बाइबल

 

Numeri 22

पढाई करना

   

1 I táhli synové Izraelští a položili se na polích Moábských, nedocházeje k Jordánu, naproti Jerichu.

2 A viděl Balák, syn Seforův, všecko, co učinil Izrael Amorejskému.

3 I bál se Moáb toho lidu velmi, proto že ho bylo mnoho, a svíral se pro přítomnost synů Izraelských.

4 Protož řekl Moáb k starším Madianským: Tudíž toto množství požere všecko, což jest vůkol nás, jako sžírá vůl trávu polní. Byl pak Balák, syn Seforův, toho času králem Moábským.

5 I poslal posly k Balámovi, synu Beorovu, do města Petor, kteréž jest při řece v zemi vlasti jeho, aby povolal ho, řka: Aj, lid vyšel z Egypta, aj, přikryl svrchek země, a usazuje se proti mně.

6 Protož nyní poď medle, zlořeč mně k vůli lidu tomuto,nebo silnější mne jest; snad svítězím nad ním, a porazím jej, aneb vyženu z země této. Vím zajisté, že komuž ty žehnáš, požehnaný bude, a komuž ty zlořečíš, bude zlořečený.

7 Tedy šli starší Moábští a starší Madianští, nesouce v rukou svých peníze za zlořečení; i přišli k Balámovi, a vypravovali mu slova Balákova.

8 On pak řekl jim: Pobuďte zde přes tuto noc, a dám vám odpověd, jakž mi mluviti bude Hospodin. I zůstala knížata Moábská s Balámem.

9 Přišel pak Bůh k Balámovi a řekl: Kdo jsou ti muži u tebe?

10 Odpověděl Balám Bohu: Balák, syn Seforův, král Moábský, poslal ke mně, řka:

11 Aj, lid ten, kterýž vyšel z Egypta, přikryl svrchek země; protož nyní poď, proklň mi jej, snad svítězím, bojuje s ním, a vyženu jej.

12 I řekl Bůh k Balámovi: Nechoď s nimi, aniž zlořeč lidu tomu, nebo požehnaný jest.

13 Tedy Balám vstav ráno, řekl knížatům Balákovým: Navraťte se do země své, nebo nechce mi dopustiti Hospodin, abych šel s vámi.

14 A vstavše knížata Moábská, přišli k Balákovi a řekli: Nechtěl Balám jíti s námi.

15 Tedy opět poslal Balák více knížat a znamenitějších, nežli první.

16 Kteříž přišedše k Balámovi, řekli jemu: Toto praví Balák, syn Seforův: Nezpěčuj se, prosím, přijíti ke mně.

17 Nebo velikou ctí tě ctíti chci, a což mi koli rozkážeš, učiním; protož přiď, prosím, proklň mi lid tento.

18 Odpovídaje pak Balám, řekl služebníkům Balákovým: Byť mi pak dal Balák plný dům svůj stříbra a zlata, nemohl bych přestoupiti slova Hospodina Boha svého, a učiniti proti němu malé neb veliké věci.

19 Nyní však zůstaňte, prosím, zde i vy také této noci, abych zvěděl, co dále mluviti bude Hospodin se mnou.

20 Přišed pak Bůh k Balámovi v noci, řekl jemu: Poněvadž proto, aby povolali tě, přišli muži tito, vstana, jdi s nimi, a však což přikáži tobě, to čiň.

21 Tedy Balám vstav ráno, osedlal oslici svou, a bral se s knížaty Moábskými.

22 Ale rozpálil se hněv Boží, proto že jel s nimi, a postavil se anděl Hospodinův na cestě, aby mu překazil; on pak seděl na oslici své, maje s sebou dva služebníky své.

23 A když uzřela oslice anděla Hospodinova, an stojí na cestě, a meč jeho vytržený v ruce jeho, uhnula se s cesty, a šla polem. I bil ji Balám, aby ji navedl zase na cestu.

24 A anděl Hospodinův stál na stezce u vinice mezi dvěma zídkami.

25 Viduci pak oslice anděla Hospodinova, přitiskla se ke zdi, přitřela také nohu Balámovi ke zdi; pročež opět bil ji.

26 Potom anděl Hospodinův šel dále, a stál v úzkém místě, kdež nebylo žádné cesty k uchýlení se na pravo neb na levo.

27 A viduci oslice anděla Hospodinova, padla pod Balámem; pročež rozhněval se velmi Balám, a bil oslici kyjem.

28 I otevřel Hospodin ústa oslice, a řekla Balámovi: Cožť jsem učinila, že již po třetí mne biješ?

29 Řekl Balám k oslici: To, že jsi mne v posměch uvedla. Ó bych měl meč v rukou, jistě bych tě již zabil.

30 Odpověděla oslice Balámovi: Zdaliž nejsem oslice tvá? Jezdíval jsi na mně, jak jsi mne dostal, až do dnes; zdaliž jsem kdy obyčej měla tak činiti tobě? Kterýž odpověděl: Nikdy.

31 V tom otevřel Hospodin oči Balámovy, i uzřel anděla Hospodinova, an stojí na cestě, maje meč dobytý v ruce své; a nakloniv hlavy, poklonu učinil na tvář svou.

