The Bible

 

Danieli 8

Study

   

1 Léta třetího kralování Balsazara krále ukázalo mi se vidění, mně Danielovi po onom, kteréž se mi ukázalo na počátku.

2 I viděl jsem u vidění, (tehdáž pak, když jsem viděl, byl jsem v Susan, na hradě, kterýž jest v krajině Elam), viděl jsem, pravím, byv u potoka Ulai.

3 A pozdvih očí svých, viděl jsem, a aj, u toho potoka stál skopec jeden, kterýž měl dva rohy. A ti dva rohové byli vysocí, a však jeden vyšší než druhý, ale ten vyšší zrostl posléze.

4 Viděl jsem skopce toho, an trkal k západu, půlnoci a poledni, jemuž žádná šelma odolati nemohla, aniž kdo co mohl vytrhnouti z moci jeho; pročež činil podlé vůle své, a to věci veliké.

5 A když jsem to rozvažoval, aj, kozel přicházel od západu na svrchek vší země, a žádný se ho nedotýkal na zemi, a ten kozel měl roh znamenitý mezi očima svýma.

6 A přišel až k tomu skopci majícímu dva rohy, kteréhož jsem byl viděl stojícího u potoka, a přiběhl k němu v prchlivosti síly své.

7 Viděl jsem také, an dotřel na toho skopce, a rozlítiv se proti němu, udeřil jej, tak že zlámal oba rohy jeho, a nebylo síly v skopci k odpírání jemu. A poraziv ho na zemi, pošlapal jej, aniž byl, kdo by vytrhl skopce z moci jeho.

8 Kozel pak velikým učiněn jest velmi. A když se ssilil, zlámal se roh ten veliký, i zrostli znamenití čtyři místo něho, na čtyři strany světa.

9 Z těch pak jednoho vyšel roh jeden maličký, a zrostl velmi ku poledni a východu, a k zemi Judské.

10 A zpjal se až k vojsku nebeskému, a svrhl na zemi některé z vojska toho i z hvězd, a pošlapal je.

11 Anobrž až k vojska toho knížeti zpjal se, nebo od něho zastavena byla ustavičná obět, a zavržen příbytek svatyně Boží,

12 Tak že vojsko to vydáno v převrácenost proti ustavičné oběti, a povrhlo pravdu na zemi, a což činilo, šťastně mu se dařilo.

13 Tedy slyšel jsem jednoho svatého mluvícího, a řekl ten svatý tomu, kterýž tajné věci v počtu maje, mluví: Dokudž toto vidění o oběti ustavičné, a převrácenost na zpuštění přivodící trvati bude, a svaté služby vydávány budou i vojsko v pošlapání?

14 A řekli mi: Až do dvou tisíc a tří set večerů a jiter, a přijdou k obnovení svému svaté služby.

15 Stalo se pak, že když jsem já Daniel hleděl na to vidění, a ptal jsem se na rozum jeho, aj, postavil se podlé mne na pohledění jako muž.

16 Slyšel jsem také hlas lidský mezi Ulaiem, kterýžto zavolav, řekl: Gabrieli, vylož tomuto vidění to.

17 I přišel ke mně, kdež jsem stál, a když přišel, zhrozil jsem se, a padl jsem na tvář svou. I řekl ke mně: Pozoruj, synu člověčí; nebo v času uloženém vidění toto se naplní.

18 Když pak on mluvil se mnou, usnul jsem tvrdě, leže tváří svou na zemi. I dotekl se mne, a postavil mne tu, kdež jsem byl stál,

19 A řekl: Aj, já oznámím tobě to, což se díti bude až do vykonání hněvu toho; nebo v uloženém času konec bude.

20 Skopec ten, kteréhož jsi viděl, an měl dva rohy, jsou králové Médský a Perský.

21 Kozel pak ten chlupatý jest král Řecký, a roh ten veliký, kterýž jest mezi očima jeho, jest král první.

22 Že pak zlámán jest, a povstali čtyři místo něho, čtvero království z svého národu povstane, ale ne s takovou silou.

