The Bible

 

Danieli 7

Study

   

1 Léta prvního Balsazara krále Babylonského Daniel měl sen a vidění svá na ložci svém, i napsal ten sen krátkými slovy.

2 Mluvil Daniel a řekl? Viděl jsem u vidění svém v noci, a aj, čtyři větrové nebeští bojovali na moři velikém.

3 A čtyři šelmy veliké vystupovaly z moře, jedna od druhé rozdílná.

4 První podobná lvu, a křídla orličí měla. Hleděl jsem, až vytrhána byla křídla její, jimiž se vznášela od země, tak že na nohách jako člověk státi musila, a srdce lidské dáno jest jí.

5 A aj, jiná šelma druhá podobná nedvědu, kteráž panství jedno vyzdvihla, a tři žebra v ústech jejích, mezi zuby jejími, a tak mluveno bylo k ní: Vstaň, nažer se hojně masa.

6 Potom jsem viděl, a aj, jiná podobná pardovi, kteráž měla čtyři křídla ptačí na hřbetě svém, a čtyřhlavá byla šelma ta, jíž moc dána byla.

7 Potom viděl jsem u viděních nočních, a aj, šelma čtvrtá strašlivá a hrozná a velmi silná, mající zuby železné veliké, kteráž zžírala a potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala; a ta byla rozdílná ode všech šelm, kteréž byly před ní, a měla rohů deset.

8 Pilně jsem šetřil těch rohů, a hle, roh poslední malý vyrostal mezi nimi, a tři z těch rohů prvních vyvráceni jsou před ním; a aj, oči podobné očím lidským v rohu tom, a ústa mluvící pyšně.

9 Hleděl jsem, až trůnové ti svrženi byli, a Starý dnů posadil se, jehož roucho jako sníh bílé, a vlasové hlavy jeho jako vlna čistá, trůn jako jiskry ohně, kola jeho jako oheň hořící.

10 Potok ohnivý tekl a vycházel od něho, tisícové tisíců sloužili jemu, a desetkrát tisíckrát sto tisíců stálo před ním; soud zasedl, a knihy otevříny byly.

11 Patřil jsem tehdáž, hned jakž se začal zvuk té řeči pyšné, kterouž roh mluvil; patřil jsem, dokudž ta šelma nebyla zabita, a vyhlazeno tělo její, a dáno k spálení ohni.

12 A i ostatkům šelm odjali panství; nebo dlouhost života jim odměřena byla až do času, a to uloženého času.

13 Viděl jsem u vidění nočním, a aj, s oblaky nebeskými podobný Synu člověka přicházel; potom až k Starému dnů přišel, a před něj postaven byl.

14 I dáno jest jemu panství a sláva i království, aby všickni lidé, národové a jazykové sloužili jemu; jehož panství jest panství věčné, kteréž nepomíjí, a království jeho, kteréž se neruší.

15 I zhrozil se duch můj ve mně Danielovi u prostřed těla, a vidění má předěsila mne.

16 Tedy přistoupil jsem k jednomu z přístojících, a ptal jsem se ho na jistotu vší té věci. I pověděl mi, a výklad řečí mi oznámil:

17 Ty šelmy veliké, kteréž jsou čtyry, jsou čtyři králové, kteříž povstanou z země,

18 A ujmou království svatých výsostí, kteříž obdržeti mají království až na věky, a až na věky věků.

19 Tedy žádostiv jsem byl zprávy o šelmě čtvrté, kteráž rozdílná byla ode všech jiných, hrozná velmi; zubové její železní, a pazoury její ocelivé, kteráž zžírala, potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala.

20 Tolikéž o rozích desíti, kteříž byli na hlavě její, a o posledním, kterýž vyrostl, a před ním spadli tři; o tom rohu, pravím, kterýž měl oči a ústa mluvící pyšně, a byl na pohledění větší než jiní.

21 Viděl jsem, an roh ten válku vedl s svatými, a přemáhal je,

22 Až přišel Starý dnů, a oddán jest soud svatým výsostí, a čas přišel, aby to království svatí obdrželi.

23 Řekl takto: Šelma čtvrtá znamená království čtvrté na zemi, kteréž rozdílné bude ode všech království, a zžíře všecku zemi, a zmlátí ji a potře ji.