32 I mluvil k němu anděl Hospodinův: Proč jsi bil oslici svou po třikrát? Aj, já vyšel jsem, abych se protivil tobě; nebo uchýlil jsi se s cesty přede mnou.

33 Když viděla mne oslice, vyhnula mi již po třikrát; a byť mi se byla nevyhnula, již bych byl také tebe zabil, a jí živé nechal.

34 Odpověděl Balám andělu Hospodinovu: Zhřešilť jsem, nebo jsem nevěděl, že ty stojíš proti mně na cestě; protož nyní, jestliže se nelíbí tobě, raději navrátím se domů.

35 Řekl anděl Hospodinův k Balámovi: Jdi s muži těmi, avšak slovo, kteréž mluviti budu tobě, to mluviti budeš. Tedy šel Balám s knížaty Balákovými.

36 Uslyšev pak Balák o příchodu Balámovu, vyšel proti němu do města Moábského, kteréž bylo při řece Arnon, jenž jest při konci pomezí.

37 I řekl Balák Balámovi: Zdaliž jsem víc než jednou neposílal pro tě? Pročež jsi tedy nepřišel ke mně? Proto-li, že bych tě náležitě uctiti nemohl?

38 Odpověděl Balám Balákovi: Aj, již jsem přišel k tobě; nyní pak zdaliž všelijak budu co moci mluviti? Slovo, kteréž vložil Bůh v ústa má, to mluviti budu.

39 I bral se Balám s Balákem, a přijeli do města Husot.

40 Kdežto nabiv Balák volů a ovec, poslal k Balámovi a k knížatům, kteříž s ním byli.

41 Nazejtří pak ráno, pojav Balák Baláma, uvedl ho na výsosti modly Bál, odkudž shlédl i nejdalší díl lidu Izraelského.

   

टीका

 

King

  
Meeting of three kings in Potsdam and Charlottenburg, 1709, by Samuel Theodor Gericke

In Genesis 14:1, kings signify apparent goods and truths having the upper hand. In the next verse, they stand for the dominant evils and falsities against which the Lord fought as he passed He grew up on Earth.

In Genesis 14:3, we see that these evils and falsities were unclean; and in Genesis 14:4, that they burst forth later. (Arcana Coelestia 1661-1664).

In Genesis 14:14-15, this signifies that the Lord gained victory over them the evils represented earlier in the chapter. (Arcana Coelestia 1711-1715)

In Isaiah 33:17, a king signifies seeing genuine truth. (Apocalypse Explained 304[31])

In Revelation 9:11, a king signifies one who is in truth from an affection for what is good, and abstractly that truth itself -- here, in the opposite sense. (Apocalypse Revealed 440)

स्वीडनबॉर्ग के कार्यों से

 

Arcana Coelestia #1712

इस मार्ग का अध्ययन करें

  
/ 10837  
  

1712. That 'he divided himself against them by night' means the shade which the apparent goods and truths were in is clear from the meaning of 'night' as a state of shade. It is called a state of shade when a person does not know whether good and truth are apparent or genuine. While a person is limited to apparent good and truth he imagines that these are genuine good and truth. It is the evil and falsity present in apparent good and truth that produce the shade and cause them to be seen as genuine. What else can people who are in ignorance know than that the good they do is their own, and that the truth they think is their own? The same applies to people who ascribe the good deeds they do to themselves and place merit in them, unaware of the fact that in this case those deeds are not good though they appear to be so, and that the proprium and the self-merit they place in them are evils and falsities that cause obscurity and darkness. And the same applies in many other instances.

[2] What evil and falsity are like, and how much evil and falsity lie concealed in such deeds, cannot possibly be seen so clearly in the life of the body as in the next life, where these are presented to view altogether as in broad daylight. But it is different if a person acts out of ignorance that has not been confirmed, for in that case those evils and falsities are easily dispersed. But if people confirm themselves in the notion that they are able to do good and to withstand evil by their own powers, and that thus they merit salvation, such a notion remains attached, and causes the good to be evil, and the truth to be falsity. Yet for all this, order requires that a person should do good as though from himself, and ought not therefore to stay his hand and think to himself, 'If I am unable to do anything good at all from myself I must wait for immediate influx' and so remain inactive. This is also contrary to order. Man ought to do good as though from himself; but when he stops to reflect on the good he is doing or has done, let him think, acknowledge, and believe that the Lord present with him has accomplished it.

[3] If by thinking as described he gives up acting as of himself he is not a subject into whom the Lord can operate. The Lord cannot flow into anyone who deprives himself of everything into which power has to be introduced. He is like someone who is not willing to learn anything except through a revelation made to him; or like someone who is not willing to teach anything unless the words are put into his mouth; or like someone who is unwilling to attempt anything unless he is directed as one without a will. But if this were done he would be more indignant still at being like an inanimate object. In fact however that which is animated by the Lord in a person is the very thing which makes it seem as though it were from himself. That man does not live from himself is an eternal truth; yet if he did not appear to do so he could not possibly live at all.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.