ბიბლია

 

Jóel 2

Სწავლა

   

1 Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest,

2 Den temnosti a mračna, Den oblaku a mrákoty, jako záře jitřní rozprostřená po horách: Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od věků, aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů.

3 Před tváří jeho oheň zžírati bude, a za ním plamen plápolati; Před ním země tato jako zahrada Eden, ale po něm bude poušť přehrozná, a aniž bude, což by ušlo Před ním.

4 Způsob jeho bude jako způsob koní, a jako jízdní, tak poběhnou.

5 Jako s hřmotem vozů po vrších hor skákati budou, jako hluk plamene ohně zžírajícího strniště, jako lid silný zšikovaný k bitvě.

6 Tváři jeho děsiti se budou lidé, všecky tváře zčernají jako hrnec.

7 Jako rekové poběhnou, jako muži váleční vstoupí na zed, a jeden každý cestou svou půjde, aniž se uchýlí z stezek svých.

8 Jeden druhého nebude tlačiti, každý silnicí svou půjde, a byť i na meč upadli, nebudou raněni.

9 Po městě těkati budou, po zdech běhati, na domy vstupovati, a okny polezou jako zloděj.

10 Před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj.

11 Hospodin pak sám vydá hlas svůj před vojskem svým, proto že velmi veliký bude tábor jeho, proto že silný ten, kdož vykoná slovo jeho. (Nebo veliký bude den Hospodinův a hrozný náramně), i kdož jej bude moci snésti?

12 A protož ještě nyní dí Hospodin: Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením.

13 A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého.

14 Kdo , neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezůstaví-li po něm požehnání, oběti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu.

15 Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění.

16 Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, shromažďte starce, shromažďte maličké i ty, jenž prsí požívají; nechť vyjde ženich z pokojíka svého a nevěsta z schrany své.

17 Kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich?

18 I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své, a slituje se nad lidem svým.

19 A ohlásí se Hospodin, a řekne lidu svému: Aj, já pošli vám obilé, mest a olej, i budete jím nasyceni, aniž vás vydám více v pohanění mezi pohany.

20 Nebo půlnoční vojsko vzdálím od vás, a zaženu je do země vyprahlé a pusté, přední houf jeho k moři východnímu, konec pak jeho k moři nejdalšímu; i vzejde z něho smrad a puch, jakžkoli sobě mocně počíná.

21 Neboj se země, plésej a vesel se; neboť mocně dělati bude Hospodin dílo své.

22 Nebojtež se zvířátka polí mých; neboť se zotaví pastviska na poušti, a stromoví přinese ovoce své, fík i vinný kmen vydadí moc svou.

23 I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas.

24 I budou naplněny stodoly obilím, a oplývati budou presové mstem a olejem.

25 A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky, brouci, chroustové a housenky, vojsko mé veliké, kteréž jsem posílal na vás.

26 Budete zajisté míti co jísti, a nasyceni jsouce, chváliti budete jméno Hospodina Boha svého, kterýž učinil s vámi divné věci, aniž zahanben bude lid můj na věky.

27 A poznáte, že já jsem u prostřed Izraele, a že já Hospodin jsem Bohem vaším, a že není žádného jiného; neboť nebude zahanben lid můj na věky.

28 I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tělo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidění vídati budou.

29 Nýbrž i na služebníky a na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého,

30 A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dymové.

31 Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný,

32 A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, vysvobozen bude; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Hospodin, totiž v ostatcích, kterýchž povolá Hospodin.

   

კომენტარი

 

Wilderness

  

'Wilderness' signifies something with little life in it, as described in the internal sense in Luke 1:80 'Wilderness' signifies somewhere there is no good because there is no truth. 'Wilderness,' as in Jeremiah 23:10, signifies the Word when it is adulterated.

(რეკომენდაციები: Arcana Coelestia 1927; Jeremiah 10, 23)


სვედენბორგის ნაშრომებიდან

 

Apocalypse Revealed # 422

შეისწავლეთ ეს პასაჟი.

  
/ 962  
  

422. And he opened the bottomless pit, and smoke arose out of the pit like the smoke of a great furnace. (9:2) This symbolizes falsities accompanying the lusts of the natural self springing from those people's evil loves.

The bottomless pit symbolizes the hell described just above in no. 421. The smoke from it symbolizes falsities arising from lusts, and because the smoke is said to be like that of a great furnace, it means falsities accompanying lusts springing from evil loves, inasmuch as fire symbolizes love (no. 468), and the fire of hell, evil love (no. 494). A great furnace has the same symbolism, since it smokes owing to fire.

Spirits of hell are not caught up in any material fire, but in a spiritual fire, which is the fire of their love. Consequently they do not feel any other fire. On this subject, see the book Heaven and Hell, nos. 134 566-575.

When any love is aroused in the spiritual world, it appears at a distance like fire - in the hells like a brightly burning fire, and outside the hells like the smoke of a conflagration or the smoke of a furnace.

Falsities accompanying lusts springing from evil loves are described also elsewhere in the Word by smoke from a fire or from a furnace or oven, as in the following places:

(Abraham) looked toward Sodom and Gomorrah..., and behold, the smoke of the land went up like the smoke of a furnace. (Genesis 19:28)

...the sun went down and it was dark, and behold, there appeared a smoking oven and a burning torch that passed between the pieces. (Genesis 15:17)

...they sin more and more... Therefore they shall be... like smoke from a flue. (Hosea 13:2-3)

...the wicked shall perish... In smoke they shall be consumed. (Psalms 37:20)

I will show wonders in heaven and on the earth: ...fire and pillars of smoke. (Joel 2:30)

(They) will cast (the evil) into the furnace of fire. There will be wailing and gnashing of teeth. (Matthew 13:41-42, 49-50)

And elsewhere.

  
/ 962  
  

Many thanks to the General Church of the New Jerusalem, and to Rev. N.B. Rogers, translator, for the permission to use this translation.