The Bible

 

Genesis 6

Study

   

1 Stalo se pak, když se počali množiti lidé na zemi, a dcery se jim zrodily,

2 Že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali.

3 Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, proto že také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let.

4 Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí.

5 Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas,

6 Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém.

7 Tedy řekl Hospodin: Vyhladím z země člověka, kteréhož jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského; nebo líto mi, že jsem je učinil.

8 Ale Noé našel milost před Hospodinem.

9 Tito jsou příběhové Noé: Noé muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé.

10 (Zplodil pak Noé tři syny: Sema, Chama a Jáfeta.)

11 Ale země byla porušena před Bohem, a naplněna byla země nepravostí.

12 Viděl tedy Bůh zemi, a aj, porušena byla, nebo bylo porušilo všeliké tělo cestu svou na zemi.

13 Protož řekl Bůh k Noé: Konec všelikého těla přichází přede mne, nebo naplněna jest země nepravostí od nich; z té příčiny, hle, již zkazím je s zemí.

14 Učiň sobě koráb z dříví gofer; příhrady zděláš v tom korábu, a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím.

15 A na tento způsob uděláš jej: Tří set loktů bude dlouhost toho korábu, padesáti loktů širokost jeho a třidceti loktů vysokost jeho.

16 Okno uděláš v korábu, a svrchkem na loket vysokým zavřeš jej; dvéře také korábu v boku jeho postavíš, a pokoje spodní, druhé i třetí zděláš v něm.

17 Já pak, aj, já uvedu potopu vod na zemi, aby zkaženo bylo všeliké tělo, v němž jest duch života pod nebem. Cožkoli bude na zemi, umře.

18 S tebou však učiním smlouvu svou; a vejdeš do korábu, ty i synové tvoji, žena tvá i ženy synů tvých s tebou.

19 A ze všech živočichů všelikého těla, po dvém z každého uvedeš do korábu, abys je živé zachoval s sebou; samec a samice budou.

20 Z ptactva podlé pokolení jeho, a z hovad podlé pokolení jejich, ze všelikého také zeměplazu podlé pokolení jeho, po dvém z každého vejdou k tobě, aby živi zůstali.

21 Ty pak nabeř s sebou všeliké potravy, kteráž se jísti může, a shromažď sobě, aby byla tobě i jim ku pokrmu.

22 I učinil Noé podlé všeho, jakž mu rozkázal Bůh, tak učinil.

   

From Swedenborg's Works

 

Tajemství nebe #904

Study this Passage

  
/ 10837  
  

904. I promluvil Bůh k Noemu. Tato slova vyjadřují přítomnost Pána u člověka církve, což je zřejmé z vnitřního smyslu Slova Božího. Pán mluví ke každému člověku, cokoli dobrého a pravdivého totiž člověk chce a myslí, pochází od Pána. U každého člověka jsou nejméně dva zlí duchové a dva andělé. Zlí duchové podněcují člověkovo zlo, zatímco andělé mu vštěpují dobro a pravdy. Všechno dobro a pravda, které andělé člověku vštěpují, pochází od Pána. Pán tímto způsobem stále hovoří s člověkem, i když s každým trošku jinak. S lidmi, kteří se nechávají vést zlými duchy, Pán mluví jako by byl nepřítomen nebo jako by byl v dálce, takže o Něm může být jen stěží řečeno, že vůbec mluví. S těmi však, kdo se nechají Pánem vést, Pán mluví jako někdo, kdo je docela blízko. To je zřejmé ze skutečnosti, že dobré a pravdivé myšlenky má člověk jenom od Pána.

II. Podle toho, kolik účinné lásky k bližnímu a víry člověk má, natolik je u něho Pán přítomen. Pán je přítomen v účinné lásce k bližnímu, protože je ve veškerém dobru, nikoli však ve víře, která postrádá lásku. Víra, které chybí láska a účinná láska k bližnímu, je něco izolovaného. Kde se má realizovat spojení, musí být nějaký prostředek spojení, což je výlučně láska a účinná láska k bližnímu. To může být všem zřejmé na základě té skutečnosti, že Pán soucítí s každým, miluje každého a přeje si každého učinit věčně šťastným. Člověk, který nemá tento druh lásky, jež by ho vedl k soucítění s ostatními, k lásce k nim a k touze učinit je šťastnými, nemůže být s Pánem spojen, protože se Mu nepodobá a ani není Jeho obrazem. Vzhlížet k Pánu prostřednictvím víry a zároveň nemít lásku k bližnímu, neznamená jenom být Pánu vzdálen, ale také to znamená mít mezi sebou a Jím pekelnou propast, do které by člověk spadl, kdyby přistoupil blíže. Tuto propast vytváří nenávist k bližnímu.

III. Ve chvíli, kdy člověk začne milovat své bližní, je u něho přítomen Pán – je to láska, v níž je Pán přítomen. Do jaké míry člověk miluje, do té míry je Pán přítomen. A nakolik je Pán přítomen, natolik mluví k člověku. Každý člověk si myslí, že jeho myšlenky mají původ v něm samém, že je jejich autorem. Ve skutečnosti však jeho není ani jedna myšlenka a ani její zlomek, ale všechno špatné a nepravdivé přichází prostřednictvím zlých duchů z pekla a všechno dobré a pravdivé prostřednictvím andělů od Pána. Takový je vliv na člověka. Jeho prostřednictvím do člověka vstupuje život a jeho duše vytváří spojení s tělem. Ze všech těchto okolností vyplývá, co znamenají slova i promluvil Bůh k Noemu. Mluvit k někomu znamená něco jiného než někomu něco říkat, jako např. v Genesis 1:29, 3:13,14,17, 4:6,9,15, 6:13, 7:1. Zde promluvit k Noemu vyjadřuje přítomnost Pána, protože předmětem je znovuzrozený člověk, který byl obdařen účinnou láskou k bližnímu.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6