성경

 

Jóel 2

공부

   

1 Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest,

2 Den temnosti a mračna, Den oblaku a mrákoty, jako záře jitřní rozprostřená po horách: Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od věků, aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů.

3 Před tváří jeho oheň zžírati bude, a za ním plamen plápolati; Před ním země tato jako zahrada Eden, ale po něm bude poušť přehrozná, a aniž bude, což by ušlo Před ním.

4 Způsob jeho bude jako způsob koní, a jako jízdní, tak poběhnou.

5 Jako s hřmotem vozů po vrších hor skákati budou, jako hluk plamene ohně zžírajícího strniště, jako lid silný zšikovaný k bitvě.

6 Tváři jeho děsiti se budou lidé, všecky tváře zčernají jako hrnec.

7 Jako rekové poběhnou, jako muži váleční vstoupí na zed, a jeden každý cestou svou půjde, aniž se uchýlí z stezek svých.

8 Jeden druhého nebude tlačiti, každý silnicí svou půjde, a byť i na meč upadli, nebudou raněni.

9 Po městě těkati budou, po zdech běhati, na domy vstupovati, a okny polezou jako zloděj.

10 Před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj.

11 Hospodin pak sám vydá hlas svůj před vojskem svým, proto že velmi veliký bude tábor jeho, proto že silný ten, kdož vykoná slovo jeho. (Nebo veliký bude den Hospodinův a hrozný náramně), i kdož jej bude moci snésti?

12 A protož ještě nyní dí Hospodin: Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením.

13 A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého.

14 Kdo , neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezůstaví-li po něm požehnání, oběti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu.

15 Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění.

16 Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, shromažďte starce, shromažďte maličké i ty, jenž prsí požívají; nechť vyjde ženich z pokojíka svého a nevěsta z schrany své.

17 Kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich?

18 I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své, a slituje se nad lidem svým.

19 A ohlásí se Hospodin, a řekne lidu svému: Aj, já pošli vám obilé, mest a olej, i budete jím nasyceni, aniž vás vydám více v pohanění mezi pohany.

20 Nebo půlnoční vojsko vzdálím od vás, a zaženu je do země vyprahlé a pusté, přední houf jeho k moři východnímu, konec pak jeho k moři nejdalšímu; i vzejde z něho smrad a puch, jakžkoli sobě mocně počíná.

21 Neboj se země, plésej a vesel se; neboť mocně dělati bude Hospodin dílo své.

22 Nebojtež se zvířátka polí mých; neboť se zotaví pastviska na poušti, a stromoví přinese ovoce své, fík i vinný kmen vydadí moc svou.

23 I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas.

24 I budou naplněny stodoly obilím, a oplývati budou presové mstem a olejem.

25 A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky, brouci, chroustové a housenky, vojsko mé veliké, kteréž jsem posílal na vás.

26 Budete zajisté míti co jísti, a nasyceni jsouce, chváliti budete jméno Hospodina Boha svého, kterýž učinil s vámi divné věci, aniž zahanben bude lid můj na věky.

27 A poznáte, že já jsem u prostřed Izraele, a že já Hospodin jsem Bohem vaším, a že není žádného jiného; neboť nebude zahanben lid můj na věky.

28 I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tělo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidění vídati budou.

29 Nýbrž i na služebníky a na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého,

30 A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dymové.

31 Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný,

32 A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, vysvobozen bude; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Hospodin, totiž v ostatcích, kterýchž povolá Hospodin.

   

주석

 

Wilderness

  

'Wilderness' signifies something with little life in it, as described in the internal sense in Luke 1:80 'Wilderness' signifies somewhere there is no good because there is no truth. 'Wilderness,' as in Jeremiah 23:10, signifies the Word when it is adulterated.

(참조: Arcana Coelestia 1927; Jeremiah 10, 23)


스웨덴보그의 저서에서

 

Tajemství nebe #488

해당 구절 연구하기

  
/ 10837  
  

488. Že dny představují duchovní stavy obecně, zatímco roky reprezentují konkrétní duchovní stavy, je zřejmé z Bible, jako např. u Ezechiela 22:4:

„Zavinilo jsi, že se přiblížily tvé dny a docházejí tvá léta.“

Zde se mluví o lidech, kteří činí něco zavrženíhodného a naplní míru svých hříchů. Duchovní stav obecně tedy popisují dny (lidé činí něco zavrženíhodného), zatímco duchovní stav konkrétně popisují roky (naplní míru svých hříchů).

Dále v žalmech 61:7:

„Přidávej dny králi, kéž jsou jeho léta z pokolení do pokolení.“

Zde se mluví o Pánu a Jeho království, kde dny a roky symbolizují duchovní stav Jeho království.

V úryvku z žalmu 77:6::

„Myslím na dny dávnověké, na pradávná léta.“

Dny dávnověké symbolizují duchovní stavy Nejstarší církve a pradávná léta duchovní stavy Staré církve.

Izajáš 63:4:\n\n„… vyhlásit rok Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící,… “ (Český studijní překlad)

Zde jak dny, tak roky symbolizují duchovní stavy.

V knize Pláč 5:21:

„… obnov naše dny jak za dnů dávnověkých.“

Zde dny symbolizují duchovní stav těch lidí.

II. V citátu z knihy Joel 2:1, 2, čteme::

„… přichází den Hospodinův. Je blízko den tmy a temnot, den oblaku a mrákoty. …rozprostírá se lid … jakého nebylo od věků, aniž kdy bude po něm až do let posledního pokolení.“

Zde den označuje duchovní stav stínu, temnoty a nejasnosti, a to jak jednotlivce, tak obecně.

Dále u Zachariáše 3:9-10:

„… odklidím nepravost této země v jediném dni. Onoho dne pak, je výrok Hospodina zástupů, pozvete jeden druhého pod vinnou révu a pod fíkovník.“

A u Zachariáše 14:7::

„A nastane den jediný, známý jen Hospodinu, kdy nebude den ani noc; i za večerního času bude světlo.“

Zde je myšlen duchovní stav mysli, protože je řečeno, že přijde den, kdy nebude ani den, ani noc a že bude večer světlo. Stejnou myšlenku vyjadřuje 4. přikázání (5. Mojžíšova 5:16; 25:15)::

„Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys byl dlouho živ a dobře se ti vedlo na zemi.“

Kde slova abys dlouho živ byl nevyjadřují délku pozemského života, ale stav štěstí.

III. V doslovném textu se musí zdát, že den symbolizuje čas, ale den ve vnitřním smyslu znamená duchovní stav. Andělé, kteří se zabývají jenom vnitřním smyslem Písma, nevědí, co je to čas, protože nemají ani slunce, ani měsíc, které by rozdělovaly čas do určitých úseků. Díky tomu tito andělé nevědí, co jsou dny a roky, znají jenom duchovní stavy a jejich změny. Proto pro anděly, pro něž je reálný jenom vnitřní smysl, nic, co se vztahuje k hmotě, prostoru a času, neexistuje. Stejně jako v doslovném textu následujícího úryvku z Ezechiela 30:3::

„Neboť blízko je den, blízko je den Hospodinův, den mračna, nastane čas národů.“

A z Joela 1:15:

„Běda, ten den! Blízko je den Hospodinův! Přivalí se jako zhouba… “

Den mračna symbolizuje mrak neboli nepravdu, čas národů symbolizuje národy neboli zlo, den Hospodinův reprezentuje vypleňování. Když je odstraněna představa času, zbývá představa stavu těch věcí, které v tomto čase existovaly. Stejné je to s dny a roky, které jsou tak často zmiňovány v této kapitole.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6