 Vešli k Noé do korábu, po dvém ze všelikého těla, v němž byl duch života.

16 A což jich vešlo, samec a samice ze všelikého těla vešli, tak jakž byl přikázal jemu Bůh, a zavřel Hospodin po něm.

17 A když byla potopa za čtyřidceti dnů na zemi, tedy rozmnoženy jsou vody, až i vyzdvihly koráb, a vznesly jej od země.

18 Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, i zplýval koráb na vodách.

19 A tak náramně rozmohly se vody nad zemí, že přikryty jsou všecky hory nejvyšší, kteréž byly pode vším nebem.

20 Patnácte loktů zvýší rozmohly se vody, když přikryty jsou hory.

21 I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živočichů, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého člověka.

22 Všecko, což mělo dýchání ducha života v chřípích svých, ze všeho, což bylo na suše, pomřelo.

23 A tak vyhladil Bůh všelikou podstatu, kteráž byla na tváři země, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, a až do ptactva nebeského, vyhlazeno jest, pravím, z země; a zůstal toliko Noé, a kteříž s ním byli v korábu.

24 I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnů.

   

From Swedenborg's Works

 

Tajemství nebe #784

Study this Passage

  
/ 10837  
  

784. Slova Hospodin za ním zavřel symbolizují, že člověk už neměl takový způsob komunikace s nebem, jako měl člověk nebeské církve. Stav Nejstarší církve byl takový, že její členové komunikovali vnitřně s nebem a prostřednictvím nebe s Pánem. Milovali Pána a ti, kdo milují Pána, jsou jako andělé, od nichž se liší pouze tím, že mají fyzické tělo. Jejich nitro bylo otevřené a Pán k nim měl přístup. Se členy této nové církve to však bylo jinak. Měli spíše víru než lásku k Pánu a víra je vedla k účinné lásce k bližnímu. Lidé této církve nekomunikovali pomocí svého nitra jako většina lidí Nejstarší církve, jejich komunikace byla vnější. Vysvětlit rozdíly mezi vnitřní a vnější komunikací by ale bylo příliš zdlouhavé.

Všichni lidé komunikují s nebem, i ti špatní, a to prostřednictvím andělů, kteří u těchto lidí jsou. Způsob této komunikace je u různých lidí různý, liší se svým stupněm, těch je nekonečné množství – od velmi blízkého až po velmi vzdálený. Bez této komunikace bychom nemohli existovat. Duchovní člověk nemůže mít stejný druh komunikace jako nebeský člověk, protože Pán přebývá hlavně v lásce, ve víře však jenom méně. A to je význam slov Hospodin za ním zavřel.

II. Od těch dob nebylo nebe nikdy otevřeno tak jako bylo pro členy Nejstarší církve. Je pravda, že mnoho lidí v pozdějších dobách hovořilo s duchy a anděly – např. Mojžíš, Áron a další – to se však dělo zcela jiným způsobem. O tom se bude díky Boží milosti pojednávat později. Důvod, proč bylo nebe zavřeno, je velké tajemství, stejně jako důvod, proč je v současné době zavřeno tak, že nikdo ani neví o existenci duchů a už vůbec netuší, že jsou u něho soustavně andělé. Člověk žijící na světě si představuje, že když není v přítomnosti dalších lidí a sám pro sebe přemýšlí, že je úplně sám. Ve skutečnosti však je člověk stále ve společnosti duchů, kteří ho pozorují a velmi přesně vnímají, co si myslí a co má v úmyslu. Vnímají to tak přesně a tak jasně, jako by to všechno člověk záměrně dělal celému světu na odiv. Člověk si však toho vůbec není vědom, tak velmi je nebe pro něho zavřeno. Nicméně skutečnost taková je. Důvodem, že si člověk ničeho z toho není vědom, je to, že kdyby nebe pro něho nebylo zavřené v době, kdy nemá víru, anebo když nemá žádné náboženské pravdy, anebo dokonce když už vůbec nemá účinnou lásku k bližnímu, byl by ve velkém nebezpečí. To byl také důvod, proč Hospodin člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. (Genesis 3:24, viz č. 306-307). Viz také č. 301-305.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6