The Bible

 

Genesis 3

Study

   

1 Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského?

2 I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme;

3 Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli.

4 I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí!

5 Ale Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.

6 Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl.

7 Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků.

8 A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského.

9 I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi?

10 Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.

11 I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl?

12 I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem.

13 I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem.

14 Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého.

15 Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.

16 Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou.

17 Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.

18 Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní.

19 V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.

20 Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých.

21 I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.

22 Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej.

23 I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl.

24 A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.

   

From Swedenborg's Works

 

O Pánu #19

Study this Passage

  
/ 65  
  

19. Kapitola 6. Pán se nazývá Synem Božím, mluví-li se o Jeho Božském lidství, a Synem člověka, mluví-li se o Něm jako o Slovu.

V církvi se předpokládá, že Syn Boží je druhá Božská Osoba rozdílná od osoby Otce. Odtud také povstala víra o Božím Synu narozeném od věčnosti. Protože tato víra se příjímá všeobecně a týká se Boha, nikdo nemá příležitost ani dovolení přemýšlet o ní rozumně, a dokonce ani ptát se, co to znamená být narozen od věčnosti. Každý, kdo o tom rozumně přemýšlí, si totiž musí říct, že to je nad jeho chápání - říká si však: budu tak mluvit, protože tak mluví druzí, a budu tomu věřit, protože tomu věří druzí. Nechť však vědí, že neexistuje Syn od věčnosti, ale Pán od věčnosti. Ví-li někdo, kdo to je Pán a kdo je Syn, může rozumně přemýšlet i o trojjedinném Bohu - ne však dříve.

Z následujících pasáží je zřejmé, že Božím Synem je lidství Pána počaté z Jehovy Otce a zrozené z panny Marie. U Lukáše:

Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny byla Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami.” Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš Mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího.” Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?” Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i to, co se z tebe narodí svaté, bude nazváno Syn Boží.” (Lukáše 1:26-35)

Praví se zde: počneš a porodíš syna; ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího, a dále: co se z tebe narodí svaté, bude nazváno Syn Boží. Z toho vysvítá, že lidství počaté od Boha a narozené z panny Marie je tím, kdo se nazývá Synem Božím. U Izajáše:

Pán sám vám dá znamení: Hle, dívka počne a porodí syna a dá Mu jméno Bůh s námi. (Izajáš 7:14)

Je zřejmé, že Syn zrozený z panny a počatý Bohem je ten, kdo se nazývá Bůh s námi, a tedy Syn Boží. Že je to tak, potvrzuje také verš 1:22-23 u Matouše. Znovu u Izajáše:

Narodilo se nám dítě, byl nám dán syn, na Jehož rameni spočine vládaa bude Mu dáno jméno: Divuplný, Rádce, Bůh, Rek, Otec věčnosti, Vládcepokoje. (Izajáš 9:6)

Zde je tomu podobně, neboť se praví: Narodilo se nám dítě, byl nám dán syn, jenž tedy není Synem od věčnosti, ale Synem narozeným ve světě. To také vysvítá ze slov proroka ve verší 6 a ze slov anděla GabrielaMarii (Lukáše 1:32-33). U Davida:

Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On Mi řekl: „Ty jsi Můj Syn, Já jsem Tě dnes zplodil. Líbejte Syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete.” (Žalmy 2:7, 12)

Zde se rovněž nemíní Syn od věčnosti, ale Syn narozený ve světě, neboť se jedná o proroctví týkající se Pána, který měl přijít - proto se také hovoří o rozhodnutí, které Hospodin přednesl Davidovi. Dnes neznamená od věčnosti, ale v čase. U Davida:

Na moře vložím Jeho ruku. On ke Mně bude volat: „Tys Můj Otec”, a Já Ho učiním provorozeným. (Žalmy 89:26-28)

V celém tomto žalmu se pojednává o Pánu, který měl přijít; je proto míněn On sám, jenž bude nazývat Hospodina Svým Otcem a bude prvorozeným, a jenž je tedy Synem Božím.

Podobně je tomu i jinde, kde je nazýván:

Proutek z pařezu Jíšajova (Izajáš 11:1);

Výhonek Davidův (Jeremiáše 23:5);

Símě ženy (1. Mojžíšova 3:15);

Jednorozený (Jan 1:18);

Kněz navěky (Žalmy 110:4-5).

V židovské církvi za Syna Božího považovali Mesiáše, kterého očekávali a o kterém věděli, že se narodí v Betlémě. Že se domnívali, že Božím Synem je Mesiáš, vysvítá z těchto míst:

Petr řekl: „My jsme uvěřili a poznali, že Ty jsi Kristus, Syn Boží.” (Jan 6:69)

Ty jsi Kristus, Syn Boží, který má přijít na svět. (Jan 11:27)

Velekněz se ptal Ježíše, zda je Kristus, Syn Boží. Ježíš odpověděl: „Já jsem.” (Matouš 26:63; Marek 14:62)

Tato [znamení] jsou zapsána, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží. (Jan 20:31)

Také u Marek 1:1. Kristus je řecké slovo a znamená pomazaný, stejně jako výraz Mesiáš v hebrejštině. Proto Jan praví:

Nalezli jsme Mesiáše (což je v překladu: Kristus). (Jan 1:41)

A jinde:

Žena řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus.” (Jan 4:25)

V prvé kapitole bylo ukázáno, že zákon a proroci neboli celé Slovo Starého zákona pojednává o Pánu; Synem Božím, který měl přijít, proto nemůže být míněno nic jiného než lidství, jež Pán přijal ve světě. Z toho plyne, že Synem, o kterém mluvil Jehovah z nebe, když byl křtěn, bylo míněno ono lidství:

Toto je Můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil. (Matouš 3:17; Marek 9:7; Lukáše 9:35)

Také na dalších místech, jako u Matouš 8:29; 14:33; Marek 3:11; 15:39; Jan 1:18, 34, 49; 3:18; 5:25; 10:36; 11, 4.

  
/ 65  
  

Many thanks to Lenka Máchová for her permission to use her translation on this site.