बाइबल

 

Deuteronomium 31

पढाई करना

   

1 Přišed tedy Mojžíš, mluvil slova ta ke všemu Izraelovi,

2 A řekl jim: Ve stu a ve dvadcíti letech jsem dnes, nemohuť již více vycházeti a vcházeti; a také řekl Hospodin ke mně: Nepřejdeš Jordánu tohoto.

3 Hospodin Bůh tvůj předcházející tebe vyhladí ty národy od tváři tvé, a ty dědičně je opanuješ, a Jozue tento půjde před tebou,jakož řekl Hospodin.

4 I učiní Hospodin jim, jakož učinil Seonovi a Ogovi králům Amorejským a zemi jejich, kteréž vyhladil.

5 Protož když je dá Hospodin vám, tedy učiníte jim vedlé každého přikázaní, kteréž jsem přikázal vám.

6 Buďte silní a zmužile se mějte, nebojte se, ani se lekejte tváři jejich, nebo Hospodin Bůh tvůj, on jde s tebou, neopustíť a nezanechá tebe.

7 Tedy povolal Mojžíš Jozue a řekl jemu před očima všeho Izraele: Budiž silný a zmužile se měj, nebo ty vejdeš s lidem tímto do země, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům jejich, že ji dá jim, a ty ji rozdělíš jim v dědictví.

8 Hospodin pak předcházející tě, onť bude s tebou, neopustí tě, aniž tě zanechá; neboj se, ani se strachuj.

9 I napsal Mojžíš zákon tento a dal jej kněžím, synům Léví, kteříž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, a všechněm starším Izraelským,

10 A přikázal jim Mojžíš, řka: Každého léta sedmého, v jistý čas léta odpuštění, v svátek stanů,

11 Když přijde všecken Izrael a postaví se před Hospodinem Bohem tvým na místě, kteréž by vyvolil, čísti budeš zákon tento přede vším Izraelem v uších jejich,

12 Shromáždě lid, muže i ženy, i děti, i příchozí své, kteříž jsou v branách tvých, aby slyšíce, učili se a báli se Hospodina Boha vašeho, a hleděli činiti všecka slova zákona tohoto.

13 Synové také jejich, kteříž ještě toho nepoznali, ať slyší a učí se báti Hospodina Boha vašeho po všecky dny, v nichž živi budete na zemi, do níž, přejdouce Jordán, vejdete, abyste ji dědičně obdrželi.

14 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, již se přiblížili dnové tvoji, abys umřel. Povolej Jozue, a postavte se oba v stánku úmluvy, a přikáži jemu. Šel tedy Mojžíš a Jozue, a postavili se v stánku úmluvy.

15 I ukázal se Hospodin v stánku v sloupě oblakovém, a postavil se sloup oblakový nade dveřmi stánku.

16 Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Aj, ty již usneš s otci svými, potom lid tento vstana, smilniti bude, následuje bohů cizozemců země této, do níž vchází, aby bydlil u prostřed ní; tu mne opustí a zruší smlouvu mou, kterouž jsem učinil s ním.

17 Protož rozhněvá se na něj prchlivost má v ten den, a opustím je, i skryji tvář svou od nich, a bude sežrán, i přijdou na něj mnohé věci zlé a úzkosti. I řekne v ten den: Zdaliž ne proto přišly na mne tyto zlé věci, že Bůh můj není u prostřed mne?

18 Já pak daleko skryji tvář svou v ten den pro všecko to zlé, kteréž páchal, jakž se obrátil k bohům cizím.

19 Protož nyní napište sobě píseň tuto, a uč jí syny Izraelské; vlož ji v ústa jejich, aby ta píseň byla mi za svědka proti synům Izraelským.

20 Nebo uvedu jej do země, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jeho, oplývající mlékem a strdí, kdežto bude jísti a nasytí se a ztuční. Tehdy obrátí se k bohům cizím a sloužiti bude jim, i popudí mne a zruší smlouvu mou.

21 A když přijdou na něj mnohé zlé věci a úzkosti, tehdy bude jemu tato píseň na svědectví, (nebo nepřijde v zapomenutí, aniž odejde od úst semene jeho). Známť zajisté myšlení jeho, a co on ještě dnes činiti bude, prvé nežli jej uvedu do země, kterouž jsem s přísahou zaslíbil.

