Commentaire

 

Svoboda projevu. Svobodná myšlenka. Svobodné náboženství.

      |

Par New Christian Bible Study Staff (traduit automatiquement en čeština)

Sunrise over a field of grain.

Svoboda projevu. Svoboda myšlení. Svoboda náboženství. Jsou důležité. Jsou ve zprávách. Jak souvisí s křesťanstvím? Pojďme to začít přemýšlet.

Co o nich říká Bible?

Vezměte si jako příklad Jana Křtitele. Byl základním svobodným řečníkem, „hlasem jednoho volajícího na poušti“, který připravoval cestu Bohu. Mluvil svobodně a prohlásil nové živé náboženství. Pak však vešel Herodes, zajal ho, uvěznil a zabil. John (mám něco, o čem musím svobodně mluvit) je dobrý člověk; Herodes (nemám rád tvůj projev) je ten zlý.

v Daniel 6:7-23, je tu slavný příběh Daniela a Lví doupěte. Daniel byl uvržen do lvů, protože mluvil svobodně - modlil se k Jehovovi, ne ke králi Dariusovi - proti vládnímu nařízení. Daniel je hodný chlap. Darius, dokud nečiní pokání, je špatný člověk.

Snad nejsilnějším biblickým příkladem je Ježíšova služba, která vyžadovala svobodu projevu - svobodu formovat, učit a vytvářet nové náboženství. Jeho svoboda projevu způsobila převrat v myšlenkách jeho posluchačů. A co udělali mocní náboženští vůdci té doby? Obvinili ho z rouhání. Snažili se ho chytit. Aby ho odvolal. Být potichu. Věděl, že to nemůže udělat; Jeho úkolem bylo přinést do žíznivého světa nové pravdy.

Během Ježíšova vstupu do Jeruzaléma na Květnou neděli se koná skvělá scéna „svobody projevu“ Lukáš 19:37-40:

„A když už byl blízko sestupu Olivové hory, celé množství radujících se učedníků začalo chválit Boha velkým hlasem za všechna díla moci, která viděli, a řekl:„ Požehnaný král, který přichází ve jménu Páně! Mír v nebi a sláva na výsostech! ' Někteří farizeové z davu mu řekli: „Učiteli, kárej své učedníky.“ A on jim odpověděl a řekl jim: ‚Říkám vám: Pokud by tito měli mlčet, kameny by křičely. '

Toto jsou docela jasné příklady. Bible si cení svobody projevu.

Svoboda projevu a svobodné myšlení spolu úzce souvisejí. Hluboká komunikace je velkou součástí toho, co z nás dělá člověka. Lidé si prostřednictvím sdílených příběhů vytvořili schopnost spolupráce ve velkém měřítku. Pokud nemůžeme mluvit svobodně, ztrácíme schopnost komunikovat skutečné myšlenky, ztrácíme schopnost sdílet nové myšlenky a náš potenciál klesá.

Tady jsou tři výňatky z prací Swedenborga, které se k tomu vztahují:

„... když je omezen svoboda projevu a svoboda tisku, trpí také svoboda myšlení, tj. zkoumání věcí úplným a úplným způsobem ... Naše vyšší porozumění se tedy přizpůsobuje tak, aby vyhovovalo je zde spousta svobody říkat a dělat to, o čem uvažujeme. “ (Pravé křesťanské náboženství 814).

„Ani ve stavu intelektuální slepoty není nikdo reformován. I tito jednotlivci si nejsou vědomi pravd a nevědí o životě, protože v těchto věcech nás musí poučit naše rozlišování a naše vůle, která je musí jednat ven. Když naše vůle dělá to, co nám říká naše rozlišování, máme život v souladu s pravdami; ale když je naše rozlišování slepé, je naše vůle také zablokována. “ (Božská Prozřetelnost 144)

„Nikdo není reformován ve státech, kde chybí svoboda a racionalita.“ (Božská Prozřetelnost 38)

Mluvil jsem o tom s přítelem a on mi připomněl, že existují šedé oblasti, kde existuje určitá svoboda a rozlišovací schopnost, ale jsou omezené. Myslím, že má pravdu; většinou žijeme v těchto šedých oblastech. Pravděpodobně existují vzácné případy, kdy svoboda a racionalita jsou na nule - možná když je někdo v kómatu. A pochybuji, že někdo má 100% svobodu nebo rozlišovací schopnost. V některých ohledech to dělá svobodu projevu a svobodné myšlení ještě důležitější. Život není křišťálově čistý nebo svobodný a věci, které nám mohou pomoci, když hledáme porozumění a svobodu, jsou opravdu vzácné.