23 Při dokonání pak království jejich, když na vrch vzejdou nešlechetníci, povstane král nestydatý a chytrý.

24 Jehož síla zmocní se, ačkoli ne jeho silou, tak že ku podivení hubiti bude, a šťastně se mu povede, až i vše vykoná; nebo hubiti bude silné i lid svatý.

25 A obmyslností svou šťastně svede lest v předsevzetí svém, a v srdci svém zvelebí sebe, a v čas pokoje zhubí mnohé; nadto i proti knížeti knížat se postaví, a však bez rukou potřín bude.

26 Vidění pak to večerní a jitřní, o němž povědíno, jest jistá pravda; pročež ty zavři to Vidění, nebo jest mnohých dnů.

27 Tedy já Daniel zchuravěl jsem, a nemocen jsem byl několik dnů. Potom povstav, konal jsem povinnost od krále poručenou, byv předěšen nad tím viděním, čehož však žádný na mně neseznal.

   

From Swedenborg's Works

 

Apocalypse Revealed #541

Study this Passage

  
/ 962  
  

541. Its tail drew a third of the stars of heaven and threw them to the earth. (12:4) This symbolically means that by falsifying the Word's truths they exiled all spiritual concepts of goodness and truth from the church, and by appeals to falsity completely destroyed them.

When referring to people who have used the Word to establish heresies, a tail symbolizes the Word's truths falsified (no. 438). Stars symbolize spiritual concepts of goodness and truth (nos. 51, 420). A third symbolizes all (nos. 400, 505). And to draw stars from heaven and throw them to the earth means, symbolically, to exile these concepts from the church and completely destroy them. For when they are taken down from heaven, they are also taken away from the church, as every truth of the Word is introduced into a person of the church by the Lord through heaven. Nor are truths taken away by anything else than by falsifications of truths in the Word, since that is where the truths of heaven and the church are found and originate.

[2] The idea that those people meant by the dragon, as described in no. 537 above, have destroyed all the Word's truths, is something no one in the world can believe; and yet they have so destroyed them that not one doctrinal truth remains. This has been investigated in the spiritual world by examining learned members of the clergy, and it has been found to be the case.

I know several reasons for this, but here I will mention only one: They assert that anything springing from a person's will and judgment is not good, and that because goods of charity or good works are done by the person, they therefore contribute nothing to his salvation, but that only faith does. And yet the only thing that makes a person human, and the only means by which he is conjoined with the Lord, is his ability to do good and believe truths as though of himself, namely, as though of his own will in accordance with his own judgment. If this one ability were to be taken away, every means of a person's conjunction with the Lord and of the Lord with the person would be taken away at the same time. For it is this ability to reciprocate love that the Lord confers on everyone who is born human, which He also preserves in the person even to the end of his life, and afterward to eternity.

If this were to be taken from a person, he would have every truth and good of the Word taken from him at the same time, to the point that the Word would become nothing but a dead letter and an empty book. For the Word teaches nothing else but a person's conjunction with the Lord through charity and faith, both emanating from the person as though from himself.

[3] People meant by the dragon, as described in no. 537 above, have broken this unique bond of conjunction by asserting that the goods of charity or good works that emanate from a person and from his will and judgment are nothing more than moral, civic and political works, works by which a person has a conjunction with the world, but not at all with God and heaven. And when that bond has been thus broken, then none of the Word's doctrinal truths remains. Moreover, if the Word's truths are used to support faith alone as saving apart from works of the Law, then those truths are all falsified. And if the falsification progresses to an affirmation that the Lord does not command good works in the Word for the sake of a person's conjunction with Him, but only for the sake of a conjunction with the world, then the Word's truths are profaned. For the Word thus becomes no longer a holy book, but a profane one. But on this subject, see the account at the end of the chapter.

The following report concerning the goat in Daniel has a similar symbolic meaning:

(The male goat with his horn) cast down some of the host (of heaven) and some of the stars to the ground, and trampled them...; and he cast truth down to the ground. (Daniel 8:10, 12)

  
/ 962  
  

Many thanks to the General Church of the New Jerusalem, and to Rev. N.B. Rogers, translator, for the permission to use this translation.