The Bible

 

Genesis 3

Study

   

1 Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského?

2 I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme;

3 Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli.

4 I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí!

5 Ale Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.

6 Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl.

7 Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků.

8 A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského.

9 I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi?

10 Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.

11 I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl?

12 I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem.

13 I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem.

14 Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého.

15 Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.

16 Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou.

17 Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.

18 Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní.

19 V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.

20 Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých.

21 I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.

22 Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej.

23 I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl.

24 A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.

   

From Swedenborg's Works

 

Tajemství nebe #784

Study this Passage

  
/ 10837  
  

784. Slova Hospodin za ním zavřel symbolizují, že člověk už neměl takový způsob komunikace s nebem, jako měl člověk nebeské církve. Stav Nejstarší církve byl takový, že její členové komunikovali vnitřně s nebem a prostřednictvím nebe s Pánem. Milovali Pána a ti, kdo milují Pána, jsou jako andělé, od nichž se liší pouze tím, že mají fyzické tělo. Jejich nitro bylo otevřené a Pán k nim měl přístup. Se členy této nové církve to však bylo jinak. Měli spíše víru než lásku k Pánu a víra je vedla k účinné lásce k bližnímu. Lidé této církve nekomunikovali pomocí svého nitra jako většina lidí Nejstarší církve, jejich komunikace byla vnější. Vysvětlit rozdíly mezi vnitřní a vnější komunikací by ale bylo příliš zdlouhavé.

Všichni lidé komunikují s nebem, i ti špatní, a to prostřednictvím andělů, kteří u těchto lidí jsou. Způsob této komunikace je u různých lidí různý, liší se svým stupněm, těch je nekonečné množství – od velmi blízkého až po velmi vzdálený. Bez této komunikace bychom nemohli existovat. Duchovní člověk nemůže mít stejný druh komunikace jako nebeský člověk, protože Pán přebývá hlavně v lásce, ve víře však jenom méně. A to je význam slov Hospodin za ním zavřel.

II. Od těch dob nebylo nebe nikdy otevřeno tak jako bylo pro členy Nejstarší církve. Je pravda, že mnoho lidí v pozdějších dobách hovořilo s duchy a anděly – např. Mojžíš, Áron a další – to se však dělo zcela jiným způsobem. O tom se bude díky Boží milosti pojednávat později. Důvod, proč bylo nebe zavřeno, je velké tajemství, stejně jako důvod, proč je v současné době zavřeno tak, že nikdo ani neví o existenci duchů a už vůbec netuší, že jsou u něho soustavně andělé. Člověk žijící na světě si představuje, že když není v přítomnosti dalších lidí a sám pro sebe přemýšlí, že je úplně sám. Ve skutečnosti však je člověk stále ve společnosti duchů, kteří ho pozorují a velmi přesně vnímají, co si myslí a co má v úmyslu. Vnímají to tak přesně a tak jasně, jako by to všechno člověk záměrně dělal celému světu na odiv. Člověk si však toho vůbec není vědom, tak velmi je nebe pro něho zavřeno. Nicméně skutečnost taková je. Důvodem, že si člověk ničeho z toho není vědom, je to, že kdyby nebe pro něho nebylo zavřené v době, kdy nemá víru, anebo když nemá žádné náboženské pravdy, anebo dokonce když už vůbec nemá účinnou lásku k bližnímu, byl by ve velkém nebezpečí. To byl také důvod, proč Hospodin člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. (Genesis 3:24, viz č. 306-307). Viz také č. 301-305.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6