Biblija

 

Deuteronomium 10

Studija

   

1 Toho času řekl mi Hospodin: Vyhlaď sobě dvě dsky kamenné, podobné prvním, a vstup ke mně na horu, a udělej sobě truhlu dřevěnou.

2 I napíši na dskách těch slova, kteráž byla na dskách prvních, kteréž jsi rozrazil, a vložíš je do té truhly.

3 Tedy udělal jsem truhlu z dříví setim, a vyhladiv dvě dsky kamenné, podobné prvním, vstoupil jsem na horu, nesa ty dvě dsky v rukou svých.

4 I napsal na těch dskách, tak jakž prvé byl napsal, deset slov, kteráž mluvil k vám Hospodin na hoře z prostředku ohně v den shromáždění onoho, a dal je Hospodin mně.

5 A obrátiv se, sstoupil jsem s hory té, a vložil jsem ty dsky do truhly, kterouž jsem byl udělal, a byly tam, jakož mi přikázal Hospodin.

6 Synové pak Izraelští hnuli se z Beerot synů Jakan do Moserah. Tam umřel Aron, a tu jest pochován; i konal úřad kněžský na místě jeho Eleazar, syn jeho.

7 Odtud táhli do Gadgad, a z Gadgad do Jotbata, do země vod tekutých.

8 Toho času oddělil Hospodin pokolení Léví, aby nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, a aby stáli před Hospodinem k službě jemu, a k dobrořečení ve jménu jeho až do dnešního dne.

9 Pročež nemělo pokolení Léví dílu a dědictví s bratřími svými, nebo Hospodin jest dědictví jeho, jakož mluvil k němu Hospodin Bůh tvůj.

10 Já pak zůstal jsem na té hoře jako dnů prvních, čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, a uslyšel mne Hospodin i tehdáž, a nechtěl shladiti tebe.

11 Potom řekl mi Hospodin: Vstaň, jdi, předcházeje lid, aby vešli a vládli zemí, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jejich, že jim ji dám.

12 Nyní tedy, Izraeli, čeho žádá Hospodin Bůh tvůj od tebe? Jediné abys se bál Hospodina Boha svého, a chodil po všech cestách jeho, a abys miloval ho, a sloužil Hospodinu Bohu svému v celém srdci svém, a ve vší duši své,

13 Ostříhaje přikázaní Hospodinových a ustanovení jeho, kteráž já přikazuji tobě dnes k tvému dobrému.

14 Aj, Hospodina Boha tvého jest nebe i nebesa nebes, země a všecky věci, kteréž jsou na ní.

15 Však toliko v otcích tvých zalíbilo se Hospodinu, aby je zamiloval, a vyvolil símě jejich po nich, vás totiž ze všech národů, jakož dnes vidíš.

16 Protož obřežtež neobřízku srdce svého, a šíje své nezatvrzujte více.

17 Nebo Hospodin Bůh váš, on jest Bůh bohů, a Pán pánů, Bůh silný, veliký, mocný a hrozný, kterýž nepřijímá osoby, ani béře darů,

18 Čině soud sirotku a vdově, miluje také příchozího, dávaje mu chléb a oděv.

19 Protož milujte hostě, nebo jste byli hosté v zemi Egyptské.

20 Hospodina Boha svého báti se budeš, jemu sloužiti, a jeho se přídržeti, a ve jménu jeho přisahati budeš.

21 Onť jest chvála tvá, a onť jest Bůh tvůj, kterýž učinil s tebou tyto veliké a hrozné věci, kteréž viděly oči tvé.

22 V sedmdesáti dušech sstoupili otcové tvoji do Egypta, nyní pak rozmnožil tě Hospodin Bůh tvůj, abys byl v množství jako hvězdy nebeské.

   

Iz Swedenborgovih djela

 

Arcana Coelestia #1812

Proučite ovaj odlomak

  
/ 10837  
  

1812. 'He believed in Jehovah' means the Lord's faith at that time. This is clear from the words themselves, and also from the train of thought in the internal sense, the train of thought being that while He lived in the world the Lord was engaged repeatedly in conflicts brought about by temptations, and was repeatedly victorious. And what is meant here by 'believing in Jehovah' is the truth that the Lord was filled repeatedly with an inmost confidence and faith that, because it was pure love out of which He was fighting for the salvation of the whole human race, He could not but be victorious. From the love out of which anyone fights it is known what his faith is. A person who fights out of any other love than love towards the neighbour and love towards the Lord's kingdom is not fighting out of faith, that is, he does not believe in Jehovah but in that which he loves; for the love itself for which he fights constitutes his faith. Take, for example, one who fights out of the love of becoming the greatest in heaven. He does not believe in Jehovah, but rather in himself, for wishing to become the greatest is wishing to have control over others. Thus he fights for control. It is the same with every other example that may be taken. From the love itself therefore out of which a person fights one may know what his faith is.

[2] The Lord however, in all His conflicts brought about by temptations, never fought out of self-love, that is, for Himself, but for all throughout the universe. He did not fight therefore to become the greatest in heaven, for that is contrary to Divine love. He scarcely did so to become the least. He fought solely so that all others might become something and be saved, as He Himself also declares in Mark,

The two sons of Zebedee said, Grant us to sit in Your glory, one on Your right hand and the other on Your left. Jesus said, Whoever would be great among you must be your minister, and whoever would be first among you must be slave of all. For the Son of Man also came not to be ministered to but to minister, and to give His life 1 as the price of redemption for many. Mark 10:37, 43-45.

This is the love, that is, the faith, out of which the Lord fought, and which is meant by 'believing in Jehovah'.

Bilješke:

1. literally, soul

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.