Biblija

 

Leviticus 8

Studija

   

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

2 Vezmi Arona a syny jeho s ním, i roucha jejich a olej pomazání, též volka k oběti za hřích, a dva skopce, a koš s přesnými chleby,

3 A shromažď všecko množství ke dveřím stánku úmluvy.

4 I učinil Mojžíš, jakž přikázal jemu Hospodin, a shromáždilo se všecko množství ke dveřím stánku úmluvy.

5 Tedy řekl Mojžíš tomu množství: Totoť jest to slovo, kteréž přikázal vykonati Hospodin.

6 A rozkázav přistoupiti Mojžíš Aronovi a synům jeho, umyl je vodou.

7 A oblékl jej v sukni a přepásal ho pasem, a oděv ho pláštěm, dal náramenník svrchu na něj, a připásal jej pasem náramenníka a otáhl ho jím.

8 A vložil na něj náprsník, do něhožto dal urim a thumim.

9 Potom vstavil čepici na hlavu jeho; a dal na čepici jeho po předu plech zlatý, korunu svatou, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.

10 Vzal také Mojžíš olej pomazání a pomazal příbytku i všech věcí, kteréž byly v něm, a posvětil jich.

11 A pokropil jím oltáře sedmkrát, a pomazal oltáře i všeho nádobí jeho, též umyvadla i s podstavkem jeho, aby to všecko posvěceno bylo.

12 Vlil také oleje pomazání na hlavu Aronovu, a pomazal ho ku posvěcení jeho.

13 Rozkázal také Mojžíš přistoupiti synům Aronovým, a zobláčel je v sukně, a opásal je pasem, a vstavil na ně klobouky, jakož byl přikázal Hospodin jemu.

14 A přivedl volka k oběti za hřích, i položil Aron a synové jeho ruce své na hlavu volka oběti za hřích.

15 I zabil jej a vzal krev jeho, a pomazal rohů oltáře vůkol prstem svým, a tak očistil oltář. Ostatek pak krve vylil k spodku oltáře a posvětil ho k očišťování na něm.

16 Vzal také všecken tuk, kterýž byl na střevách, a branici s jater a obě ledvinky i tuk jejich, a pálil to Mojžíš na oltáři.

17 Volka pak toho i kůži jeho, i maso jeho, i lejna jeho spálil ohněm vně za stany, jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi.

18 Potom přivedl skopce oběti zápalné, a položil Aron i synové jeho ruce své na hlavu toho skopce.

19 I zabil jej, a pokropil Mojžíš krví oltáře po vrchu vůkol.

20 Skopce také rozsekal na kusy jeho, a pálil Mojžíš hlavu, kusy i tuk.

21 Střeva pak a nohy vymyl vodou, a tak spálil Mojžíš všeho skopce na oltáři. I byl zápal u vůni líbeznou, obět ohnivá Hospodinu, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.

22 Rozkázal také přivésti skopce druhého, skopce posvěcení, a položil Aron i synové jeho ruce své na hlavu skopce.

23 I zabil jej, a vzav Mojžíš krve jeho, pomazal jí konce pravého ucha Aronova a palce ruky jeho pravé, i palce nohy jeho pravé.

24 Tolikéž synům Aronovým rozkázav přistoupiti, pomazal kraje ucha jejich pravého a palce ruky jejich pravé, též palce nohy jejich pravé, a vykropil krev na oltář svrchu vůkol.

25 Potom vzal tuk a ocas i všecken tuk přikrývající droby a branici s jater, též obě dvě ledvinky i tuk jejich i plece pravé.

26 Také z koše přesných chlebů, kteříž byli před Hospodinem, vzal jeden koláč přesný a jeden pecník chleba s olejem a jeden oplatek, a položil to s tukem a s plecem pravým.

27 A dal to všecko v ruce Aronovy a v ruce synů jeho, rozkázav obraceti sem i tam v obět obracení před Hospodinem.

28 Potom vzav z rukou jejich, pálil to na oltáři v zápal. Posvěcení toto jest u vůni rozkošnou, obět ohnivá Hospodinu.

29 Vzal také Mojžíš hrudí a obracel je sem i tam v obět obracení před Hospodinem;a z skopce posvěcení dostal se Mojžíšovi díl, jakož mu byl přikázal Hospodin.

30 Vzal také Mojžíš oleje pomazání a krve, kteráž byla na oltáři, a pokropil Arona i roucha jeho, též synů Aronových a roucha jejich s ním. A tak posvětil Arona i roucha jeho, též synů jeho i roucha jejich s ním.

31 I řekl Mojžíš Aronovi a synům jeho: Vařte to maso u dveří stánku úmluvy, a jezte je tu, i chléb, kterýž jest v koši posvěcení, jakož jsem přikázal, řka: Aron a synové jeho jísti budou je.