22 Tedy napsal Mojžíš tu píseň v ten den a učil jí syny Izraelské.

23 Potom dal přikázaní Jozue, synu Nun, řka: Budiž silný, a měj se zmužile, nebo ty uvedeš syny Izraelské do země, kterouž jsem jim s přísahou zaslíbil, a já budu s tebou.

24 Stalo se pak, když napsal Mojžíš slova zákona tohoto v knize, a dokonal je,

25 Že přikázal Levítům, kteříž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, řka:

26 Vezměte tu knihu zákona a vložte ji v straně truhly smlouvy Hospodina Boha vašeho, ať jest tam proti vám na svědectví.

27 Nebo já znám zpouru tvou a zatvrdilost šíje tvé. Aj, poněvadž, když jsem já ještě živ nyní s vámi, zpurní jste bývali Hospodinu, čím tedy více, když já umru?

28 Shromažďte ke mně všecky starší pokolení svých a správce vaše, abych mluvil v uši jejich slova tato, a osvědčil proti nim nebem i zemí.

29 Nebo vím, že po mé smrti velmi porušíte se a vystoupíte z cesty, kterouž jsem přikázal vám; pročež přijde na vás toto zlé v posledních dnech, když byste činili to, což se nelíbí Hospodinu, popouzejíce ho dílem rukou svých.

30 Mluvil tedy Mojžíš v uši všeho shromáždění Izraelského slova písně této, až je i dokonal.

   

स्वीडनबॉर्ग के कार्यों से

 

Apocalypse Explained #120

इस मार्ग का अध्ययन करें

  
/ 1232  
  

120. But are a synagogue of Satan. That this signifies the doctrine of all their falsities, is evident from the signification of synagogue, as being doctrine (concerning which we shall speak presently); and from the signification of Satan, as being the hell whence all falsities go forth. There are two kinds of hells, one in which are those who are in evils, and the other in which are those who are in the falsities of evil. The hell in which the former are, is by one expression called the Devil, and that in which the latter are, is called by one expression Satan. That the hells are thus named is totally unknown to those who are unacquainted with the particulars concerning them, and who have formed the opinion about the devil that he was created an angel of light, and that, because he rebelled, he was cast down with his crew, and in this way hell was made. (That the hells are called by the names Devil and Satan, may be seen in the work, Heaven and Hell 311, 544, 553; and in the small work, The Last Judgment, in the article where it is shown that heaven and hell are from the human race, n. 14-22.) Besides, it should be known, that as all goods and truths proceed out of the heavens from the Lord, so all evils and falsities are from the hells. He who believes that they proceed from any other source is much deceived.

[2] Man is only a receptacle of these, and to whichever he turns himself, he receives therefrom. If he turns himself to heaven, which is brought about by the goods of love and the truths of faith, he then receives goods and truths from the Lord; but if he turns himself to hell, which is brought about by the evils of love and the falsities of faith, he then receives evils and falsities from hell. Now, because all evils and falsities are from the hells, and as the hells are designated, by one expression, either the Devil or Satan, it follows, that by the Devil are also signified all evils, and by Satan all falsities. This is why a synagogue of Satan signifies all kinds of false doctrine.

[3] The reason why by synagogue is signified doctrine is, that doctrine was taught in the synagogues, and also because differences in doctrinal matters were there adjusted. That doctrine was taught in the synagogues, is clear from Matthew 4:23; 9:35 13:54; Mark 1:21, 22, 29, 39; 6:2; Luke 4:15, 16, 44; 13:10, 14; John 18:20. That differences in doctrinals were adjusted in the synagogues, may be concluded from what is said in Matthew 10:17; Mark 13:9; Luke 12:11; 21:12; John 9:22; 12:42; 16:2, 3.

That there was every kind of false doctrine among the Jewish nation, is evident from many things known concerning that nation; for instance, that they deny the Lord, that they expect a Messiah who shall establish an earthly kingdom, and exalt them above all the other nations of the world; that they place all worship in externals, and reject the internals of worship which belong to faith and love to the Lord; that they regard all things in the Word as referring to themselves, and falsify it by traditions of their own invention, as may be seen, Matthew 15:6-9; Mark 7:1-13. Moreover, what the character of that nation has been from the beginning, as to their interiors, is evident from the song of Moses (in Deuteronomy 32), and from many other places. (See also the citations from Arcana Coelestia, in The Doctrine of the New Jerusalem 248.)

  
/ 1232  
  

Translation by Isaiah Tansley. Many thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.