Příkladem je Helen Keller. V den, kdy Anne Sullivan dorazila do jejího domu, nazvala „narozeniny mé duše“. Ve své autobiografii, Příběh mého života (1903), Keller popsala okamžik, kdy si uvědomila, že pohyb prstů Anny, který jí do ruky hláskoval w-a-t-e-r, symbolizoval vodu, kterou jí leje na ruku:

„Stál jsem na místě a celá moje pozornost se upínala na pohyby jejích prstů. Najednou jsem pocítil mlhavé vědomí něčeho zapomenutého - vzrušení z opakující se myšlenky; a nějak se mi zjevilo tajemství jazyka ... Živé slovo probudil mou duši, dal jí světlo, naději, osvobodil ji! “

Helen Keller také řekla: „Člověk nikdy nemůže souhlasit s plazením, když cítí popud k vznášení.“

Svoboda projevu a svobodné myšlení se navzájem potřebují. A ... co náboženství?

Náboženství je základní sada myšlenek. Pokud nemůžete svobodně mluvit, vaše myšlení je otřeseno. Pokud nemůžete svobodně přemýšlet, jak můžete doufat, že se dostanete k základním myšlenkám o tom, proč existujeme a co budeme dělat - jak budeme žít? Náboženství je jádrem toho. I když náboženství úplně odmítnete, stále žijete v jakémsi systému víry, i když je materialistický nebo nihilistický.

Pokud vám bylo řečeno, čemu musíte věřit, obvykle to nefunguje moc dobře. Existuje přirozená tendence bouřit se. Tuto svobodu potřebujeme, abychom si to mohli vyřešit sami.

Albert Einstein řekl něco, co k tomu mluví:

"Ve skutečnosti není zázrakem, že moderní metody výuky ještě úplně neškrtily svatou zvědavost vyšetřování;" protože tato jemná malá rostlina kromě stimulace potřebuje hlavně svobodu. Bez toho by to bez problémů selhalo a zničilo. “

Paul Schilpp, „Albert Einstein: Filozof-vědec (1949)„ Autobiografické poznámky ““

A ... tady je další výňatek z práce Swedenborga, Nebe a peklo :

Jedním slovem, cokoli, co do nás nevstoupí ve svobodě, nezůstane s námi, protože to nepatří k naší lásce nebo záměrům; a cokoli, co nepatří k naší lásce nebo záměrům, nepatří k našemu duchu. Skutečnou realitou našeho ducha je láska nebo vůle - používáme frázi „láska nebo vůle“, protože cokoli milujeme, máme v úmyslu. Proto nemůžeme být reformováni, leda ve stavu svobody. (Nebe a Peklo 598)

M. Scott Peck posiluje tuto myšlenku:

Neexistuje nic jako dobré náboženství „hand-me-down“. Aby bylo naše náboženství životně důležité, aby bylo to nejlepší, čeho jsme schopni, musí být zcela osobní, kované zcela ohněm našeho dotazování a pochybování v kelímku naší vlastní zkušenosti s realitou.

M. Scott Peck - Cesta méně cestovaná

Nakonec se vraťme zpět a podívejme se, co o tom říká Bible, v těchto dvou pasážích:

Saul z Tarsu pronásledoval křesťany - snažil se zničit jejich svobodu vyznání. Měl zázračnou zkušenost s obrácením, která ho vedla k přejmenování na Pavla, velkého křesťanského učitele a evangelistu. (Skutky apoštolů 9)

Shadrach, Meshach a Abednego byli pronásledováni - uvrženi do ohnivé pece - za to, že uctívali svým vlastním způsobem a popírali edice Nebuchadnezzara. Zachránil je anděl, který jim zabránil v upálení. (Daniel 3)

Zabalit to ...

Je zcela jasné, že svoboda projevu, svobodné myšlení a svobodné náboženství jsou součástí stejné struktury. Jsou do značné míry součástí člověka. V Bibli jsou dobře podporováni. Byli zapleteni do lepších vlád naší doby.

