The Bible

 

Genesis 11

Study

   

1 Byla pak všecka země jazyku jednoho a řeči jedné.

2 I stalo se, když se brali od východu, nalezli pole v zemi Sinear, a bydlili tam.

3 A řekli jeden druhému: Nuže, nadělejme cihel, a vypalme je ohněm. I měli cihly místo kamení, a zemi lepkou místo vápna.

4 Nebo řekli: Nuže, vystavějme sobě město a věži, jejíž by vrch dosahal k nebi; a tak učiňme sobě jméno, abychom nebyli rozptýleni po vší zemi.

5 Sstoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věži, kterouž stavěli synové lidští.

6 A řekl Hospodin: Aj, lid jeden a jazyk jeden všechněch těchto, a toť jest začátek díla jejich; nyní pak nedadí sobě v tom překaziti, což umínili dělati.

7 Protož sstupme a změťme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyku nerozuměl.

8 A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi; i přestali stavěti města toho.

9 Protož nazváno jest jméno jeho Bábel; nebo tu zmátl Hospodin jazyk vší země; a odtud rozptýlil je Hospodin po vší zemi.

10 Titoť jsou rodové Semovi: Sem, když byl ve stu letech, zplodil Arfaxada ve dvou letech po potopě.

11 A byl živ Sem po zplození Arfaxada pět set let; a plodil syny a dcery.

12 Arfaxad pak živ byl pět a třidceti let, a zplodil Sále.

13 A po zplození Sále živ byl Arfaxad čtyři sta a tři léta; a plodil syny a dcery.

14 Sále také živ byl třidceti let, a zplodil Hebera.

15 A živ byl Sále po zplození Hebera čtyři sta a tři léta; a plodil syny a dcery.

16 Živ pak byl Heber čtyři a třidceti let, a zplodil Pelega.

17 A živ byl Heber po zplození Pelega čtyři sta a třidceti let; a plodil syny a dcery.

18 Peleg pak živ byl třidceti let, a zplodil Réhu.

19 A živ byl Peleg po zplození Réhu dvě stě a devět let; a plodil syny a dcery.

20 Réhu také živ byl třidceti a dvě létě, a zplodil Sáruga.

21 A po zplození Sáruga živ byl Réhu dvě stě a sedm let; a plodil syny a dcery.

22 Živ pak byl Sárug třidceti let, a zplodil Náchora.

23 A byl živ Sárug po zplození Náchora dvě stě let; a plodil syny a dcery.

24 Náchor pak živ byl dvadceti a devět let, a zplodil Táre.

25 A živ byl Náchor po zplození Táre sto a devatenácte let; a plodil syny a dcery.

26 Živ pak byl Táre sedmdesáte let, a zplodil Abrama, Náchora a Hárana.

27 Tito jsou pak rodové Táre: Táre zplodil Abrama, Náchora a Hárana; Háran pak zplodil Lota.

28 Umřel pak Háran prvé než Táre otec jeho v zemi narození svého, totiž v Ur Kaldejských.

29 I zpojímali sobě ženy Abram a Náchor; jméno ženy Abramovy Sarai, a jméno ženy Náchorovy Melcha, dcera Háranova, kterýž byl otec Melchy a Jeschy.

30 Byla pak Sarai neplodná, a neměla dětí.

31 I vzal Táre Abrama syna svého, a Lota syna Háranova, vnuka svého, a Sarai nevěstu svou, ženu Abrama syna svého, a vyšli spolu z Ur Kaldejských, aby se brali do země Kananejské, a přišli až do Cháran, a bydlili tam.

32 A byli dnové Táre dvě stě a pět let; i umřel Táre v Cháran.

   

From Swedenborg's Works

 

Arcana Coelestia #1296

Study this Passage

  
/ 10837  
  

1296. Come, let us make bricks. That this signifies falsities which they fashioned for themselves, is evident from the signification of “brick.” In the Word, “stone” signifies truth, and therefore “brick,” because it is made by man, signifies falsity; for brick is stone artificially made. That “brick” has this signification may be further seen from the following passages.

In Isaiah:

I have spread out My hands all the day unto a refractory people, that walk in a way that is not good, after their own thoughts, sacrificing in gardens, and burning incense upon bricks (Isaiah 65:2-3).

“Burning incense upon bricks” denotes worship from things fabricated and false; and therefore they are said to walk after their own thoughts. Again:

For the elation and pride of heart of Ephraim and of the inhabitant of Samaria, that say, The bricks have fallen down, but we will build with hewn stone (Isaiah 9:9-10).

“Ephraim” denotes an intelligent person who falls into perversities, and calls or makes to be true things that are false, or “bricks;” “hewn stone” denotes what is fabricated.

In Nahum:

Draw thee water for the siege, strengthen thy fortresses, go into the mud and tread the clay, repair the brick kiln. There shall the fire devour thee, and the sword shall cut thee off (Nahum 3:14-15).

Here “to tread the clay” denotes falsities; “to repair the brick kiln denotes the derivative worship; “the fire” is the punishment of cupidities; “the sword” is the punishment of falsities.

In Ezekiel:

Take thee a brick, and set it before thee, and grave upon it a city, even Jerusalem (Ezekiel 4:1);

and he was commanded to besiege it, in which prophetic matter there is involved that the worship was falsified. That “brick” signifies falsity, may be still further seen from the signification of “stone,” which is truth, concerning which presently.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.