ბიბლია

 

Jóel 2

Სწავლა

   

1 Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest,

2 Den temnosti a mračna, Den oblaku a mrákoty, jako záře jitřní rozprostřená po horách: Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od věků, aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů.

3 Před tváří jeho oheň zžírati bude, a za ním plamen plápolati; Před ním země tato jako zahrada Eden, ale po něm bude poušť přehrozná, a aniž bude, což by ušlo Před ním.

4 Způsob jeho bude jako způsob koní, a jako jízdní, tak poběhnou.

5 Jako s hřmotem vozů po vrších hor skákati budou, jako hluk plamene ohně zžírajícího strniště, jako lid silný zšikovaný k bitvě.

6 Tváři jeho děsiti se budou lidé, všecky tváře zčernají jako hrnec.

7 Jako rekové poběhnou, jako muži váleční vstoupí na zed, a jeden každý cestou svou půjde, aniž se uchýlí z stezek svých.

8 Jeden druhého nebude tlačiti, každý silnicí svou půjde, a byť i na meč upadli, nebudou raněni.

9 Po městě těkati budou, po zdech běhati, na domy vstupovati, a okny polezou jako zloděj.

10 Před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj.

11 Hospodin pak sám vydá hlas svůj před vojskem svým, proto že velmi veliký bude tábor jeho, proto že silný ten, kdož vykoná slovo jeho. (Nebo veliký bude den Hospodinův a hrozný náramně), i kdož jej bude moci snésti?

12 A protož ještě nyní dí Hospodin: Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením.

13 A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého.

14 Kdo , neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezůstaví-li po něm požehnání, oběti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu.

15 Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění.

16 Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, shromažďte starce, shromažďte maličké i ty, jenž prsí požívají; nechť vyjde ženich z pokojíka svého a nevěsta z schrany své.

17 Kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich?

18 I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své, a slituje se nad lidem svým.

19 A ohlásí se Hospodin, a řekne lidu svému: Aj, já pošli vám obilé, mest a olej, i budete jím nasyceni, aniž vás vydám více v pohanění mezi pohany.

20 Nebo půlnoční vojsko vzdálím od vás, a zaženu je do země vyprahlé a pusté, přední houf jeho k moři východnímu, konec pak jeho k moři nejdalšímu; i vzejde z něho smrad a puch, jakžkoli sobě mocně počíná.

21 Neboj se země, plésej a vesel se; neboť mocně dělati bude Hospodin dílo své.

22 Nebojtež se zvířátka polí mých; neboť se zotaví pastviska na poušti, a stromoví přinese ovoce své, fík i vinný kmen vydadí moc svou.

23 I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas.

24 I budou naplněny stodoly obilím, a oplývati budou presové mstem a olejem.

25 A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky, brouci, chroustové a housenky, vojsko mé veliké, kteréž jsem posílal na vás.

26 Budete zajisté míti co jísti, a nasyceni jsouce, chváliti budete jméno Hospodina Boha svého, kterýž učinil s vámi divné věci, aniž zahanben bude lid můj na věky.

27 A poznáte, že já jsem u prostřed Izraele, a že já Hospodin jsem Bohem vaším, a že není žádného jiného; neboť nebude zahanben lid můj na věky.

28 I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tělo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidění vídati budou.

29 Nýbrž i na služebníky a na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého,

30 A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dymové.

31 Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný,

32 A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, vysvobozen bude; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Hospodin, totiž v ostatcích, kterýchž povolá Hospodin.

   

სვედენბორგის ნაშრომებიდან

 

Apocalypse Revealed # 483

შეისწავლეთ ეს პასაჟი.

  
/ 962  
  

483. And he said to me, "You must prophesy again about peoples, nations, tongues, and many kings." (10:11) This symbolically means that such being the case, the character of people caught up in faith alone must be further told.

That this is the symbolic meaning is apparent from what follows, in which the subject is people caught up in faith alone, to the end of chapter 16. After that the subject is the Roman Catholic religion, then the casting out of the dragon, the beast, and the false prophet into hell, and afterward the New Church, which will worship the Lord alone.