24 Rohů pak deset znamená, že z království toho deset králů povstane, a poslední povstane po nich, kterýž bude rozdílný od prvních, a poníží tří králů.

25 A slova proti Nejvyššímu mluviti bude, a svaté výsostí potře; nadto pomýšleti bude, aby proměnil časy i práva, když vydáni budou v ruku jeho, až do času a časů, i do částky časů.

26 V tom bude soud osazen, a panství jeho odejmou, vypléní a vyhladí je docela.

27 Království pak i panství, a důstojnost královská pode vším nebem dána bude lidu svatých výsostí; jehož království bude království věčné, a všickni páni jemu sloužiti a jeho poslouchati budou.

28 Až potud konec té řeči. Mne pak Daniele myšlení má velice zkormoutila, a krása má proměnila se při mně, slovo však toto v srdci svém zachoval jsem.

   

From Swedenborg's Works

 

Apocalypse Explained #1063

Study this Passage

  
/ 1232  
  

1063. (Verse 10) And they are seven kings. That this signifies also the truths of the Word falsified and profaned by them, is evident from the signification of kings, as denoting the truths of the Word (see (n. 29, 31, 625, 1034). And from its being said seven, as relating to what is holy, and in the opposite sense to what is profane. Whence it follows, that by seven kings are signified the truths of the Word falsified and profaned. The reason why they are signified by seven kings is, that by the seven mountains, mentioned just above, are signified the goods of the Word adulterated and profaned. For in the Word where good is treated of, truth is also treated of, because of the heavenly marriage, which is the marriage of good and truth in all its details (concerning which see above, n. 238, 660, 775).

[2] He who does not know that by kings, in the Word, are signified truths, can never know what is meant by kings in many passages in the Word.

As in Daniel, where it is also said that the heads and horns of the beasts are kings or kingdoms. As also in the Apocalypse (16:12, 14; 18:3; 19:19; 21:24), and elsewhere.

And in this chapter:

The seven heads are seven kings. Five are fallen, and one is, and the other is not yet come; and the beast that was, and is not, he is the eighth king, and is of the seven, and goeth into perdition. And the ten horns are ten kings, which have not yet received a kingdom; and more things that follow.

For if kings were here meant by kings, it could not be conjectured what is meant by such words. But when it is known, that by kings are signified the truths of the Word and the truths of the church therefrom, it is quite evident what is meant. But in this case, also, by the numbers are not meant so many truths, but such truths as are signified by the number in the spiritual sense. For if seven truths were signified by seven kings, and five truths by the five kings who fell, also ten truths by the ten kings and as many horns, then there could be no spiritual sense involved. Therefore in every case it must be observed that all numbers, in the Word, signify the qualities of the things described.

Continuation concerning the fourth kind of Profanation:-

[3] In this kind of profanation are those especially who read the Word, and have knowledge concerning the Lord; because from the Lord through the Word are all the holy things that are capable of being profaned; the things not therefrom cannot be profaned. That is called profane which is opposed to what is holy, and which offers violence to what is holy, and destroys it. It therefore follows that those who do not read the Word, and do not approach the Lord, as is the case with the Roman Catholics, are not in this kind of profanation; still less, those who have no knowledge of the Lord, or of the Word, as is the case with the Gentiles.

Those who are in this kind of profanation, after death, appear, at first, with a face of human colour, around which float many wandering stars. And those of this kind, who were Prelates, sometimes appear to have a shining mouth. But when they are brought into the light of heaven, the stars and the shining of the mouth disappear, and the colour of the face is turned into black; and the same is the case with their garments. But the blackness of these profaners is of a blueish tinge, whereas the blackness of the former kind of profaners is of a reddish colour. This is because the latter profane the goods of the Word and of the church, but the former, the truths thereof. For red, as being derived from the sun, signifies good, and blue, as being derived from the sky, signifies truth.

  
/ 1232  
  

Translation by Isaiah Tansley. Many thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.