1
Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.
2
Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
3
Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
4
Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
5
Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
6
I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
7
Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
8
Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
9
(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
10
Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
11
Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
12
Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
13
Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
14
Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
15
Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.
16
Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.
17
Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
18
Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
19
Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
20
A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]
