The Bible

 

Ámos 5

Study

   

1 Slyšte slovo toto, kteréž já vynáším proti vám, totiž naříkání nad domem Izraelským.

2 Padneť, aniž více povstane panna Izraelská; opuštěna bude v zemi své, nebude žádného, kdo by jí pozdvihl.

3 Nebo takto praví Panovník Hospodin: V městě, z kteréhož vycházelo tisíc, zůstane sto, v tom pak, z kteréhož vycházelo sto, zůstane deset domu Izraelskému.

4 Nebo takto praví Hospodin domu Izraelskému: Hledejte mne a živi buďte.

5 A nehledejte Bethel, aniž choďte do Galgala, a do Bersabé se nesmýkejte; nebo Galgal jistotně se přestěhuje, a Bethel přijde na nic.

6 Hledejte Hospodina, (a živi buďte, aby nepronikl jako oheň domu Jozefova, a nesehltil, a nebylo by žádného, kdo by uhasil Bethelské,

7 Kteříž proměňují v pelynek soud, a spravedlnosti na zemi zanechávají),

8 Toho, kterýž učinil Kuřátka i Oriona, kterýž proměňuje stín smrti v jitro, a den v temnosti noční, kterýž přivolává vody mořské, a vylévá je na svrchek země, jehož jméno jest Hospodin,

9 Kterýž očerstvuje zemdleného proti silnému, tak že zemdlený do pevnosti vchází.

10 Nenávidí trescícího v bráně, a toho, kdož mluví věci pravé, v ohavnosti mají.

11 A protož, proto že loupíte chudého, a břímě obilé béřete od něho, domů z tesaného kamení nastavěli jste, ale nebudete bydliti v nich; vinic výborných naštěpovali jste, ale nebudete píti vína z nich.

12 Nebo já vím o mnohých nešlechetnostech vašich a velikých hříších vašich, že trápíte spravedlivého, berouce poctu, a nuzných při v bráně převracíte.

13 Protož rozumný v ten čas mlčeti musí, nebo čas ten zlý jest.

14 Hledejte dobrého a ne zlého, abyste živi byli, a budeť tak Hospodin Bůh zástupů s vámi, jakž pravíte.

15 Mějte v nenávisti zlé, a milujte dobré, a ustanovte v bráně soud; snad Hospodin Bůh zástupů milost učiní ostatkům Jozefovým.

16 Protož takto praví Panovník Hospodin, Bůh zástupů: Po všech ulicích bude kvílení, a na všecky strany zkřiknou: Ouvech, ouvech, a povolají oráče k pláči a kvílení s těmi, kteříž umějí naříkati.

17 Nýbrž i po všech vinicích bude kvílení, když projdu prostředkem tebe, dí Hospodin.

18 Běda těm, kteříž žádají dne Hospodinova. K čemuž jest vám ten den Hospodinův, poněvadž jest tmy a ne světla?

19 Jako když by někdo utíkal před lvem, potkal by se s ním nedvěd; aneb když by všel do domu, a zpolehna rukou svou na stěnu, ušťkl by ho had.

20 Zdali není tmy a ne světla den Hospodinův, v němž není blesku, ale mrákota?

21 Nenávidím, zavrhl jsem svátky vaše, aniž sobě chutnám slavností vašich.

22 Nebo budete-li mi obětovati zápaly a suché oběti vaše, neoblíbím jich, a na pokojné oběti krmného dobytka vašeho nepopatřím.

23 Odejmi ode mne hluk písní svých, ani hudby louten vašich nechci poslouchati.

24 Ale povalí se jako voda soud, a spravedlnost jako potok silný.

25 Zdali jste mně oběti a dary obětovali na poušti za čtyřidceti let, dome Izraelský?

26 Nýbrž nosili jste stánek Melecha vašeho a Kijuna, obrazy vaše, hvězdu boha vašeho, kteréžto věci sami jste sobě zdělali.

27 Protož přestěhuji vás dále než Damašské, praví Hospodin, jehož jméno jest Bůh zástupů.

   

From Swedenborg's Works

 

Tajemství nebe #195

Study this Passage

  
/ 10837  
  

195. I. Lidé Nejstarší církve pojmenovávali lidské vlastnosti a schopnosti podle zvířat, nepřirovnávali je k nim. Tento jejich způsob vyjadřování přetrval dokonce do Staré církve, která existovala po potopě, a uchoval se až do doby proroků. Vše, co se týkalo smyslů člověka, nazývali hady, protože podobně jako hadi žijí blízko země, smysly jsou blízko těla. Tudíž rozumování o tajemstvích víry, které bylo založeno na smyslových vjemech, nazývali hadí jed a ty, kdo takto rozumovali, hady. Protože takoví lidé uvažovali na podkladě svých smyslů, to je na základě viditelných věcí, (což jsou věci pozemské, tělesné, světské a přírodní), je řečeno, že had je nejlstivější ze vší polní zvěře.

II. David v žalmu 140:4 užívá podobná slova:

„Jazyk si brousí jako hadi, za svými rty mají zmijí jed.“

A podobně v žalmu 58:4-6:

„Ničemové se odcizili již z matčina lůna; bloudili od početí a mluvili lež. Jejich jed je jako jed hada, jsou jako hluchá zmije, jež si zacpává uši, jež neuslyší hlas zaříkávače, zaklínače zkušeného v zaklínání.“

Argumentování, které člověku brání slyšet cokoli moudrého, je zde označeno slovy jed hada. Z toho vzniklo u lidí Staré církve rčení had ucpává ucho.

U Ámose 5:19-20 čteme:

„… vejde do domu, opře se rukou o stěnu a uštkne ho had. Což není den Hospodinův tmou, a ne světlem, temnotou bez jasu?“

Opřít se rukou o stěnu symbolizuje spoléhání člověka na vlastní sílu a na vlastní smysly, což vede k popisované zde zaslepenosti.

III. Výraz Egypt v následující pasáži z Jeremiáše 46:22-24 představuje rozumování lidí o Božích věcech na základě informací pocházejících ze smyslových vjemů a vědeckých poznatků. Takové uvažování je nazýváno hlasem hadím a slepota z toho pocházející je nazvána lidem ze severu. \n\n„Jeho hlas - jako hlas hada, jenž se klidí, neboť budou kráčet s vojenskou mocí a přijdou vůči němu se sekerami jako sekající dříví; povytínají jeho les, prohlášeno Hospodinem, jenž nemůže být prozkoumáván, ale oni jsou četnější než kobylky, ano, není jim počtu. Dcera Egypta bude zostuzena, bude vydána v ruku lidu severu.“

Podobně u Joba:

„Bude sát zmijí jed, hadí jazyk ho zabije. Nebude se dívat na tekoucí vody, na řeky, potoky medu a mléka - místo mléka uvádí Swedenborg máslo.“ (Job 20:16-17)

Řekami medu a másla jsou myšleny duchovní a nebeské věci, které ti, kdo takto rozumují, nemohou vidět. Rozumování se zde nazývá jedem zmijím a hadím jazykem. Více o hadovi při výkladu verše 14, 15 této kapitoly.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6