बाइबल

 

Jóel 2

पढाई करना

   

1 Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest,

2 Den temnosti a mračna, Den oblaku a mrákoty, jako záře jitřní rozprostřená po horách: Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od věků, aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů.

3 Před tváří jeho oheň zžírati bude, a za ním plamen plápolati; Před ním země tato jako zahrada Eden, ale po něm bude poušť přehrozná, a aniž bude, což by ušlo Před ním.

4 Způsob jeho bude jako způsob koní, a jako jízdní, tak poběhnou.

5 Jako s hřmotem vozů po vrších hor skákati budou, jako hluk plamene ohně zžírajícího strniště, jako lid silný zšikovaný k bitvě.

6 Tváři jeho děsiti se budou lidé, všecky tváře zčernají jako hrnec.

7 Jako rekové poběhnou, jako muži váleční vstoupí na zed, a jeden každý cestou svou půjde, aniž se uchýlí z stezek svých.

8 Jeden druhého nebude tlačiti, každý silnicí svou půjde, a byť i na meč upadli, nebudou raněni.

9 Po městě těkati budou, po zdech běhati, na domy vstupovati, a okny polezou jako zloděj.

10 Před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj.

11 Hospodin pak sám vydá hlas svůj před vojskem svým, proto že velmi veliký bude tábor jeho, proto že silný ten, kdož vykoná slovo jeho. (Nebo veliký bude den Hospodinův a hrozný náramně), i kdož jej bude moci snésti?

12 A protož ještě nyní dí Hospodin: Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením.

13 A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého.

14 Kdo , neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezůstaví-li po něm požehnání, oběti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu.

15 Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění.

16 Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, shromažďte starce, shromažďte maličké i ty, jenž prsí požívají; nechť vyjde ženich z pokojíka svého a nevěsta z schrany své.

17 Kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich?

18 I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své, a slituje se nad lidem svým.

19 A ohlásí se Hospodin, a řekne lidu svému: Aj, já pošli vám obilé, mest a olej, i budete jím nasyceni, aniž vás vydám více v pohanění mezi pohany.

20 Nebo půlnoční vojsko vzdálím od vás, a zaženu je do země vyprahlé a pusté, přední houf jeho k moři východnímu, konec pak jeho k moři nejdalšímu; i vzejde z něho smrad a puch, jakžkoli sobě mocně počíná.

21 Neboj se země, plésej a vesel se; neboť mocně dělati bude Hospodin dílo své.

22 Nebojtež se zvířátka polí mých; neboť se zotaví pastviska na poušti, a stromoví přinese ovoce své, fík i vinný kmen vydadí moc svou.

23 I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas.

24 I budou naplněny stodoly obilím, a oplývati budou presové mstem a olejem.

25 A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky, brouci, chroustové a housenky, vojsko mé veliké, kteréž jsem posílal na vás.

26 Budete zajisté míti co jísti, a nasyceni jsouce, chváliti budete jméno Hospodina Boha svého, kterýž učinil s vámi divné věci, aniž zahanben bude lid můj na věky.

27 A poznáte, že já jsem u prostřed Izraele, a že já Hospodin jsem Bohem vaším, a že není žádného jiného; neboť nebude zahanben lid můj na věky.

28 I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tělo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidění vídati budou.

29 Nýbrž i na služebníky a na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého,

30 A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dymové.

31 Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný,

32 A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, vysvobozen bude; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Hospodin, totiž v ostatcích, kterýchž povolá Hospodin.

   

टीका

 

Wilderness

  

'Wilderness' signifies something with little life in it, as described in the internal sense in Luke 1:80 'Wilderness' signifies somewhere there is no good because there is no truth. 'Wilderness,' as in Jeremiah 23:10, signifies the Word when it is adulterated.

(सन्दर्भ: Arcana Coelestia 1927)


स्वीडनबॉर्ग के कार्यों से

 

Arcana Coelestia #2897

इस मार्ग का अध्ययन करें

  
/ 10837  
  

2897. The Word in the Ancient Church after the Flood however was derived from these people meant by 'Enoch'. The member of this Church, being spiritual and not celestial, knew but did not see with perception what was embodied in representatives and meaningful signs. And because these embodied Divine things they held out a use to members of that Church and were employed by them in their Divine worship, to the end that they might have a communication with heaven; for, as has been stated, all things in the world represent and mean such things as exist in heaven. Also the Word which they had was a written Word, consisting of Historical Sections and Prophetical Parts, like the Old Testament Word. But in course of time that Word came to be lost. The historical sections were called The Wars of Jehovah, and the prophetical parts The Utterances, as is clear in Moses, Numbers 21:14, 27, where they are quoted. The historical sections of their Word were written in the prophetical style and were for the most part made-up historical narratives, like those in Chapters 1-11 of Genesis, as is evident from the quotations of those historical narratives in Moses, where the following words occur,

Therefore it is said in The Book of The Wars of Jehovah, Waheb in Suphah, and the streams of Arnon, and the descent of the streams which runs down to the dwelling at Ar and leans to the border of Moab. Numbers 21:14-15.

The prophetical parts of their Word were written in a style similar to the prophetical parts of the Old Testament, as is also evident from the quotation of these in Moses, where the following words occur,

Therefore The Utterances (or The Utterers of Prophecies) say, Come to Heshbon the city of Sihon shall be built and established. For fire went out of Heshbon flame out of the city of Sihon. It consumed Ar of Moab, the lords of the high places of Arnon. Woe to you, O Moab! You have perished, O people of Chemosh! He gave his sons as fugitives, and his daughters into captivity, to Sihon, king of the Amorites. But we shot at them; Heshbon has perished even to Dibon; and we have laid waste even to Nophah, which reaches even to Medebah. Numbers 21:27-30.

These prophetical utterances embody heavenly arcana in the same way as the prophetical parts of the Old Testament. This is quite evident not only from the fact that Moses copied them and applied them to the state of affairs prevailing in his own day, but also from the fact that almost the same words occur in Jeremiah. Included there among his prophetical sayings, they hold - as becomes clear from what has been stated about the internal sense of the Word - as many heavenly arcana within them as they consist of words. Those sayings as they occur in Jeremiah are as follows,

A fire has gone out of Heshbon, and a flame from between Sihon, and has devoured the corner of Moab and the crown of the head of the sons of tumult. Woe to you, O Moab! The people of Chemosh have perished, for your sons have been taken away into captivity, and your daughters into captivity. Jeremiah 48:45-46.

From this also it is evident that that Word too possessed an internal sense. Regarding the Ancient Church after the Flood, see 640, 641, 765, 1238, 1327, 2385.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.