To prophesy means, symbolically, to teach (nos. 8, 133), and so to prophesy again means to teach further. "Peoples" symbolize people who are impelled by doctrinal truths or doctrinal falsities, and "nations" symbolize people who are impelled by good practices or evil practices. More about these later. "Tongues" symbolize people who are impelled by truths and goods or falsities and evils externally (no. 282), and "kings" people who are impelled by them internally. To be shown that kings symbolize people who are impelled by truths springing from goodness, and in an opposite sense, people who are impelled by falsities springing from evil, and abstractly truths themselves springing from goodness or falsities themselves springing from evil, see nos. 20, 664, 704, 720, 830, 921. And as the subject in what follows is in particular people impelled by interior falsities, the text says, "and many kings," which symbolizes falsities accompanying evil in abundance.

The text says peoples, nations, tongues and kings in order to mean all people in the church who are of this character.

John's being told that he had to prophesy again means, symbolically, to teach further the character of people caught up in faith alone, in order that their falsities may be exposed and thus eradicated, since no falsity is eradicated before it has been exposed.

[2] That "peoples" symbolize people impelled by doctrinal truths or falsities, and "nations" people impelled by good or evil practices, can be seen from many passages in the Word where peoples and nations are mentioned. However, to demonstrate this we will cite here only some passages where peoples and nations are mentioned together, from which this conclusion may be drawn, as each and every particular in the Word contains a marriage of the Lord and the church, and consequently a marriage of goodness and truth; and "peoples" refer to truth, and "nations" to goodness. The presence of such a marriage in each and every particular of the Word may be seen in The Doctrine of the New Jerusalem Regarding the Sacred Scripture, nos. 80-90.

[3] Here are the passages in the Word:

Woe to a sinful nation, to a people laden with iniquity... (Isaiah 1:4)

I will send him against a hypocritical nation, against the people of My wrath I will command him... (Isaiah 10:6)

(Jehovah) who is striking the peoples... with an incurable plague, who is ruling the nations in anger... (Isaiah 14:6)

At that time a present will be brought to Jehovah..., a people scattered and shaven..., and a nation marked off and downtrodden... (Isaiah 18:7)

...a strong people will honor You, a city of mighty nations will fear You. (Isaiah 25:3)

(Jehovah) will swallow up... the covering... over all peoples, and the veil... over all nations. (Isaiah 25:7)

Come near, you nations..., and pay heed, you peoples! (Isaiah 34:1)

I... have called You... as a covenant to the peoples, and as a light to the nations. (Isaiah 42:6)

Let all the nations be gathered together, and let the peoples assemble. (Isaiah 43:9)

Behold, I will lift My hand... to the nations, and... My standard to the peoples. (Isaiah 49:22)

...I have given him as a witness to the peoples, a leader and lawgiver to the nations. (Isaiah 55:4)

Behold, a people is coming from the north country, and a great nation... from the edges of the earth. (Jeremiah 6:22)

Many peoples and numerous nations shall come to seek Jehovah of hosts in Jerusalem... (Zechariah 8:22)

Jehovah renders the counsel of the nations of no effect, He overturns the deliberations of the peoples. (Psalms 33:10)

(Jehovah) will subdue the peoples under us, and the nations under our feet... (Jehovah) reigned over the nations... The willing of the peoples have gathered together... (Psalms 47:3, 8-9)

The peoples shall confess You... The nations shall be glad... For You shall judge the peoples righteously, and guide the nations on the earth. (Psalms 67:3-4)

Remember me, O Jehovah, with good pleasure toward Your people..., that I may rejoice in the joy of Your nations... (Psalms 106:4-5)

...all peoples, nations, and languages shall worship (the Son of Man). (Daniel 7:14)

And so on elsewhere, as in Psalms 18:43, Isaiah 9:2-3; 11:10, Ezekiel 36:15, Joel 2:17, Zephaniah 2:9, Revelation 5:9, Luke 2:30-32.

----------

  
/ 962  
  

Many thanks to the General Church of the New Jerusalem, and to Rev. N.B. Rogers, translator, for the permission to use this translation.