The Bible

 

Genesis 35

Study

   

1 Potom mluvil Bůh k Jákobovi: Vstana, vstup do Bethel, a bydli tam; a udělej tam oltář Bohu silnému, kterýž se ukázal tobě, kdyžs utíkal před Ezau bratrem svým.

2 Tedy řekl Jákob čeládce své, a všechněm, kteříž s ním byli: Odvrzte bohy cizí, kteréž máte mezi sebou, a očisťte se, a změňte roucha svá.

3 A vstanouce, vstupme do Bethel, a udělám tam oltář silnému Bohu, kterýž vyslyšel mne v den ssoužení mého, a byl se mnou na cestě, kterouž jsem šel.

4 Tedy dali Jákobovi všecky bohy cizí, kteréž měli, i náušnice, kteréž byly na uších jejich; i zakopal je Jákob pod tím dubem, kterýž byl u Sichem.

5 I brali se odtud. (A byl strach Boží na městech, kteráž byla vůkol nich, a nehonili synů Jákobových.)

6 Tedy přišel Jákob do Lůz, kteréž jest v zemi Kananejské, (to již slove Bethel,) on i všecken lid, kterýž byl s ním.

7 I vzdělal tu oltář, a nazval to místo Bůh silný Bethel; nebo tu se mu byl zjevil Bůh, když utíkal před bratrem svým.

8 Tehdy umřela Debora, chovačka Rebeky, a pochována jest pod Bethel, pod dubem; i nazval jméno jeho Allon Bachuth.

9 Ukázal se pak opět Bůh Jákobovi, když se navracoval z Pádan Syrské, a požehnal mu.

10 I řekl jemu Bůh: Jméno tvé jest Jákob. Nebude více nazývano Jméno tvé toliko Jákob, ale Izrael také bude Jméno tvé. Protož nazval Jméno jeho Izrael.

11 Řekl ještě Bůh jemu: Já jsem Bůh silný všemohoucí; rostiž a množ se; národ, nýbrž množství národů bude z tebe, i králové z bedr tvých vyjdou.

12 A zemi tu, kterouž jsem dal Abrahamovi a Izákovi, tobě ji dám; semeni také tvému po tobě dám tu zemi.

13 I vstoupil od něho Bůh z místa, na kterémž mluvil s ním.

14 Jákob pak vyzdvihl znamení pamětné na místě tom, na kterémž mluvil s ním, sloup kamenný; a pokropil ho skropením, a svrchu polil jej olejem.

15 A nazval Jákob jméno místa toho, na kterémž mluvil s ním Bůh, Bethel.

16 I brali se z Bethel, a bylo již nedaleko do Efraty. I porodila Ráchel, a těžkosti trpěla roděci.

17 A když s těžkostí rodila, řekla jí baba: Neboj se, nebo také tohoto syna míti budeš.

18 I stalo se, když k smrti pracovala, (nebo umřela), nazvala jméno jeho Ben Oni; ale otec jeho nazval ho Beniaminem.

19 I umřela Ráchel, a pochována jest na cestě k Efratě, jenž jest Betlém.

20 A postavil Jákob znamení pamětné nad hrobem jejím; toť jest znamení hrobu Ráchel až do dnešního dne.

21 I odebral se odtud Izrael, a rozbil stan svůj za věží Eder.

22 Stalo se pak také, když bydlil Izrael v té krajině, že Ruben šel, a spal s Bálou, ženinou otce svého; o čemž uslyšel Izrael. Bylo pak synů Jákobových dvanácte.

23 Synové pak Líe: Prvorozený Jákobův Ruben, potom Simeon, a Léví, a Juda, a Izachar, a Zabulon.

24 Synové Ráchel: Jozef a Beniamin.

25 A synové Bály, děvky Ráchel: Dan a Neftalím.

26 A synové Zelfy, děvky Líe: Gád a Asser. Tiť jsou synové Jákobovi, kteříž mu zrozeni jsou v Pádan Syrské.

27 Tedy přišel Jákob k Izákovi otci svému do Mamre, do města Arbe, jenž jest Hebron, kdežto bydlil pohostinu Abraham a Izák.

28 A bylo dnů Izákových sto osmdesáte let.

29 I dokonal Izák, a umřel, a připojen jest k lidu svému, stár jsa a plný dnů; i pochovali ho Ezau a Jákob, synové jeho.

   

From Swedenborg's Works

 

Arcana Coelestia #4566

Study this Passage

  
/ 10837  
  

4566. Verses 9-13 And God was seen by Jacob again, when he was coming from Paddan Aram; and He blessed him. And God said to him, Your name is Jacob; your name will no longer be called Jacob, but indeed Israel will be your name; and He called his name Israel. And God said to him, I am God Shaddai, be fruitful and multiply; a nation and a company of nations will be from you, and kings will go out from your loins. And the land which I gave to Abraham and Isaac I will give to you, and to your seed after you I will give the land. And God went up from over him in the place where He talked to him.

'God was seen by Jacob again, when he was coming from Paddan Aram; and He blessed him' means interior natural perception. 'And God said to him, Your name is Jacob' means the nature of the Lord's external Divine Natural. 'Your name will no longer be called Jacob' means that it would no longer be solely external. 'But indeed Israel will be your name' means the nature of the internal natural, or the nature of the spiritual aspect of it, represented by 'Israel'. 'And He called his name Israel' means the internal natural or celestial-spiritual aspect of the natural. 'And God said to him' means perception from the Divine. 'I am God Shaddai' means a state of temptation is past, and now there is Divine comfort. 'Be fruitful and multiply' means good, and Divine truth arising out of this. 'A nation and a company of nations will be from you' means good and Divine forms of good. 'And kings will go out from your loins' means truths from the Divine Marriage. 'And the land which I gave to Abraham and Isaac I will give to you' means Divine Natural Good made over to Him. 'And to your seed after you I will give the land' means Divine Natural Truth made over to Him. 'And God went up from over him in the place where He talked to him' means the Divine within that state.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.