2. Křesťanům však stále ještě není známo, že všechno, co se ve výše zmíněných knihách Bible píše, a to až do nejmenších podrobností, se zabývá duchovními a nebeskými záležitostmi. A protože to není známo, není na Starý zákon kladen takový důraz jako na Nový. Že však Písmo ve skutečnosti pojednává o duchovních a nebeských otázkách, to by se dalo čekat na základě toho, že to, co je psáno v Bibli, pochází od Boha. Je tedy logické, že se v ní mluví o věcech týkajících se nebe, církve a náboženství. Pokud by tomu tak nebylo, nemohlo by se Bibli říkat Slovo Boží a ani by v sobě Bible nemohla mít život. A kde se tento život bere, ne-li v tom, co patří životu? Tedy v tom, co se jako celek i v jednotlivých detailech vztahuje k Pánu, jenž je Život Sám. Nic, co by nemělo k Pánu vztah, v sobě nemá život. A jakýkoli výraz v Bibli, který by v sobě neobsahoval Pána nebo se k Němu nějakým způsobem nevztahoval, by nebyl Boží.

8. Druhý stupeň znovuzrození nastává, když člověk začíná rozlišovat mezi tím, co pochází od něho (jeho vlastní myšlenky a přání) a tím, co pochází od Pána. To, co člověk dostal od Pána, je v Bibli označováno slovy zbytky, pozůstatky či prostě něco, co zůstane, co zbylo. Těmito termíny (latinsky: reliquiae) jsou myšleny základy duchovního života. Jsou to pravdy (tj. vědomosti související s vírou čili náboženské vědomosti) a dobra (tj. všechny pozitivní a příjemné prožitky související např. s láskou k rodičům a dalším blízkým lidem, se soucitem s trpícími atd.), jež člověk získává většinou v dětství. Ukládají se v člověkově nitru a nijak se neprojevují, dokud člověk nevstoupí do procesu znovuzrození (viz č. 561).

V současné době k druhému stupni duchovního vývoje dojde většina lidí jenom prostřednictvím pokušení, neštěstí nebo zármutku, díky kterým jsou tělesné a světské záležitosti přivedeny do stavu klidu, téměř jako by odumřely. Tímto způsobem se odděluje to, co patří k vnějšímu člověku od toho, co patří k člověku vnitřnímu. Ve vnitřním člověku tedy Pán ukládá základy duchovního života, které zde čekají na tuto chvíli a pro tento účel - nástup druhého stupně znovuzrození.

152. Je evidentní, že žádná opravdová, tedy tělesná, žena z žebra muže nebyla vytvořena a že slova o vytvoření ženy z žebra muže v sobě skrývají hlubší tajemství, než kdokoli až dosud tušil. Žena symbolizuje člověkovo vlastní Já. To je zřejmé z toho, že je to žena, kdo byl sveden. Nic totiž nesvádí člověka víc, než jeho vlastní Já, tj. jeho láska k sobě a láska k světským hodnotám.