32 Což by pak zůstalo masa i chleba toho, ohněm to spálíte.

33 A ze dveří stánku úmluvy za sedm dní nevycházejte až do dne, v kterémž by se vyplnili dnové svěcení vašeho; nebo za sedm dní posvěcovány budou ruce vaše.

34 Jakož se stalo dnešní den, tak přikázal Hospodin činiti k očištění vašemu.

35 Protož u dveří stánku úmluvy zůstanete ve dne i v noci za sedm dní, a ostříhati budete nařízení Hospodinova, abyste nezemřeli; nebo tak mi jest přikázáno.

36 Učinil tedy Aron i synové jeho všecky věci, kteréž přikázal Hospodin skrze Mojžíše.

   

Komentar

 

Explanation of Leviticus 8

Po Henry MacLagan

Verses 1-5. The general subject of the whole chapter is the glorification of the Lord, and, at the same time, the regeneration of man.

Verse 6. And first, with regard to the Lord, there is the putting off of the Human from the mother, and with regard to man purification from actual evil by repentance

Verses 7-13. Then it follows that there is the reception of Divine Truths in successive order, and the conjunction of truth with good giving wisdom and enlightenment

Verses 14-17. Also the natural affections must be purified, in order that they may be brought into harmony with the higher affections

Verses 18-21. Moreover, the spiritual affections must be wholly consecrated to the Lord, and thus the good of innocence must be realized internally as well as externally

Verses 22-30. And now, therefore, the regenerated man is fully inaugurated into the realization of good, and thus into a life of good acting by truth, and consequently into the active life of charity followed by the reciprocal conjunction of truth with good

Verses 31-36. After which there is the full and perpetual appropriation of good without any admixture of evil; and thus is accomplished the glorification of the Lord and the regeneration of man, first by complete separation from all evil, and secondly by the reception of all good and truth embodied in perfect obedience, according to the laws of Divine Order by influx from the Lord and by co-operation on the part of man.

Iz Swedenborgovih djela

 

Arcana Coelestia #6993

Proučite ovaj odlomak

  
/ 10837  
  

6993. 'And I will be with your mouth, and teach you the things you will speak' means the Divine in every single thing that emanates from the Divine Human. This is clear from the meaning of 'being with the mouth', when said by Jehovah, as being with the things it utters ('mouth' meaning utterance, see above in 6987, 6988), and since these words are addressed to Moses, who represents the Lord in respect of the law of God in the Divine Human, 'I will be with your mouth' means the Divine in the things that emanate from the Divine Human; and from the meaning of 'teaching you the things you will speak' as emanating. For 'teaching and 'speaking' mean flowing in; but when they are used in reference to the Lord's Divine, emanating is meant. For from the Lord's Divine Human emanates Divine Truth, which is called the Holy Spirit. And since the Lord when He was in the world was Himself Divine Truth, He taught matters of love and faith. He did not do so at that time through the Holy Spirit, as He teaches in John,

The Holy Spirit was not yet because Jesus was not yet glorified. John 7:39.

But after the Lord had become Jehovah, that is, Divine Good, in respect of the Human also, which was after the Resurrection, He was no longer Divine Truth. This now emanated instead from His Divine Good. The fact that the Holy Spirit is Divine Truth which emanates from the Lord's Divine Human, and not any spirit or spirits existing from eternity, is plainly evident from the Lord's words in the text quoted above - 'the Holy Spirit was not yet' - as well as from the consideration that a spirit himself cannot emanate from Him, only that which is holy with a spirit, that is, something holy which emanates from the Lord and is uttered by the spirit. See also 6788.

[2] From all this it now follows that within the Lord the entire Trinity is complete; that is to say, within Him are Father, Son, and Holy Spirit, and thus that there is one God, not three who, though persons distinct from one another, are said to constitute one Deity. In the Word the names Father, Son, and Holy Spirit were used in order that people might acknowledge the Lord and also the Divine within Him. For mankind was in such thick darkness, as it also is at the present day, that it could not in any other way have acknowledged anything Divine in the Lord's Human; being wholly incomprehensible to them it would have been entirely beyond belief. Furthermore the truth is that there is a Trinity, but within one, who is the Lord; and Christian Churches also acknowledge that the Trinity resides within Him in completeness. In addition the Lord explicitly taught that He was one with the Father, John 14:9-12, and that what is holy, which is spoken by the Holy Spirit, is not the Spirit's but the Lord's, in John,

The Paraclete, the Spirit of Truth, will not speak from Himself, but whatever He hears He will speak. He will glorify Me, because He will take of what is Mine and declare it to you. John 16:13-14.

The fact that 'the Paraclete' is the Holy Spirit is stated in John 14:26.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.