The Bible

 

Genesis 28

Study

   

1 Povolal pak Izák Jákoba, a požehnal jemu, a přikázal mu, řka: Nepojímej ženy ze dcer Kananejských.

2 Ale vstana, jdi do Pádan Syrské do domu Bathuele, otce matky své, a pojmi sobě odtud manželku ze dcer Lábana ujce svého.

3 A Bůh silný všemohoucí požehnejž tobě, a dejžť zrůst, a rozmnožiž tě, abys byl v zástup mnohého lidu.

4 A dejž tobě požehnání Abrahamovo, tobě i semeni tvému s tebou, abys dědičně obdržel zemi, v níž pohostinu jsi, kterouž dal Bůh Abrahamovi.

5 I odeslal Izák Jákoba, kterýžto šel do Pádan Syrské k Lábanovi synu Bathuele Syrského, bratru Rebeky matky Jákobovy a Ezau.

6 Vida pak Ezau, že požehnání dal Izák Jákobovi, a že ho odeslal do Pádan Syrské, aby sobě odtud vzal manželku, a že, když mu požehnání dával, přikázal mu, řka: Nepojmeš ženy ze dcer Kananejských;

7 A že by uposlechl Jákob otce svého a matky své a odšel do Pádan Syrské;

8 Vida také Ezau, že dcery Kananejské těžké byly v očích Izákovi otci jeho:

9 Tedy odšel Ezau k Izmaelovi, a mimo prvnější ženy své, pojal sobě za ženu Mahalat, dceru Izmaele, syna Abrahamova, sestru Nabajotovu.

10 Vyšed pak Jákob z Bersabé, šel do Cháran.

11 I trefil na jedno místo, na kterémžto zůstal přes noc, (nebo slunce již bylo zapadlo,) a nabrav kamení na místě tom, položil pod hlavu svou, a spal na témž místě.

12 I viděl ve snách, a aj, žebřík stál na zemi, jehožto vrch dosahal nebe; a aj, andělé Boží vstupovali a sstupovali po něm.

13 A aj, Hospodin stál nad ním, a řekl: Já jsem Hospodin, Bůh Abrahama otce tvého, a Bůh Izákův; zemi tu, na kteréž ty spíš, tobě dám a semeni tvému.

14 A bude símě tvé jako prach země; nebo rozmůžeš se k západu, i k východu, na půlnoci, i ku poledni; nad to požehnány budou v tobě všecky čeledi země, a v semeni tvém.

15 A aj, já jsem s tebou, a ostříhati tě budu, kamžkoli půjdeš, a přivedu tě zase do země této; nebo neopustím tebe, až i učiním, což jsem mluvil tobě.

16 Procítiv pak Jákob ze sna svého, řekl: V pravdě Hospodin jest na místě tomto, a já jsem nevěděl.

17 (Nebo zhroziv se, řekl: Jak hrozné jest místo toto! Není jiného,jediné dům Boží, a tu jest brána nebeská.)

18 Vstav pak Jákob ráno, vzal kámen, kterýž byl podložil pod hlavu svou, a postavil jej na znamení pamětné, a polil jej svrchu olejem.

19 Protož nazval jméno místa toho Bethel, ješto prvé to město sloulo Lůza.

20 Zavázal se také Jákob slibem, řka: Jestliže Bůh bude se mnou, a ostříhati mne bude na cestě této, kterouž já jdu; a dá-li mi chléb ku pokrmu a roucho k oděvu,

21 A navrátím-li se v pokoji do domu otce svého, a bude mi Hospodin za Boha:

22 Kámen tento, kterýž jsem postavil na památku, bude domem Božím; a ze všech věcí, kteréž mi dáš, desátky spravedlivě tobě dám.

   

From Swedenborg's Works

 

Arcana Coelestia #3732

Study this Passage

  
/ 10837  
  

3732. And Jacob vowed a vow. That this signifies a state of Providence, is evident from the signification of “vowing a vow,” as being in the internal sense to will that the Lord shall provide, and therefore in the supreme sense, in which the Lord is treated of, a state of Providence. That in the internal sense “to vow a vow” signifies to will that the Lord shall provide, is from the fact that in vows there is the desire and affection that what is willed may come to pass; thus that the Lord shall provide. There is also implied somewhat of stipulation, and at the same time somewhat of obligation on the part of man, which he takes upon himself if he comes to possess the object of his wish; as here on the part of Jacob, that Jehovah should be to him for a God, and the stone which he set up for a pillar should be the house of God, and that he would tithe all that was given him, provided that Jehovah would keep him in the way, and would give him bread to eat and raiment to put on, and that he should return in peace to his father’s house. This shows that in those days vows were special compacts, especially as regards the acknowledging of God as being their God if He would provide for them what they desired, and as regards the repaying of Him by some gift if He would so provide.

[2] From all this it is very evident what was the quality of the fathers of the Jewish nation, as here that of Jacob, who as yet did not acknowledge Jehovah, and was still undetermined in his choice as to whether he should acknowledge Him or another for his God. It was a peculiarity of that nation, even from the time of their fathers, that everyone desired to have his own God, and that if anyone worshiped Jehovah, it was only that he worshiped some god called Jehovah, and who by this name was distinguished from the gods of other nations, so that their worship even in this respect was idolatrous; for the worship of a mere name, even of the name Jehovah, is nothing but idolatry (n. 1094). The case is the same with those who call themselves Christians and say they worship Christ, but do not live according to His precepts; such worship Him with idolatry, because they worship His name alone, since it is a false Christ whom they worship; concerning which false Christ see Matthew 24:23-24 (n. 3010).

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.