554. KAPITOLA 6, verše 1-8

1. Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští,

2. jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo.

3. Hospodin však řekl: „Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let.“

4. Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.

5. I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.

6. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.

7. Řekl: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“

8. Ale Noe našel u Hospodina milost.

Stručný obsah vnitřního smyslu 6. kapitoly Genesis, veršů 1-8

Tématem této kapitoly je duchovní stav lidí před potopou.