Die Bibel

 

Genesis 8

Lernen

   

1 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.

2 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.

3 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,

4 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.

5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.

6 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,

7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.

8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.

9 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.

10 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.

11 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.

12 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.

13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.

14 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.

15 I mluvil Bůh k Noé, řka:

16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.

17 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.

18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;

19 Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.

20 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.

21 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

22 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Tajemství nebe #847

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

847. Voda se ztrácela ze země, přitékala a odtékala znamená kolísání mezi pravdou a nepravdou. To je zřejmé z toho, co již bylo řečeno v souvislosti s Noemem, a to, že vody potopy neboli záplavy zobrazují pokušení (viz č. 705, 739, 756, 790). A protože je zde tématem první duchovní stav po pokušeních, nemohou slova voda se ztrácela ze země, přitékala a odtékala znamenat nic jiného, než kolísání mezi pravdou a nepravdou. Jaké však toto kolísání je, nemůže být známo, pokud člověk neví, co je pokušení. Druh pokušení totiž určuje, jaký typ kolísání po pokušení následuje. Jedná-li se o pokušení nebeského druhu, kolísání probíhá mezi dobrem a zlem. Jde-li o pokušení duchovní, kolísání probíhá mezi pravdou a nepravdou. V případě pokušení přírodního pak jde o kolísání mezi tím, po čem nezřízeně toužíme a tím, co je opakem našich tužeb.

II. Druhů pokušení je mnoho. Obecně můžeme pokušení rozdělit na nebeská, duchovní a přírodní, ta však v žádném případě nemohou být navzájem zaměňována. Nebeská pokušení mohou existovat pouze u těch lidí, kteří milují Pána, duchovní pak jenom u těch, kdo mají účinnou lásku k bližnímu. Přírodní pokušení se od těchto dvou druhů pokušení velmi liší. Vlastně to ani nejsou pokušení v pravém slova smyslu, ale jsou to pouze úzkosti vznikající, když jsou přírodní lásky člověka ohroženy např. neštěstím, nemocí nebo nezdravými jevy probíhajícími v našem těle.

Na základě tohoto krátkého popisu může být do určité míry zřejmé, co je to pokušení – tedy že je to trápení nebo úzkost způsobena něčím, co útočí na to, co člověk miluje. U lidí, kteří milují Pána, vše, co tuto jejich lásku atakuje, způsobuje vnitřní utrpení. To je nebeské pokušení. Lidé mající účinnou lásku k bližnímu trpí výčitkami svědomí, je-li tato jejich láska napadena, což je duchovní pokušení.

III. U lidí, kteří jsou pouze přírodní, však tyto zážitky, jež často nazývají pokušeními a výčitkami svědomí, nejsou opravdovými pokušeními, ale jenom úzkostmi majícími původ v útocích na to, co milují. Např. když tito lidé tuší a cítí, že jsou připravováni o postavení, dobrou pověst, moc, světské radosti, tělesná potěšení atd. Tato tzv. pokušení však také přinášejí nějaké dobro. Pokušení jsou prožívána lidmi, kteří praktikují účinnou lásku k bližnímu na přírodní úrovni, a také nekřesťany, kacíři a modloslužebníky. Jejich pokušení jsou způsobena tím, co útočí na způsob života, který odpovídá požadavkům jejich víry a který je pro ně důležitý. Tyto úzkosti jsou však pouze napodobeninou duchovních pokušení.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6