The Bible

 

Genesis 1

Study

1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

2 Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami.

3 I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo.

4 A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy.

5 A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první.

6 Řekl také Bůh: Buď obloha u prostřed vod, a děl vody od vod!

7 I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak.

8 I nazval Bůh oblohu nebem. I byl večer a bylo jitro, den druhý.

9 Řekl také Bůh: Shromažďte se vody, kteréž jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se tak.

10 I nazval Bůh místo suché zemí, shromáždění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

11 Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, a bylinu vydávající símě, a strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak.

12 Nebo země vydala trávu, a bylinu nesoucí semeno podlé pokolení svého, i strom přinášející ovoce, v němž bylo símě jeho, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

13 I byl večer a bylo jitro, den třetí.

14 Opět řekl Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření časů, dnů a let.

15 A aby svítila na obloze nebeské, a osvěcovala zemi. A stalo se tak.

16 I učinil Bůh dvě světla veliká, světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí; též i hvězdy.

17 A postavil je Bůh na obloze nebeské, aby osvěcovala zemi;

18 A aby správu držela nade dnem a nocí, a oddělovala světlo od tmy. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

19 I byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.

20 Řekl ještě Bůh: Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti, a

21 I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.

22 I požehnal jim Bůh, řka: Ploďtež se a množte se, a naplňte vody mořské; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi!

23 I byl večer a bylo jitro, den pátý.

24 Řekl též Bůh: Vydej země duši živou, jednu každou podlé pokolení jejího, hovada a zeměplazy, i zvěř zemskou, podlé pokolení jejího. A stalo se tak.

25 I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, též hovada vedlé pokolení jejich, i všeliký zeměplaz podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že bylo dobré.

26 Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi.

27 I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.

28 A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi.

29 Řekl ještě Bůh: Aj, dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající símě, kteráž jest na tváři vší země, a všeliké stromoví, (na němž jest ovoce stromu), nesoucí símě; to bude vám za pokrm.

30 Všechněm pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž jest duše živá, všelikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu. I stalo se tak.

31 A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den šestý.

From Swedenborg's Works

 

True Christian Religion #20

Study this Passage

  
/ 853  
  

20. (ii) THE ONE GOD IS SUBSTANCE ITSELF AND FORM ITSELF, AND ANGELS AND MEN ARE SUBSTANCES AND FORMS DERIVED FROM HIM; TO THE EXTENT THAT THEY ARE IN HIM AND HE IN THEM, SO FAR ARE THEY IMAGES AND LIKENESSES OF HIM.

Since God is Being, He is also substance, for unless being is substance, it is an imaginary entity, for substance is a subsisting entity. One who is substance must also be form, for substance without form is an imaginary entity. Both can therefore be predicated of God, but on condition that He is the sole, very and prime substance and form. It was proved in THE WISDOM OF THE ANGELS ON THE DIVINE LOVE AND THE DIVINE WISDOM (published at Amsterdam in 1763) that this form is the very form of man, that is, God is very man, and all of his attributes are infinite; and likewise that angels and men are substances and forms created and ordered so as to receive the Divine influences reaching them through heaven. In the Book of Creation they are therefore called images and likenesses of God (Genesis 1:26-27); elsewhere they are called His sons and begotten of Him. It will be proved at length in the course of this book that in so far as a man lives under Divine guidance, that is, allows himself to be led by God, so far does he become, more and more inwardly, an image of God.

[2] If the minds of men did not form the idea that God is prime substance and form, and that His form is the very form of man, they would easily fall into fantastic, ghost-like, ideas about God Himself, the origin of man and the creation of the world. They could not avoid thinking of God as the primeval nature of the universe, and consequently as its expanse, or as it were a void or nothingness. They would think of the origin of man as if it were a fortuitous concourse of atoms to make such a form; of the creation of the world as owing its substances and forms to geometric points and lines, which since they lack attributes are in themselves non-existent. In the case of such people everything relating to the church is like the river Styx or the thick darkness of Tartarus.

  
/ 853  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.