Die Bibel

 

Genesis 8

Lernen

   

1 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.

2 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.

3 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,

4 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.

5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.

6 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,

7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.

8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.

9 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.

10 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.

11 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.

12 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.

13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.

14 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.

15 I mluvil Bůh k Noé, řka:

16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.

17 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.

18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;

19 Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.

20 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.

21 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

22 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Tajemství nebe #893

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

893. Genesis 8:13: „V šestistém prvním roce, (ve Swedenborgově překladu je zde vložen výraz na počátku,) prvního dne prvního měsíce vyschla na zemi voda. Noe odkryl střechu, vyhlédl – a hle, povrch země (Swedenborgův překlad zde uvádí místo slovo země slovo půda, tedy povrch půdy) už byl suchý.” (Katolický liturgický překlad)

Slova v šestistém prvním roce zobrazují zakončení něčeho. Na počátku, prvního dne prvního měsíce symbolizuje počátek, vyschla na zemi voda znamená, že v té době nebyly nepravdy zjevné. Noe odkryl střechu, vyhlédl zobrazuje světlo rozsvícené pravdami víry, které uznával a kterým věřil poté, co byly odstraněny nepravdy. Slova a hle, povrch země už byl suchý symbolizují znovuzrození.

To, že slova v šestistém prvním roce zobrazují zakončení něčeho, je patrné z významu čísla šest set, což je počátek. O čísle šest set se pojednává v 7. kapitole Genesis, verš 6 (č. 737), kde je řečeno, že jde o počátek pokušení. Konec pokušení je určen stejným číslem s tím, že uběhl nyní celý rok a tedy to, co se uskutečnilo, stalo se na konci roku, a proto jsou přidána slova na počátku, prvního dne prvního měsíce, která symbolizují počátek. Ve Slově Božím je každé celé období označeno jako den, týden nebo měsíc, i kdyby tím bylo myšleno sto nebo tisíc let. Např. dny, o kterých se píše v 1. kapitole Genesis, symbolizují stupně znovuzrození člověka Nejstarší církve. Ve vnitřním smyslu den a rok neznamenají nic jiného než nějaký časový úsek, a proto zároveň znamenají nějaký stav. Z toho plyne, že rok v Písmu soustavně zobrazuje časový úsek a zároveň duchovní stav. Např. u Izajáše 61:2:

...vyhlásit rok Hospodinovy přízně a den pomsty našeho Boha; potěšit všechny truchlící ... (Český studijní překlad)

Tato slova pojednávají o příchodu Pána.

Izajáš 63:4:

...neboť v mém srdci byl den pomsty a přišel rok mých vykoupených.

Zde také den a rok zobrazují časový úsek a duchovní stav.

Abakuk 3:2:

Hospodine, dílo své u prostřed let při životu zachovej, u prostřed let známé učiň. (Bible kralická)

Tady roky opět zobrazují časový úsek a duchovní stav.

Žalm 102:27:

Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta.

Tento citát, v němž roky zobrazují časový úsek, znamená, že čas pro Boha neexistuje. Totéž platí pro verš 13, o kterém je právě řeč, kde rok potopy nezobrazuje žádný konkrétní rok, ale časový úsek, jenž není specifikován konkrétním počtem let. Zároveň tento rok znamená duchovní stav. O tom, co je řečeno o letech viz č. 482, 487488 a 493.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6