The Bible

 

Genesis 22

Study

   

1 Když pakty věci pominuly, zkusil Bůh Abrahama, a řekl k němu: Abrahame! Kterýžto odpověděl: Teď jsem.

2 I řekl: Vezmi nyní syna svého, toho jediného svého, kteréhož miluješ, Izáka, a jdi do země Moria; a obětuj ho tam v obět zápalnou na jedné hoře, o níž povím tobě.

3 Tedy vstav Abraham velmi ráno, osedlal osla svého a vzal dva služebníky své s sebou, a Izáka syna svého; a nasekav dříví k oběti zápalné, vstal a bral se k místu, o němž pověděl mu Bůh.

4 Třetího pak dne pozdvihl Abraham očí svých, a uzřel to místo zdaleka.

5 A řekl Abraham služebníkům svým: Pozůstaňte vy tuto s oslem, já pak a dítě půjdeme tamto; a pomodlíce se, navrátíme se k vám.

6 Tedy vzal Abraham dříví k zápalné oběti, a vložil je na Izáka syna svého; sám pak nesl v ruce své oheň a meč. I šli oba spolu.

7 Mluvě pak Izák Abrahamovi otci svému, řekl: Otče můj! Kterýž odpověděl: Co chceš, synu můj? A řekl: Aj, teď oheň a dříví, a kdež hovádko k zápalné oběti?

8 Odpověděl Abraham: Bůh opatří sobě hovádko k oběti zápalné,synu můj. A šli předce oba spolu.

9 A když přišli k místu, o němž mu byl mluvil Bůh, udělal tu Abraham oltář, a srovnal dříví; a svázav syna svého, vložil ho na oltář na dříví.

10 I vztáhl Abraham ruku svou, a vzal meč, aby zabil syna svého.

11 Tedy zavolal na něho anděl Hospodinův s nebe a řekl: Abrahame, Abrahame! Kterýžto odpověděl: Aj, já.

12 I řekl jemu: Nevztahuj ruky své na dítě, aniž mu co čiň; neboť jsem již poznal, že se Boha bojíš, když jsi neodpustil synu svému, jedinému svému pro mne.

13 A pozdvih Abraham očí svých, viděl, a hle, skopec za ním vězel v trní za rohy své. I šel Abraham a vzal skopce toho, a obětoval jej v obět zápalnou místo syna svého.

14 A nazval Abraham jméno místa toho: Hospodin opatří. Odkudž říká se do dnes: Na hoře Hospodinově opatří se.

15 Zvolal pak anděl Hospodinův na Abrahama podruhé s nebe,

16 A řekl: Skrze sebe samého přisáhl jsem, praví Hospodin, poněvadž jsi učinil tu věc, že jsi neodpustil synu svému, jedinému svému:

17 Požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím símě tvé jako hvězdy nebeské, a jako písek, kterýž jest na břehu mořském; nadto dědičně vládnouti bude símě tvé branami nepřátel svých.

18 Ano požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země, proto že jsi uposlechl hlasu mého.

19 Tedy navrátil se Abraham k služebníkům svým; a vstavše, šli spolu do Bersabé; nebo bydlil Abraham v Bersabé.

20 A když se tyto věci staly, zvěstováno jest Abrahamovi v tato slova: Aj, porodila také Melcha syny Náchorovi, bratru tvému:

21 Husa prvorozeného svého, a Buza bratra jeho, a Chamuele, otce Aramova;

22 A Kazeda a Azana, a Feldasa, a Jidlafa i Bathuele.

23 Bathuel pak zplodil Rebeku. Osm těchto porodila Melcha Náchorovi, bratru Abrahamovu.

24 Ale i ženina jeho, jejíž jméno bylo Réma, porodila také ona Tábe a Gahama, Thása a Máchu.

   

From Swedenborg's Works

 

Arcana Coelestia #2780

Study this Passage

  
/ 10837  
  

2780. And Abraham rose early in the morning. That this signifies a state of peace and innocence, is evident from the signification of “morning,” and also of “rising early,” when predicated of the Lord, who here is “Abraham.” “Morning” in the universal sense signifies the Lord, and hence His kingdom; consequently the celestial of love in general and in particular ((2333) as was shown n. 2333); and as it signifies these, it signifies the state itself in which they are, which state is that of peace and innocence. The state of peace in the heavens is like that of the dawn on earth. In the state of peace in the heavens come forth all celestial and spiritual things, and derive therefrom all that is auspicious, blessed, and happy in them, as in the time of dawn on earth all things come forth before man as things of delight and gladness; for all the singulars derive their quality from the general affection (see n. 920, 2384). The case is the same with the state of innocence: this comes forth in the state of peace, and is a general thing affecting all the things of love and faith. Unless these have innocence in them, they lack their essential. Hence it is that no one can come into heaven unless he have something of innocence (see Mark 10:15). It is plain from this what “morning” signifies in the internal sense, and still more when it is said that he “rose early in the morning;” and as in the highest sense “morning” is the Lord, and as the state is from Him which effects and affects all things in His kingdom, “morning” and “rising in the morning” signify many other things which come forth in that state; and this as related to the things which follow in the internal sense.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.