Musíme se o ně dobře starat. Jsou nezbytné, abychom se mohli naučit pravdu a odmítat faleš - a „Přestaňte dělat zlo, naučte se dělat dobro.“ (Izajáš 1:16)

Des oeuvres de Swedenborg

 

Pravé křesťanství #814

Étudier ce passage

      
/ 853  

(Texte pour ce passage ne figure pas dans cette version.)

  
/ 853  

Many thanks to Lenka Máchová for her permission to use her translation on this site.

Le texte de la Bible

 

Danieli 6:7-23

Étudier

           

7 Uradili se všickni hejtmané království, vývodové, úředníci, správcové a vůdcové, abys ustanovil nařízení královské, a utvrdil zápověd: Kdož by koli vložil žádost na kteréhokoli boha neb člověka do třidcíti dnů, kromě na tebe, králi, aby uvržen byl do jámy lvové.

8 Nyní tedy, ó králi, potvrď zápovědi této, a vydej mandát, kterýž by nemohl změněn býti podlé práva Médského a Perského, kteréž jest neproměnitelné.

9 Pročež král Darius vydal mandát a zápověd.

10 Daniel pak, když se dověděl, že jest vydán mandát, všel do domu svého, kdež otevřená byla okna v pokoji jeho proti Jeruzalému, a třikrát za den klekal na kolena svá, a modlíval se a vyznával se Bohu svému, tak jakož prvé to činíval.

11 Tedy muži ti shromáždivše se a nalezše Daniele, an se modlí a pokorně prosí Boha svého,

12 Tedy přistoupili a mluvili k králi o zápovědi královské: Zdaliž jsi nevydal mandátu, aby každý člověk, kdož by koli něčeho žádal od kterého boha neb člověka až do třidcíti dnů, kromě od tebe, králi, uvržen byl do jámy lvové? Odpověděv král, řekl: Pravéť jest slovo to, podlé práva Médského a Perského, kteréž jest neproměnitelné.

13 Tedy odpovídajíce, řekli králi: Daniel ten, kterýž jest z zajatých synů Judských, nechtěl dbáti na tvé, ó králi, nařízení, ani na mandát tvůj, kterýž jsi vydal, ale třikrát za den modlívá se modlitbou svou.

14 Tedy král, jakž uslyšel tu řeč, velmi se zarmoutil nad tím, a uložil král v mysli své vysvoboditi Daniele, a až do západu slunce usiloval ho vytrhnouti.

15 Ale muži ti shromáždivše se k králi, mluvili jemu: Věz, králi, že jest takové právo u Médských a Perských, aby každá výpověd a nařízení, kteréž by král ustanovil, neproměnitelné bylo.

16 I řekl král, aby přivedli Daniele, a uvrhli jej do jámy lvové. Mluvil pak král a řekl Danielovi: Bůh tvůj, kterémuž sloužíš ustavičně, on vysvobodí tebe.

17 A přinesen jest kámen jeden, a položen na díru té jámy, a zapečetil ji král prstenem svým a prsteny knížat svých, aby nebyl změněn ortel při Danielovi.

18 I odšel král na palác svůj, a šel ležeti, nic nejeda, a ničímž se obveseliti nedal, tak že i sen jeho vzdálen byl od něho.

19 Tedy král hned ráno vstav na úsvitě, s chvátáním šel k jámě lvové.

20 A jakž se přiblížil k jámě, hlasem žalostným zavolal na Daniele, a promluviv král, řekl Danielovi: Danieli, služebníče Boha živého, Bůh tvůj, kterémuž ty sloužíš ustavičně, mohl-liž tě vysvoboditi od lvů?

21 Tedy Daniel mluvil s králem, řka: Králi, na věky buď živ.

22 Bůh můj poslal anděla svého, kterýž zavřel ústa lvů, aby mi neuškodili; nebo před ním nevina nalezena jest při mně, nýbrž ani proti tobě, králi, nic zlého jsem neučinil.

23 Tedy král velmi se z toho zradoval, a rozkázal Daniele vytáhnouti z jámy. I vytažen byl Daniel z jámy, a žádného úrazu není nalezeno na něm; nebo věřil v Boha svého.