Biblija

 

Exodus 30

Studija

   

1 Uděláš i oltář, na němž by se kadilo; z dříví setim uděláš jej.

2 Lokte zdélí, a lokte zšíří, čtverhraný bude, a dvou loket zvýší; z něho budou rohy jeho.

3 Obložíš pak jej zlatem čistým, svrchek jeho i po stranách vůkol i rohy jeho; a uděláš mu korunu zlatou vůkol.

4 Po dvou také kruzích zlatých uděláš u něho, pod korunou ve dvou úhlech jeho, po obou stranách jeho; a skrze ně provlečeš sochory, aby nošen byl na nich.

5 Ty pak sochory uděláš z dříví setim, a obložíš je zlatem.

6 A postavíš jej před oponou, za kterouž jest truhla svědectví, před slitovnicí, kteráž jest nad svědectvím, kdež přicházeti budu k tobě.

7 I kaditi bude na něm Aron kadidlem z vonných věcí; každého jitra, když spraví světla, kaditi bude.

8 Tolikéž když rozsvítí Aron lampy k večerou, kaditi bude kaděním vonných věcí ustavičně před Hospodinem po rodech vašich.

9 Nevložíte na něj kadidla cizího, ani zápalu, ani oběti suché, ani oběti mokré obětovati budete na něm.

10 Toliko očištění vykoná nad rohy jeho Aron jednou v roce, krví oběti za hřích v den očišťování; jednou v roce očištění vykoná na něm po rodech vašich; svatosvaté jest Hospodinu.

11 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:

12 Když vyzdvihneš hlavní summu synů Izraelských náležejících ku počtu, dá jeden každý výplatu duše své Hospodinu, když je počítati budeš, aby nebyla na nich rána, když sečteni budou.

13 Toto pak dají: Každý z těch, kteří jdou v počet, půl lotu dá, podlé lotu svatyně. (Dvadceti peněz platí ten lot.) Půl lotu obět pozdvižení bude Hospodinu.

14 Kdožkoli jde v počet od dvadcíti let a výše, tu obět pozdvižení ať dá Hospodinu.

15 Bohatý nedá více, a chudý nedá méně, než půl lotu, když dávati budou obět pozdvižení Hospodinu k očištění duší vašich.

16 A vezma stříbro očištění od synů Izraelských, dáš je na potřeby k službě stánku úmluvy; a bude to synům Izraelským na památku před Hospodinem k očištění duší vašich.

17 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

18 Uděláš i umyvadlo měděné k umývání a podstavek jeho měděný, a postavíš je mezi stánkem úmluvy a oltářem, a naleješ do něho vody.

19 Umývati budou z něho Aron i synové jeho ruce své i nohy své.

20 Když vcházeti budou do stánku úmluvy, umývati se budou vodou, aby nezemřeli, aneb když by měli přistupovati k oltáři, aby sloužili, a zapalovali obět ohnivou Hospodinu.

21 I budou umývati ruce i nohy své, aby nezemřeli. A bude jim ustanovení toto věčné, Aronovi i semeni jeho po rodech jejich.

22 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

23 Ty pak vezmi sobě vonných věcí předních: Mirry nejčistší pět set lotů, a skořice vonné polovici toho, totiž dvě stě a padesát, a prustvorce vonného dvě stě a padesát;

24 Kasie pak pět set lotů na váhu svatyně, oleje olivového míru hin.

25 A uděláš z toho olej pomazání svatého, mast nejvýbornější dílem apatykářským. olej pomazání svatého bude.

26 Pomažeš jím stánku úmluvy i truhly svědectví,

27 A stolu i všech nádob k němu, svícnu i všech nádob jeho, i oltáře, na němž se kadí;

28 Oltáře také, na němž se pálí oběti, a všech nádob jeho, i umyvadla s podstavkem jeho.

29 Tak posvětíš jich, aby byly nejsvětější. Cožkoli dotkne se jich, posvěceno bude.

30 Arona také a synů jeho pomažeš, a posvětíš jich, aby úřad kněžský konali přede mnou.

31 K synům pak Izraelským mluviti budeš, řka: Tento olej pomazání svatého bude mi v národech vašich.

32 Tělo člověka nebude mazáno jím, a podlé složení jeho neuděláte podobného. Svatýť jest, svatý vám bude.

33 Kdo by koli udělal mast podobnou, a neb mazal by jí cizího, vyhlazen bude z lidu svého.

34 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vezmi sobě vonných věcí, balsamu, onychi, galbanu vonného, a kadidla čistého; jednostejná váha toho bude.

35 A uděláš z toho kadidlo, složení dílem apatykářským smíšené, čisté a svaté.

36 A ztluka to drobně, klásti budeš z něho před svědectvím v stánku úmluvy, kdež přicházeti budu k tobě. Nejsvětější to vám bude.

37 Neuděláte sobě kadidla podlé složení tohoto, kteréž připravíš; za svatou věc tobě bude pro Hospodina.

38 Kdo by koli dělal co podobného k vůni sobě, vyhlazen bude z lidu svého.

   

Iz Swedenborgovih djela

 

Apocalypse Revealed #555

Proučite ovaj odlomak

  
/ 962  
  

555. "And they overcame it by the blood of the Lamb and by the word of their testimony." (12:11) This symbolizes victory gained by the Divine truth of the Word and thus by an acknowledgment that the Lord is God of heaven and earth and that the Ten Commandments are commandments for life in accordance with which a person should live.

It may be seen in no. 379 above that the blood of the Lamb is the Divine truth emanating from the Lord, which is the Divine truth of the Word; in nos. 6, 16 above, that the testimony is Divine truth; and in nos. 490, 506, that it is in particular these two tenets, that the Lord is God of heaven and earth, and that the Ten Commandments are commandments to be lived. The Ten Commandments are also accordingly called the testimony in Exodus 25:22; 31:7, 18; 32:15, Leviticus 16:13, Numbers 17:4, Psalms 78:5; 132:12.

People caught up in faith alone today believe that the blood of the Lamb refers to the Lord's suffering of the cross, principally because they make the Lord's suffering of the cross the chief tenet of their dogma, saying that by this He took upon Himself the condemnation of the Law, made satisfaction to the Father, and reconciled to Him the human race, and so on.

But that is not the case. Rather the Lord came into the world to conquer the hells and glorify His humanity, and His suffering of the cross was the last battle by which He completely overcame the hells and completely glorified His humanity, as may be seen in The Doctrine of the New Jerusalem Regarding the Lord, nos. 12-14.

Consequently it can be seen that the blood of the Lamb does not mean here the suffering of the cross as maintained by current dogma.

That the blood of the Lamb means the Divine truth emanating from the Lord, which is the Divine truth of the Word, can be seen from the fact that the Lord embodies the Word, and that because He embodies the Word, the Divine truth in it is His blood, and the Divine goodness in it His body.

This may be clearly shown by asking whether everyone does not embody his own goodness and his own truth. And because goodness is a matter of the will, and truth a matter of the intellect, whether everyone does not embody his own will and his own intellect. What else constitutes the person? Is not a person in essence these two entities? The Lord, however, is goodness itself and truth itself, or Divine good and Divine truth, and these two also constitute the Word.

  
/ 962  
  

Many thanks to the General Church of the New Jerusalem, and to Rev. N.B. Rogers, translator, for the permission to use this translation.